Nechceme měnit realitu, ale jen náš vztah k ní, její vnímání. Musíme se starat o naše vnitřní pocity tak, že každou situaci vždy proměníme v radost.

Ne proto, že se kvůli tomu budu cítit dobře, mohu se cítit také špatně. Díky tomu že si uvědomuji, že všechno pochází od Stvořitele, tak mu tím dělám radost. V každé své nápravě, když  je mi dobře, cítím se dobře proto, že jsem přinesl spokojenost Jemu.

První náprava je povznést se nad dobro a zlo tak, že není důležité jak se cítím. To znamená, že jsem se povznesl nad svou touhou přijímat. Zkuste jíst něco s úmyslem odevzdávat a uvidíte, že nejchutnější jídlo ztrácí chuť. Tím se povznáším nad mé dobré nebo špatné pocity a ty ztrácejí chuť, jako tráva.

Potom začnu cítit chuť důležitosti dárce a v důsledku toho mu dávám potěšení. A když jsem pocítil důležitost Dárce, vracím se k sobě a užívám si všech svých tužeb. Nicméně, to je již jiné potěšení: Užívám si, protože dělám radost Stvořiteli.

To znamená, že neměním realitu, ale měním svůj vztah k ní. Hlavním faktorem ve všech těchto akcích je velikost Stvořitele, která pro mne všechno mění. Pracuji v rovině, která je vyšší než ta, kde se cítím dobře nebo špatně v mém zvířecím těle. Potřebuji to zvíře, ale pracuji nad ním.

Toto je považováno za moji svobodnou volbu. Opravdu, získávám tak svobodnou rovinu, ve které můžu dělat co chci. Nepohybuji se v té nízké oblasti, kde mě řídí Stvořitel skrze různé situace. Moje svobodná volba se projeví, když nad těmito stavy vybuduji vztah nazvaný záměr odevzdávat.
[63716]
Z 3. Části každodenní lekce kabaly 20/12/2011, „Úvod do TES“

Filed under: Nezařazené | Add Comment →