Když už člověk existuje v realitě, kde „není nikdo jiný než On,“ musí spojit vše, co se probudilo, s narušením konceptu „jeden.“ Pak začne vidět, že skutečně vstoupil do duchovního světa a stal se součástí odevzdání, Biny, je nad sebou. On, ona, já, nebo někdo jiný již neexistuje. Vše je pouze jeden koncept.

 Tento „jeden“ není ani stvořitel ani stvoření, ale jediná skutečnost, která existuje, kde je vše spojeno do jednoho. Nemůžu už říct, že on a já, a spojení mezi námi existuje. To je důvod, proč musíme nasměrovat všechno naše úsilí, náš účel, a náš skutečný život k odhalení této jediné skutečnosti, jedné duše.

Když se člověk neustále snaží pozvednout k této úrovni myšlení a cítění, vnímání svého „já“ ve všech jeho nadějích a aspiracích, a všech svých vnitřních tužeb, projde skrze určitý počet cvičení, dokud neuvidí, že všechno co má mimo tento „jeden“ je tu jen proto, aby mu pomohlo, aby ho propojilo s tímto „jedním“, a vytvořilo tam jeho místo.

Je o tom napsáno: „Zvyk se stane druhou přirozeností“, díky zvyku, člověk začne mít pocit, že existuje v jiné realitě, rozhoduje a přeje si v souladu s tím. Vyšší realita, kde je obsažen, sama určuje a vše mu diktuje.

Jeho tělo a celý jeho tělesný život se začne k tomuto Jednomu připojovat. Na konci vidí, že nic nestojí v cestě. Naopak, všechno mu pomáhá vstoupit do skutečné reality.

Celý svět, který vnímáme, se spojuje a slučuje s tímto Jedním celkem. Pak opravdu zjistíme, že ve vesmíru existuje pouze jedna duše. Takzvaných „600.000 duší“ jsou zatím neopravené části duše člověka, které prozatím není schopen připojit ke společnému konceptu. Ale později se k němu připojí a posílí a podpoří tento Jediný koncept.

[60757]

Z 1. Lekce, Izraelského kongresu, 11.11.2011

Filed under: Duchovno | Add Comment →