Otázka: Zaručili jsme se, že se budeme starat o sebe navzájem, abychom udrželi úroveň, které jsme dosáhli v Aravě, a pohnuli se vpřed. Co by však měl člověk dělat, když najednou zjistí, že „vypadl z kruhu“? Měl by cítit, že dělá díru do společné lodi?

Odpověď: Samozřejmě. A to by pro něj měl být zdroj velkého utrpení. Nejprve, není jednoduché dosáhnout pocitu jednoty, měl by však při nejmenším litovat toho, že je od něj oddělen. Za druhé, ať se cítí špatně kvůli tomu, že ví, že všichni přátelé už tam jsou. Za třetí, jeho nepřítomnost ostatní zraňuje, a celá škoda je připsána na jeho účet. 

Tímto způsobem chybí mnohem více než jeho osobním zájem, protože jeho část je v každém z přátel a nedoplňuje je. Dostává se k tomu, že jeho poškození se násobí množstvím členů skupiny. 

Dosud jsme hovořili o egoistické kalkulaci, ale nyní se podívejme na problém z druhé strany. Člověk nepodporuje své přátele ve vzájemné záruce, nestane se podobný Stvořiteli, a nedosáhne dávání Jemu prací ve skupině. Tato duchovní škoda není tak zřejmá, ale musíme na ní také pamatovat. 

Otázka: Můžeme říci, že když tak jednáme, člověk posouvá nejen celou skupinu, ale také celý svět ke zlu?

Odpověď: Pokud jste dostali možnost vstoupit do vzájemné záruky se svými přáteli, pak účastí při společné práci většinou přesunujete svět k dobru. Vždyť každý člověk je částí společné sítě a my jsme její střední část. Proto, upevňováním skupiny, posiluji celý svět v jeho duchovním vzestupu. A opak je také pravdou. 

[61337]
Ze 4. části denní lekce kabaly, “Mutual Guarantee”