Otázka: Proč potřebujeme přání na živočišné úrovni, pokud je nenapravujeme? Jaký je jejich význam?

Odpověď: Potřebujeme tyto touhy, abychom mohli existovat mimo duchovní svět. Dávají nám možnost stoupat, aniž bychom byli závislí na duchovním světě, aniž bychom jím byli podplaceni.

To nám umožňuje žít bez „duchovní laskavosti.“ Neustále se rozhodujeme, zda bychom se měli spojit s našimi sousedy, skupinou. Někdy chceme všeho nechat a odejít, a opravdu máme tuto možnost.

Na druhou stranu, pokud bychom měli jen přání týkající se skupiny, museli bychom být podobní, řekněme mravencům. Pokud by nebylo cokoliv jiného, žili bychom život společnosti nedobrovolně a byli bychom opět na živočišné, tělesné úrovni.

Nicméně žiji ve svém těle a můžu aspirovat na spiritualitu, nebo na ni neaspirovat. To mi umožňuje být duchovní člověk, protože dosáhnu formy odevzdání na vlastní pěst, navzdory své přirozené, původní touze. Stvořitel ve mně udělal zlý sklon tak, že jeho překonáním se stanu svobodným člověkem. A já se rozhodnu, zda chci, nebo ne, svou vlastní svobodnou volbou.

Jinak bych žil v duchovním světě, ale na živočišné úrovni. Byl bych „Anděl“, „duchovní zvíře“, které instinktivně miluje každého.
[61539]
Z 4. části denní lekce kabaly 23/11/2011, „Vzájemná záruka“

Filed under: Duchovno, Skupina, Vnitřní práce | Add Comment →