Moderní vzdělávání každého “formuje” podle pevně dané šablony. Nemůžeme tomu už říkat ani „vzdělávání“, protože nepodněcujeme v lidech kreativitu a nepomáháme jim se individuálně rozvíjet.

Jedinečnost člověka z něj jak se zdá dělá „podivína“ a vzdělávácí systém tyto „výstřelky” ničí. Dítě přijde do školy a dostává standartní materiály, standartní otázky, standartní problémy…. a tak zplodíme standartní, šablonovou formu, bábovičku na pískovišti, bez ohledu na jeho individuální sklony.

Naše vzdělávání se k člověku chová jako ke stroji, který musí vykonávat určitou funkci a práci ve společnosti. To se odráží také ve vědě: Pár vědců se stalo skutečnými pionýry. Vždyť jedinečnost osobnosti je to, co je k tomu zapotřebí, nový pohled, nové vnímání, jako Einstein nebo Friedman.

V dnešní době máme miliony vědců a v minulosti jich nebylo více než tucet. Vtip je v tom, že dnešní vědec je „technik“ (laborant), který provádí sérii experimentů, dokud nenarazí na něco nového. Neproniká do povahy stvoření, nevidí, jak věci rostou zevnitř a neodhalí novou úroveň, novou dimenzi coby důsledek zvláštní vize.

Ne, jednoduše experimentuje. Zkouší jedno a pak druhé a nakonec dosáhne nějakého výsledku. Samozřejmě, že je k tomu zapotřebí vědeckého myšlení, ale nejedná se o objev v pravém smyslu. Nejsou to výsledky vnitřního duševního úsilí. Většinou se jedná jen o statisticky předpovídatelné úspěchy opakující se laboratorní rutiny.

Proto musíme namalovat jasnou čáru mezi dnešním vzděláváním mas a skutečným vzděláváním, které v nás formuje člověka.
[65961]
Ze 4. části denní lekce kabaly 10/01/2012, “Svoboda”