Po deset tisíc let až do dnes jsme se vyvíjeli vůlí osudu a prakticky jsme mnoho nedosáhli. Psychologie, věda o člověku, jeho povaze a vnitřním světě, je stará pouze kolem sta let. Před jejím vznikem jsme nepovažovali za nezbytné studovat naše chování a vyvíjeli jsme se jako zvířata, náhodně. Až nyní cítíme potřebu mít znalosti o člověku, společnosti, prostředí a jak jej vytvořit, jak náš život správně zorganizovat. 

Právě koncept “života mimo tělo” zní jako mysticismus, ale nemá s ním co dělat. Znamená to rozvinout schopnost dívat se na sebe jakoby zvenčí, vidět svět očima jiného člověka. Tím získáme schopnost porozumět si navzájem. A to je přesně to, čeho musíme být schopni. 

Pro muže je téměř nemožné, aby svět viděl očima ženy. Ale téměř každý žije v rodině a chápe potřebu ji vytvořit; jinak bychom vyhynuli jako dinosauři. Jsme zavázáni mít děti a vychovávat je. Proto je důležité porozumět psychologii opačného pohlaví a vědět nejen jak správně žít, ale jak se z také z tohoto života radovat.  

Tím, že budeme obsaženi jeden do druhého, ovjevíme druhou polovinu světa. Tak jsme vytvoření. A tomu se říká „život mimo tělo“; tj. získáme další vnímání z venku. Až dosud jsem se vyvíjel egoisticky uvnitř mého těla, snažil jsem se naplnit svá přání jak jen to bylo možné a bral vědomosti, názory a pohled druhých lidí co nejméně v úvahu. V dnešní době krize, která zahrnuje celý svět, mě zavazuje stát se částí druhého a přijmout jeho pohled na věc, jeho názor a jeho vnitřní svět. A pak zdánlivě opustím sám sebe a stanu se částí ostatních lidí. Tak si osvojím přání a myšlenky celého lidstva, všechny jeho možnosti, zatímco opustím své tělo a dosáhnu schopnosti cítit celou realitu.  

Tady dělá místo stará éra té nové, zcela odlišnému vnímání reality. Nyní mám příležitost vidět a cítit realitu ne uvnitř mého omezeného vnímání, ale kolektivními pocity a porozuměním nakumulovaným celým lidstvem.

Pokud budu mít ke vše dalším lidem blíže a jsem vychováván ve společnosti představující celou její šíři a rozmanitost, pak získám schopnost vidět svět v celém spektru pocitů a vjemů spíše, než v mých individuálních. Vždyť nyní v sobě zahrnuji všechny lidi a má paleta světa je mnohem bohatší.

[66971]
Z pořadu televize KabTV “Nový život” Epizoda #3, 29/12/11

Moderní vzdělávání každého “formuje” podle pevně dané šablony. Nemůžeme tomu už říkat ani „vzdělávání“, protože nepodněcujeme v lidech kreativitu a nepomáháme jim se individuálně rozvíjet.

Jedinečnost člověka z něj jak se zdá dělá „podivína“ a vzdělávácí systém tyto „výstřelky” ničí. Dítě přijde do školy a dostává standartní materiály, standartní otázky, standartní problémy…. a tak zplodíme standartní, šablonovou formu, bábovičku na pískovišti, bez ohledu na jeho individuální sklony.

Naše vzdělávání se k člověku chová jako ke stroji, který musí vykonávat určitou funkci a práci ve společnosti. To se odráží také ve vědě: Pár vědců se stalo skutečnými pionýry. Vždyť jedinečnost osobnosti je to, co je k tomu zapotřebí, nový pohled, nové vnímání, jako Einstein nebo Friedman.

V dnešní době máme miliony vědců a v minulosti jich nebylo více než tucet. Vtip je v tom, že dnešní vědec je „technik“ (laborant), který provádí sérii experimentů, dokud nenarazí na něco nového. Neproniká do povahy stvoření, nevidí, jak věci rostou zevnitř a neodhalí novou úroveň, novou dimenzi coby důsledek zvláštní vize.

Ne, jednoduše experimentuje. Zkouší jedno a pak druhé a nakonec dosáhne nějakého výsledku. Samozřejmě, že je k tomu zapotřebí vědeckého myšlení, ale nejedná se o objev v pravém smyslu. Nejsou to výsledky vnitřního duševního úsilí. Většinou se jedná jen o statisticky předpovídatelné úspěchy opakující se laboratorní rutiny.

Proto musíme namalovat jasnou čáru mezi dnešním vzděláváním mas a skutečným vzděláváním, které v nás formuje člověka.
[65961]
Ze 4. části denní lekce kabaly 10/01/2012, “Svoboda”