Otázka: Máme v našem šíření navodit v lidech pocit studu tím, že jim ukážeme, jak daleko jsou od vzájemné záruky?

Odpověď: Ne. Pouze vysvětlujeme člověku, že může být zachráněn před problémy: za žádných okolností mu neříkáme, že je špatný.

Na člověku není nic špatného. Zlo v nás objevujeme pouze tehdy, pokud se spojíme s ostatními a chceme se o ostatní starat.

Mám různé fyzikální vlastnosti: dobré a zlé, jemné a hrubé, ale zlo se ve mně neukáže, dokud se nedostanu do skupiny, dokud se nezačnu skutečně spojovat, dokud neuslyším o vzájemné záruce a dokud neuvidím, jak to nechci mít. Tento nedostatek touhy –  je zlý sklon.

Vše níže je na zvířecí úrovni a nemá nic společného s nápravou. Náprava se uskutečňuje pouze ve vzájemnosti mezi lidmi, aby bylo dosaženo adheze, spojení a vzájemné záruky. Pouze podle tohoto kritéria můžete být dobrý nebo špatný.

Takže když lidem přinášíme zprávy o vzájemné záruce, neříkáme jim, že jsou špatní. V čem je člověk špatný? Koneckonců, narodil se tímto způsobem. Stvořitel ho vložil do těchto podmínek.

Člověk musí objevit zlo sám a stát se svým vlastním soudcem. Nikdo neví, jak to funguje uvnitř, když usiluje o spojení s přáteli, aby společně s nimi zformoval kolektivní nádobu pro zjevení atributu odevzdání.

Jen pouze s ohledem na to se zlo měří. Když člověk nechce být začleněn do obecné nádoby, to je místo, kde se skrývá jeho zlý sklon. Pokud se nádoba opraví sama, je naplněna atributem odevzdání, tedy Stvořitelem.

Čím více člověk odhalí svou nechuť, zlý sklon, tím více bude cítit, že je třeba něco udělat. Koneckonců, cítí se špatně, a to je záchrana. Není nic lepšího nebo důležitějšího. Tak skrze zlý sklon člověk dosáhne modlitby zvané „pozvednutí MAN,“ a pak obdrží odpověď a je začleněn do každého.

Takže není nic špatného na nikom. Každému jsou dány jeho vlastnosti shora. Do doby, než člověk vstoupí do skupiny, a začne se vyvíjet na mluvící úrovni, neexistuje, a tak není nikdo, o kom můžeme mluvit. Člověk na zvířecí úrovni neexistuje.

[66291]
Z 4. části denní lekce kabaly 13/1/12, „mír“