Baal HaSulam, “Matan Torah (Dávání Tóry) (zkrácená verze):  Novorozený je ve stavu naprostého dostávání ve svůj prospěch, bez náznaku dávání. 

Bylo to tak zařízeno úmyslně proto, aby se člověk sebe-nápravou naučil přejít od nesprávných činů k dobrým skutkům. Tak si začne být vědom propasti mezi nádobami  a Světlem, mezi jeho stavem a Stvořitelovým, a mezi částmi stvoření. Tak uvidí stvoření do jeho úplné hloubky.

S odhalením duchovních světů začne postupně objevovat, jak se vzduch stává „hustým“, a síly, vztahy,  a činy jsou naplněny z vyšší úrovně, vyšší dimenze, která se srkz začíná ukazovat. Právě teď je necítíme, nechápeme je, ale vlastně v nich jsme. Abychom odhalili činy vyšších sil nad námi, musíme vykonat velké úsilí. 

Pokud chce člověk poznat svou povahu, je mu odhalena jako zlý sklon. Pokud však člověk zatím není připraven se napravit, svou zlou povahu nevidí. Z miliard lidí pouze několik milionů umí říci, že je jejich povaha zlá. Všichni ostatní nerozumí, o čem mluvíme: „Ano, samozřejmě, měli bychom se k sobě navzájem chovat hezky“, a to je vše.

Proto, mnozí nebudou souhlasit s Baal HaSulamem, který říká, že tahle sebe-láska je do nás vtištěna od okamžiku, kdy se narodíme. To je důvod, proč lidé, kteří lidově dodržují Tóru a přikázání, mají ke kabalistům výhrady. Oni vůbec necítí, že hřeší. Nevidí, že všechny jejich činy jsou pro jejich vlastní dobro. Naopak, jejich činy postrádají jakoukoli sebe-kritiku nebo rozpoznání zla. 

Toto zlo nesmíme probouzet. Dokud jej člověk neodhalí sám, v průběhu vývoje, měl by zůstat na neživé, vegetativní či živé úrovni. Vnitřní rozbití odhalí lidská úroveń a pak se začne napravovat.  

Takže pokud si zašloužíme zrození člověka uvnitř nás, pak se znaky sebe-lásky objeví od okamžiku narození. Dostáváme se k tomu, že děláme vše pouze sami pro sebe a jsme připraveni udělat cokoli na úkor druhých. 

Takto se člověk vzdaluje od Stvořitele, myšleno od síly, která ovládá svět dáváním. Čím více roste, tím více dostává od svého prostředí porce „odevzdávání druhým“… To je ono, člověk dostává pocit, že dávání je důležité. Ačkoli je to protikladem jeho povahy, prostředí ho může ovlivnit. Struktura duchovního světa dává skupině, prostředí, ohromné síly, dokonce větší, než je jeho přirozená síla. Nejprve jsme spojení jako jedna nádoba a Světlo nás ovládá Shora. Proto, když objevím tady dole rozdělení, ale nechci se s ostatními ani trochu spojit, prostředí mi může ukázat, jak spojení respektuje a jak vysoko si dávání cenní, takže chci také tu samou věc. 

Prostředí mě ovlivňuje daleko silněji, než můj egoismus. Vyhraje. Může mě přinutit nejíst, nepít, určitým způsobem se chovat, oblékat si určité oblečení. Kdybych se na sebe  mohl kouknout ze strany, myslel bych si: „Co je to za idiota! Co to dělá?“ Ale člověk  zkrátka plní příkazy společnosti a pro něj to nejsou hlouposti, ale velmi důležité a važné věci. 

V zásadě vzato, člověk udělá cokoli jen proto, že jej k tomu společnost zavazuje. Dokonce i klíčové věci dělá přijatelným způsobem. Nikdo nemá uvnitř nic, než vliv společnosti. 

… dostává od svého prostředí porce „odevzdávání druhým” … pro odměnu v tomto světě a ve světě příštím. V prvním stádiu už to člověku dá sílu  pokračovat. 

Prostředí člověka vzdělává a učí ho přijatelným normám a idejím. Pro prostředí je to dostačující, aby jich využilo, aby se pro člověka staly pravdou. Po správném opracování je připraven bez otázek poslouchat principy, o kterých rozhodlo. Pokud si společnost přeje, může udělat cokoli, co chce s kýmkoli z nás, a dokonce nás poslat na smrt. Spojení, která jí zmocňují, patří do vyšší duchovní úrovně. 

Jak člověk roste,  bude mu řečeno, jak se dostat k altruistickému záměru tak, aby přinesl uspokojení svému Tvůrci. Prostředí je pro to také zapotřebí. Člověk to sám chtít nebude. Můžete číst nekonečné množství knih a článků a znát celou moudrost kabaly do hloubky, ale bez vlivu prostředí se v člověku nic nezmění. Hezká slova? Prosím, ale  za nimi nebude žádná skutečná vnitřní změna. 

Je nezbytné pracovat ve skupině, vykonat úsilí, studovat, budovat záměr během studování a účastnit se společných aktivit, a pak na sebe člověk přitáhne Světlo. Jinými slovy, namísto špatného života, místo zlého sklonu, dostane dobrý sklon a přejde od zla k dobru.

Pak přijde o všechny zbytky sebe-lásky a dělá všechny své činy jen aby dával, tak i nezbytnosti, které přijímá plují ve směru dávání….

Tento záměr pronikne celým jeho životem. 
[60156]
Ze 4. části denní lekce kabaly 8/11/2011, “Matan Torah (Dávání Tóry)”