Otázka: Člověk využívával prostředí pro svůj prospěch. Dokonce ikdyž mluvíme o sociální spravedlnosti, mnozí to vidí jako příležitost si pro sebe něco urvat.…

Odpověď: Proto vzdělání musí přijít před čímkoli jiným, jako první nezbytná podmínka. Člověk musí být jinak vychován, a měl by se učit o systému, ve kterém žije. 

Například, máme povědomí o realitě našeho světa. Vím co je to banka, jak pracuje, co to je zdravotní středisko; vím o důchodových fondech, sociálním zabezpečení, cestách, semaforech, policii a vládě. Ale to vše dítě zatím nezná, a tak ho učíme jak žít v tomto světě.

Přesně stejným způsobem, musíme nyní naučit lidstvo, jak žít v novém, propojeném světě. Egoistické mechanismy přestanou postupně fungovat. Brzy uvidíme, že síla přijímání (dostávání) k ničemu nevede. Vidíme, že dokonce i lidé, kteří mají dostatek peněz neví, co se s ekonomikou stane v blízké budoucnosti. Brzy zjistí, že mají velkou moc, ale nemohou nic udělat. Vše zaniká, vše je ztraceno, vše se hroutí, rozpadá se a přestává fungovat. Žádný systém nebude fungovat kromě systému dávání, který musíme vytvořit.

Otázka: To se může stát za rok, možná dva, ale problémy mám teď….

Odpověď: Tak začněte jednat nyní. Chcete mít dobrý život? Zaplaťte za něj odevzdáním, dáváním druhým. To je vaše práce, která se nazývá „práce stvořitele.“ Uvidíme, že se svět nebude schopen udržet používáním egoismu, ale jen silou odevzdání, dávání. Pokud dávám druhým, společnosti, budu schopen od společnosti získat jídlo, oblečení a ostatní nezbytnosti. Nestane se to však, pokud nebudu dávat. Je to proto, že nový svět ovládá altruistická síla.

Otázka: Jak se lidé posunou k novému přístupu?

Odpověď: Ranami. Byl to faraon, který přinesl děti Israele ke Stvořiteli. Haman způsobil, že židé nakonec unikli z Babylonského vyhnanství a navrátili se do země Israelské, a Král ho podporoval. Není možné postupovat, pokud nám ego není odhaleno coby síla zla, coby náš nepřítel.

Nakonec přírodní rány a pozitivní vliv z naší strany, koloběh toho, přinese změnu. Lidé se nemohou hned změnit a souhlasit s námi. Jejich přání je opačné dávání. Princip „lásky k bližnímu“ se jim zdá dětinský. Zatím nechápou, že je to základ všeho, že to je náprava duše. Zlo jejich egoismu jim zatím není zjevné.

Budou to schopni pocítit až po mnoha ranách, dokud faraón nakonec nepřizná: „Jsem hříšný a Stvořitel je spravedlivý.“ Dřív si to nemyslel. Pak ale zjistíš, že je to všechno kvůli tobě, protože ty jsi prohnilý, ne okolní příroda nebo soused, či kdokoli jiný. Pak budeš cítit potřebu napravit se a ta přijde. Při svém hledání po metodě najdeš nás a požádáš nás, abychom tě učili.

My však nechceme, abys trpěl, proto šíříme tuto metodu předem, ačkoli to v tobě podněcuje nenávist. Tak pomáháme světu. 
[56040]
Z 5. části denní lekce kabaly 28/09/2011, „Národ“

Musíme opravit náš systém tak, aby se stal podobný Stvořiteli, odevzdání, přírodě. V současné době není nedostatek studií, které ukazují, že kapitalismus je něco jako dočasné propuknutí nemoci egoismu, jejíhož konce jsme dnes svědky. Je to obzvlášť patrné v ekonomické krizi a ekologických katastrofách.

Takto to nemůže pokračovat. Bylo by to jiné, kdybychom měli nevyčerpatelné přírodní a energetické zdroje. Nicméně, nemáme. Promarňujeme poslední zdroje a směřujeme ke slepé uličce: Propast mezi bohatými a chudými roste, společnost je zničena, a země se stává méně pohostinným místem.

Mylně se domníváme, že můžeme vytvořit správně fungující egoistický systém. Američané byli opilí tímto nápadem a nakazili s ním každého. Americký sen byl úspěšný, protože žili na dluh ke světu a dokonce se chlubí jejich „úspěchem“: „Podívejte se, jak chytře lze krást, jak krásně umíme lhát. Jen se podívejte, jaký život máme na vaše náklady.“ Ve skutečnosti to je to, co stojí za jejich bohatstvím. A Evropa následovala stejnou cestu.

Celý problém spočívá v tom, že vždy hledáme levné zdroje. Jednou to byli otroci, ale pak přestali být efektivní. Poté začalo využívání lidí v nově objevených zemích. Vždy jsme jednali na úkor někoho jiného, neustále okrádali a využívali někoho, ať už otroky, původní obyvatele Asie, Afriky, Ameriky, nevolníky a tak dále.

Byl to faktor vývoje, lež, která nasytila celý systém a dosáhla peníze samotné. Dolar se stal mezinárodní měnou. Průmysl a obchod propletený a vychytaný tak, že lidé na celém světě pracují pro Američany.

Kde je hranice? Dnes jsme vyčerpali kapacitu levnějších zdrojů. Nejsou žádní další otroci a rozvojové země. Vše směřuje k bodu zlomu principu levnosti. Již není levnější pracovní síla či levná energie. Je na čase si uvědomit, co se děje. Chceme-li přežít, musíme posuzovat vše poctivě.

To je důvod, proč svět stojí před problémem spravedlivého rozdělování. Lidé na celém světě se probouzí k tomuto požadavku. Nicméně, ve skutečnosti to znamená, že každý si zaslouží jen tolik, kolik investuje ve prospěch lidstva. Spoléháním se na egoistické principy, nezískáte nic. Brzy zjistíme, že nikdo nemůže dostat nic od nikoho egoisticky. Jen si představte, kam svět spěje: Je odhalen systém vzájemné záruky, který vyžaduje reciprocitu a odevzdání.

To neznamená, že byste měli rozhazovat bohatství, doprava a doleva. Ne, stavíme vše na základě reciprocity, nebudeme dělat ústupky v zájmu ústupků, ale bereme v úvahy skutečnou spravedlnost. Všechny naše předchozí systémy se neuplatní. Čelíme kompletnímu selhání systému, a ekonomické problémy jsou pouze jeho první známky. V důsledku toho se budeme muset shodnout, že spravedlnost, reciprocita a vzájemná záruka jsou jedinou cestou.

Baal HaSulam píše o „altruistickém systému.“ Neměli byste si myslet, že odváže všechny kalkulace. Naopak, altruismus je přesný výpočet, bez mezer: Každý dostane podle jeho investice. A ten, kdo neinvestuje úsilí nebude mít nic. Pokud všichni kolem jsou altruisti, neznamená to, že budu nakrmen „pro nic za nic.“ Koneckonců, jedná se o přírodní zákon. Stvořitel je největší altruista, ale už jste od něj dostali něco dobrého? Naopak, jen problémy.

Je řečeno: „. Stvořitel je postavil jeden proti druhému“ obě síly, pozitivní a negativní, jsou velmi tvrdé a agresivní. A tak v budoucí společnosti, nemohu být nečinný na úkor druhých.
[56043]
Z 5. části každodenní lekce kabaly 28/9/2011, „Národ“

Situace v dnešním světě už nám ukazuje, že sjednocení stojí za to. Je opravdu možné, abychom se spojili a starali se jeden o druhého. Prospívali bychom, kdybychom uspořádali spravedlivý systém, v němž každý jedinec pracuje podle svých schopností a dostává dle toho jak potřebuje, a ne více.

Vlastně, co může být lepšího, že? Je to velmi jednoduchý a smysluplný vzorec. Dokonce i děti jsou ohromeni tímto nápadem. Měli byste vidět, s jakou radostí a nadšením si o tom čtou, protože je to jako pohádka a přejí si, aby se stala skutečností.

Ale je tu několik otázek. Za prvé, proč nejsme takoví už od začátku? Proč nás příroda už na počátku udělala pokažené? Za druhé, můžeme toho dosáhnout pomocí vlastní síly? A za třetí, jak to, že jsme to až do teď neudělali? Copak nevidíme přínos v takovém životě už od začátku?

Ve skutečnosti, to je přesně to, jak lidé žili před staletími. Komunistická společnost byla první fáze lidské civilizace. První lidé, kteří slezli ze stromů, byli komunisté: Sdíleli všechno a všichni žili jako jedna rodina, každý pracuje pro její blaho.

Nicméně, později se svět vyvinul v opačném směru. Můžeme jen toužit po blažených, nevinných dnech minulosti. Všechno bylo tak jednoduché: každý kmen lovil nějaké mamuty a společně jedl. Nikdo si ani nepředstavil podvádět někoho jiného a brát víc než svůj podíl. Lidé cítili, že jsou jedním celkem, a tento pocit byl udržován až do dob starověkého Babylonu.

Co se stalo potom? Je možné se vrátit k tomu, jak to bylo dříve? Nikdo s tím nesouhlasí. Naopak, náš život má tendenci být zcela opačný: Jsme nezávislí, jsme izolovaní jeden od druhého. Lidé se rozvádějí, každý potřebuje svůj pokoj, své místo …. A tak to pokračuje, že se nebudeme moci vrátit ke stejnému naivnímu altruismu. Vidíme, že je to proti evoluci. Můžeme se poučit ze smutného příkladu Sovětského svazu a kibuců (kolektivní zemědělské komunity v Izraeli).

Co tedy můžeme dělat? Světová krize nám ukázala jasně, že jsme závislí jeden na druhém a jsme k sobě připojeni jako ozubená kola. Na druhou stranu se navzájem nenávidíme, nemůžeme se vystát, každý by chtěl být sám na celém světě, jen aby ho ostatní nerušili. Jak je možné zkombinovat tyto dva trendy?

To je problém, kterému dnešní svět čelí. Manipulace s úroky nebude stačit. Ekonomika odráží spojení mezi námi. Takže, jak ji můžeme nasměrovat k vzájemné spolupráci?

Vidíme například, že Německo finančně vypomáhá Řecku jen proto, že v tuto chvíli je to levnější, než předhodit Řeky vlkům. Takto si s námi stvořitel hraje, dokud neopustíme všechny staré metody a nenajdeme skutečné řešení.
[56229]
Z 5. částí každodenní lekce kabaly 2.10.2011 „mír ve světě“

Otázka: Naše New Yorská skupina dnes šla na Wall Street pocítit nálady a touhy demonstrantů. To, co jsme od nich slyšeli, bylo velmi podobné naší myšlence. Zpívali jsme spolu naší píseň „Who Wants Change?“ Jak jim můžeme předat myšlenku vzájemné záruky?

Odpověď: Nyní je před vámi mnoho práce. Nejprve musíte vytvořit webové stránky a dát jejich adresu protestujícím. Mělo by to být na těchto stránkách a ne na ulici, kde začnete velkou, skutečnou diskusi o dané problematice. Měly byste vést lidi k virtuálnímu dvorci, v němž se bude diskutovat o otázkách týkajících se našeho poselství.

Procesy v USA se zrychlují a my musíme uspořádat počáteční fáze naší práce co nejdříve. Není pochyb o tom, že nyní skutečně začínáme pracovat globálně. Každá skupina bude pracovat svým vlastním tempem, v závislosti na místních podmínkách, ale nakonec všichni budeme tohoto součástí v příštích několika měsících.

Jako výsledek, budeme rozumět, cítit, a připojíme se k vnitřnímu, duchovnímu systému. Už to začínáme vidět, jako konečný výsledek procesu: výstup na poslední stupeň, odhalení Stvořitele stvořeným bytostem, odhalení atributu odevzdání, systém odevzdání, na němž se podílíme v praxi. Lidé v něm vykonávají vnější činy, a my se k nim připojíme s vnitřními činy. Je to všechno ještě před námi.
[56232]
Z 5. části každodenní lekce kabaly 2.10.2011 „mír ve světě“

Neživá úroveň přírody existuje již miliardy let, rostlinná úroveň přírody stovky milionů let, živočišný svět se vyvíjí po miliony let, a pak konečně, pouze před 200 – 300 tisíc roky, se objevil člověk. Po dlouhou dobu se lidé vyvíjeli stejně jako zvířata. Člověk byl poháněn silou přírody, která ho vytvořila a nedala mu na výběr. Jakoby nedobrovolně jsme prošli neživou, rostlinnou a živočišnou formou lidské úrovně, až jsme se dostali na úroveň člověka v člověku.

Co odděluje člověka od předchozí úrovně? Rozdíl mezi člověkem a zvířetem je, že člověk nejedná pouze instinktivně, slepě poslouchajíc přírodu. Život zvířat je zcela řízen instinkty, které jsou předávány z generace na generaci. Jen pár dní poté, co se rodí, zvíře stojí a je připraveno k samostatné existenci.

Nicméně, člověk potřebuje prostředí pro jeho růst. Pokud člověk zůstane v lese, vyroste jako skutečné zvíře a jen vzdáleně se bude podobat člověku. Nebude mluvit ani chodit vzpřímeně. To znamená, že člověk je zcela závislý na svém prostředí. Druh prostředí, ve kterém se vyvíjí určuje, co z něj bude, protože jeho vývoj není naprogramován definitivně od přírody, ale vyžaduje sociální realizaci.

Člověk nemá instinkty potřebné k přežití. Nemůže rozpoznat léčivé rostliny jako pes, nebo předejít tomu, co je škodlivé. Na rozdíl od zvířete, člověk nemůže jednat v souladu s vnitřním pudovým programováním, které by zajistilo jeho zdraví.

Všichni víme, co by se stalo, kdybychom dali svobodu novorozenci. Zvíře je mnohem chytřejší než dítě, nedělá chyby, zatímco lidé dělají chyby pořád. To znamená, že zvíře je obdařeno všemy potřebnými instinkty, zatímco člověk má pouze minimální.

Na druhé straně, zvíře se nemůže naučit mnoho věcí. Může být pouze vycvičeno nebo zkroceno. Dokonce i po stovkách tisících let soužití vedle člověka, pes zůstává psem, protože se chová podle svých instinktů.

Člověk nemá tyto instinkty. Musí získat formu chování z jeho okolí, a právě v důsledku toho se vyvíjí. To je důvod, proč lidé dosáhli tak velkého vývoje ve srovnání se zvířaty, která žila spolu s ním a prakticky se nezměnila.

V podstatě je člověk také zvířetem, ale něco velmi důležitého je v něm zakomponováno: schopnost rozvíjet se prostřednictvím svého prostředí. Pokud používá své prostředí pro svůj vývoj, může dosáhnout velkých úspěchů.

To je důvod proč neživá, rostlinná a živočišná úroveň nemají svobodu volby. Člověk, na druhé straně, může vyvolat další rozvoj prostřednictvím specifického prostředí, a to představuje jeho svobodnou vůli. Koneckonců, člověk může změnit svoje prostředí a tím změnit sám sebe.

Z tohoto důvodu, úsudek a vyšší kalkulace existuje pouze ve vztahu k člověku: Kdo je a jak využívá možností, které mu jsou dány od přírody, a zda si uvědomil, svobodu vůle, která určuje celý jeho vývoj.
[55517]
Z 1. části denní lekce kabaly 23/9/2011, spisy Rabáš