Otázka: Jak můžeme měřit úsilí? Historie nám ukazuje, že pro některé kabalisty je cesta snadná a druzí velmi strádali. Jak je možné, že někdo prošel přes Machsom (bariéru) během několika let, jiný za třicet let, a další stále vyvíjí ohromné úsilí a ničeho vlastně nedosáhli?

Odpověď: Lidské úsilí se nedá poměřovat. Koneckonců nevíme, jaká je jejich výchozí pozice a místo v obecném systému.

Předpokládejme, že někdo patří na vrchol, pátou pozici v celkové pyramidě duší. Nicméně podle toho se narodí s nehoršími přáními, s těmi nejnarušenějšími atributy, a musí na nich pracovat po mnoho let – řekněme nejen třicet, ale třicet let po deset životních cyklů. Jak dlouho mu trvá dosáhnout stavů, které mu dovolí najít své „místo“ a dosáhnout kořene své duše? Zatím je nám ho líto:“Chudák duše!“ Ale jiný člověk může patřit ke střední vrstvě a svou práci udělá snadno během pár let.

Co se týká nás, lidí s bodem v srdci, duše, které patří do kategorie „Israel,“ musíme pracovat velmi tvrdě. Za prvé, odlišně od „národů světa,“ už jsme jednou na vrcholu byli a prošli jsme roztbitím. Jejich touhy dostávat byly vždy takové, ale naše situace je mnohem horší, a proto jsou naše nápravy mnohem složitější. Nenávist k národu Israele a problémy, jimiž prošel během celé historie, to dokazují. 

Dokonce i duchovní cesta, vzestup na horu, je pro nás mnohem složitější, než pro zbytek světa, pro něž bude vzestup snadný. Lidé se k nám připojí: „Ano, chceme, jsme připraveni.“ Budou už cítit, že to stojí za to. Zlý sklon, rozbité přání, se ukrývá v nás, ne v nich. Oni pouze přidají svou „váhu,“ náklad, který se připevní k našim chodidlům. Nyní musíte nalézt mechanismus, který zdvihne tuto zátěž. 

Jak můžeme vytvořit takový „vysokozdvižný vozík“? Jak bude fungovat? Jaké kladky a provazy potřebuje? Musíme to rozhodnout. Lidé nám přinesou svá zavazadla a nechají je v terminálu, jako na letišti, a my jej musíme naložit a doručit.

Není důvod se tím rozčilovat. Nikdo spíš nemůže tvrdit, že jeho cesta je snažší či složitější v porovnání s někým jiným. Vždyť se do druhých „neoblékláte“, a tak nemůžete srovnávat nebo si stěžovat. Přirozeně jste ponořen do sebe a nemůžete úsilí měřit. 

[58287]
Z 5. části denní lekce kabaly 21/10/2011, „Jedno přikázání“