Během našich rozhovorů za kulatými stoly je nejdůležitější vysvětlit fakt, že vzájemné záruky se nedosáhne samo, nýbrž jako výsledek skutečného studia přírody, systému vzájemných vztahů tak, aby se do něj člověk včlenil jako jeho kompozitní, integrální součást. Pouze tato kombinace mezi přírodou a všemi lidmi, kdy každý dosáhne úplné rovnováhy, myšleno, že člověk bude dostávat a dávat do lidské společnosti v úplné harmonii, způsobem, jakým se děje mezi buňkami organismu, se říká vzájemná záruka.

Nejdříve však musíme studovat prvky vzájemné záruky: společný kompromis a spojení navzdory nepřátelství a rozdílům, které nás dělí, které tam pro nás účelně vkládá egoismus. Musíme vnímat rozdíly mezi námi jako cvičení, přes které se musíme dostat, a přesně tímto způsobem, vyrůst, jako děti, které rostou prostřednictvím her. To způsobí, že budeme postupovat směrem ke stavu vzájemné záruky, myšleno k úplnému, vzájemnému spojení jako jednoho, zdravého organismu.

To je cílem stvoření a proto do míry, do jaké dosahujeme tohoto spojení uvnitř ní, cítíme vzájemné odevzdání, lásku, empatii, spojení přání, sjednocení těch věcí, jež nás trápí. Nic nebude vyjmuto. Všechny elementy nepřátelství zůstávají a nad nimi vytváříme naše vztahy. 

Tato metoda spojení navzdory rozdílům je to, co musíme trpělivě vysvětlovat, a když tak učiníme, dojde k postupné evoluci vědomí osoby do takové míry, do jaké v sobě objeví společné, vzájemné spojení nad rozdíly, které budou zřejmé. 

Je to dlouhá cesta obnovování poničeného spojení mezi námi. Takto se posunujeme dále, dokud nedosáhneme úplné nápravy lidstva a jeho sjednocení s přírodou do jednoho celku.

Tak dosáhneme Malchut ze Světa nekonečna, ve které se všechny rozdíly a protiklady spojují, naprostý egoismus a současně nad ním, naprostý altruismus. Takto bude uvnitř nás vyjádřeno uvědomění plánu stvoření.

Otázka: Jaké to je odevzdávat?

Odpověď: Nemůžeme se ptát na pocity, protože když něco cítím, tak to cítím. A co necítím, nejsem ještě schopen cítit. To je důvod, proč není odpověď na otázku: „Jaké to je cítit něco, co necítím?“

V našem světě se můžeme zeptat na tuto otázku v naději, že získáme ponětí o něčem podobném, co již známe. Ale je zbytečné ptát se na pocit, který jsem nikdy neměl v jakémkoli tvaru nebo formě, a není k čemu ho přirovnat. K čemu to porovnat, na co se odkázat? Na nic.

Zeptal jsem se Rabáše, mého učitele, na stejnou otázku. Řekl následující: „První spirituální stupeň je světlo namísto nepatrné jiskry, která vytvořila celý svět, všechno, co v něm existuje, všechno potěšení, které vyplňuje celou neživou, rostlinou a živou přírodu po celou dobu existence reality, v průběhu všech generací. “

Dá se to říci jednodušeji. Existuje sedm miliard lidí na světě. Všechny jejich potěšení dohromady, jsou jen malou jiskrou ve srovnání se světlem, které dosáhnete na prvním spirituálním stupni.

Ale toto je kvalitativní, nikoli kvantitativní. Vnímáte věčnost a dokonalost v tomto dosažení, a teprve potom jste schopni ji ocenit. Tohle všechno se děje podle přání, které jste připravili.

Otázka: Jak můžete přijmout všechno tohle světlo a „neexplodovat“?

Odpověď: Nemusíte „explodovat“, protože si připravíte přání v předstihu. Touha musí předcházet světlo. Je to správná otázka. Kdybych se snažil spořádat všechno obrovské světlo, bude opravdu potřeba „sbírat moje kousky ze zdi“, jako atomový výbuch. Ale to se děje, když přijímáme do egoistické touhy, která pohlcuje vše do sebe.

Když ale vyjdu ze svého ega do odevzdávající touhy, získám neomezenou nádobu, a světlo prochází jen skrze mě k ostatním. Nekončí ve mně. Dostávám radost z toho že mnou prochází směrem k ostatním. Naplňuji přání druhých do té míry, do které je k sobě dokážu připojit, a světlo mnou prochází bez zastavení. To je důvod, proč si to užívám a nemám s tím problém. Nakonec, nezadržuji světlo, prochází a pohybuje se dál. Světlo se nemůže ani na chvíli zastavit, v okamžiku kdy se zastaví, zmizí.

To je důvod, proč je způsob přijímání světla nazýván „moudrost kabaly,“ věda o přijímání. Důvodem je, že můžete přijmout světlo pouze pod podmínkou, že jej převádíte na jiné. Pak nejste omezeni a zůstáváte věční a dokonalí.

Proto není možné přijmout světlo egoisticky. Když k němu přistupujete egoisticky, cítíte ještě větší tmu.
[54836]
Z přípravné lekce, kongres kabaly v Torontu, 16/9/2011

Musíme pochopit jednoduchý fakt, a to, že úspěch v moderním světě závisí na našem správném propojení. To je nám zjevné z celkové krize. Krize nám posílá vzkaz: „Chcete dosáhnout úspěchu ve všem, co děláte?

Podívejte se však kolem sebe: Všechno, co jste do dnešního dne udělali, je ve stavu krize. Musí vám být jasné, že od dnešního dne a dále, nemůžete uspět v čemkoli, dokud nebudete v souladu s globálním a integrálním systémem.”

Tento soulad se nazývá vzájemná záruka! Musíte pochopit, že být úspěšný a dělat něco dobrého, záleží na vašem správném zapojení v globální síti, a že toto zapojení je bez vzájemné záruky nemožné. Pokud toho jste schopen, uspějete. Pokud ne, promarníte čas a uděláte si to jen horší. 

Dosáhnout úspěchu není těžké. Každý člověk musí pocítit, co to je vzájemná záruka, a každý člověk si může představit pravou rodinu, vřelou a pečující.

Nicméně, vzájemné záruce se musíme naučit. Nakonec každý bude na kabalu muset změnit názor a pochopit, že je to vyšší moudrost, a že je zapojen do nápravy své duše. Musíme se zbavit strachu v souvislosti s kabalou a uvědomit si, že tato moudrost je velmi přirozená. V ní se učíme o síle, která je aktivní uvnitř společnosti. Musíme se dostat k tomu poznat tuto sílu, nebo zkrátka nebudeme schopni existovat.  

Kdo může polemizovat o takovému faktu? Koneckonců nebudeme schopni se snášet, dokud neodhalíme tuto sílu. Lidé si myslí, že je to něco „vně tohoto světa“, věda, která mluví o vyších sférách. Ale ve skutečnosti nám není nic blíže, než kabala.

[54679]
Z denní lekce kabaly 2/9/2011, Rabašův článek

Otázka: Jak člověk v sobě vytvoří kvalitu odevzdání?

Odpověď: Není Stvořitele bez stvoření. Stvořitel je skutečná kvalita odevzdání, kterou tvoříme. Pokud ji nestvoříme, Stvořitel neexistuje.

Co potom existuje? Existuje Jeho nedosažitelná podstata, Atzmuto, původní kořen všeho, který na nás není vůbec napojen. Tvoříme a stavíme Stvořitele tím, že vyvíjíme úsilí a vytváříme kvalitu odevzdání. Vytváříme tuto kvalitu společnou prací mezi námi. Pokud ji uskutečníme a zplodíme, bude se nazývat „Stvořitel“.

Duchovní Partzuf, který budujeme ve vztazích mezi námi, je naše touha získat, kterou jsme omezili a naplnili odraženým světlem, touha odevzdávat, a spolu s tím, odhalená kvalita odevzdání nazývaná „Stvořitel“.

Jinými slovy, „Stvořitel“ je světlo NRNHY, které odhalíme v našich duchovních nádobách opravených k odevzdání. Ve skutečnosti, „Stvořitel“ je běžné světlo NRNHY, které nakonec dosáhneme. Baal HaSulam píše, že obecné Světlo NRNHY, které vyplňuje Malchut světa nekonečna se nazývá „Stvořitel.“ A že menší části na přechodných stupních jsou míry jeho dosažení.

Stvořitel není člověk, nemá žádné individuální znaky nebo obraz. To je důvod, proč není možné se na něho obracet, protože jste to Vy, kdo ho staví. Stvořitel nemá tvar, vy jste ten, kdo mu dává formu. Přes svou touhu přijímat umístíte odpovídající touhu odevzdání, a to znamená, že jste zkonstruovali Stvořitele. Neexistuje žádný jiný způsob.

Pokud si myslíte, že Stvořitel má formu před tím než jste ho sestrojili, znamená to, že uctíváte určitý obraz, idol. Toto se nazývá „cizí práce“, nebo modlářství.

To jsou zásady správného přístupu k přírodě. To je důvod, proč si nemůžete představovat různé obrázky nebo podobnosti. To byl Abrahamův první objev, když „rozbil modly“, což znamená, že si uvědomil, že on je ten, kdo tvoří kvalitu odevzdání. A do té doby existuje pouze určitý původní kořen, který si nedokážeme představit v žádném případě.
[54876]
Z přípravné lekce, kongres kabaly v Torontu, 16/9/2011

Zkrácení (omezení) nemá vliv na neživou, rostlinou a živou úroveň uvnitř mě. Musím existovat a zajistit pro sebe vše, co potřebuji. To není žádná ostuda, přijímat tímto způsobem. Ale, pokud jsem skončil s prvními třemi úrovněmi a začnu přemýšlet nad čtvrtou, lidskou úrovní, to je místo, kde vyvstává otázka a možnost svobodné volby: Měl bych pokračovat v přijímání ve svůj prospěch, nebo začít dávat svému bližnímu? Kolem toho se točí všechny argumenty, analýzy a práce.

Protože tyto první tři úrovně jsou prosté omezení, nakládejte s nimi jak uznáte za vhodné, protože si berete to, co vyžaduje vaše přirozenost pro svou existenci. Každý člověk si musí vzít cokoli potřebuje k tomu, aby vedl normální život. Normálním životem máme na mysli jen tolik, kolik je zapotřebí k tomu, aby se jeho srdce a mysl osvobodili, aby se mohli starat o své bližní. To je zkrátka naše povinnost. Tak jako musíme dávat na čtvrté úrovni, musíme také dostávat ve třech předcházejících úrovních. 

Nad tím existuje pro dávání celá čtvrtá úroveň. Na ní bylo provedeno zkrácení (omezení): Odražené světlo je přikázání dosáhnout podobnosti se Stvořitelem. Musíme to dobře cítit. 

Jinými slovy, uvnitř mě jsou části, které musí existovat, jako jsou srdce, mozek a všechny mé osobní vlastnosti, ale existují coby obyčejné maso, jako hmota. Pak se na vrcholu toho nachází dodatečná složka, která je vnitřní, duchovní prací člověka uvnitř mě. To je čtvrtá fáze uvnitř čtvrté fáze (Dalet de Dalet), která následuje předcházející tři stádia vývoje člověka uvnitř sebe. Je to fáze, která provádí zkrácení (omezení) a rozhodnutí týkající se clony, Odraženého světla, a podobnosti vlastností. 

Tím je myšleno být na úrovni člověka, kde jsme se vyvinuli z neživé, rostlinné a živé přírody a přestali jsme býti opicemi. To je důvod, proč ač bytost na úrovni lidské, bude stále udržovat předchozí úrovně neživého, rostlinného a živého těla stejně jako náš celý materiální rozvoj vědy, intelektu a pocitů.  Nicméně, když dosáhneme lidské úrovně, vnímáme ji jako zvláštní přání, které se probouzí ve směreu ke Stvořiteli.

Zkrácení (omezení), vnitřní přáce a utajení se vzathují pouze na ní a k ničemu jinému. Proto duchovní svět nebere v úvahu to, jak se lidé chovají v jejich každodenním životě. Když celé lidstvo, obecně, dosáhne stádia nápravy, začne se to týkat každého, ale kvůli tomu začneme být součástí jeden druhého.  

To je důvod, proč ti, kdo dosud necítí probuzení vůči duchovnímu světu, necítí potřebu s tím cokoli dělat. Přiroda je sama řídí prostřednictvím ran. Celá odpovědnost padá na ty, kteří již byli probuzeni.

Musíme zdůraznit a starat se o přání, které náleží k lidské úrovni, kde člověk cítí, jakoby nějak patřilo k Dárci. Vše ostatní se týká nezbytné existence, kterou nemůže ani „odsoudit ani vychvalovat“. Pracujeme pouze s přáním Dalet de Dalet, na které musíme soustředit svou pozornost. Může vzrůst pouze prostřednictvím všeobecného, vzájemného spojení ve společnosti. 

[54318]
Ze 3. části denní lekce kabaly 4/9/2011, TES

Otázka: Zdá se, že nás okolnosti nutí k sjednocení zřejmě proto, abychom překonali krize, ale ve skutečnosti je to kvůli tomu, abychom napravili svou povahu a vzrostli na úroveň „člověka“. Jaký je rozdíl mezi sjednocením ve skupině, národu a světě?

Odpověď: Celá moudrost kabaly učí o tom, jak se spojit ve skupině.  Taková byla technika během exilu (Galut), kdy se malé množství kabalistů spojovalo do skupin. Tak o tom psali Ari, Ramchal, Rabaš i Baal HaSulam. Moudrost kabaly je realizována ve skupině, ve spojení. Z nitra této jednoty kabalisté vnímali vyšší svět, myšleno to, co je pociťováno ve vlastnosti dávání, kterou společně rozvinuli ve skupině. 

Dnes ze stavu, kterého dosáhneme ve skupině, musíme vystoupit do stavu, kde se všechny naše skupiny spojí do jedné, a tato celková, společná skupina je uvnitř lidstva jako jeho součást. Na druhé straně, nastal čas sjednotit se uvnitř Izraele. O tom psal Baal HaSulam.

Odkud to však může začít? Může to začít od kablistické skupiny, která pracuje na svém sjednocení a na tomto základě vysvětluje národu nutnost se spojit. Je to proto, že tato potřeba se již uvnitř člověka objevila, myšleno z bodu v srdci, ale prostřednictvím nátlaku přírody, kdy každý, Israel a především národy světa, cítí tlak, problém, celkovou integrální a globální krizi. Jsou postrkování zezadu cestou utrpení k sjednocení. 

Vidíme, že dnes potřeba spojit se nevzrůstá, protože individuální přání, bod v srdci, se v nás objevil. Spíše okolnosti, historická nutnost nás zavazuje se spojit, vytvořit z nás celou jednu entitu a tak být příkladem světu, stát se „Světlem pro národy,“ podle příkazů v bibli.  

Pokud ano, pokračujeme v našem směru, z té samé moudrosti kabaly, od Abrahama, z jeho systému, z národu Israel dávných dob, z jeho spojení vzájemnou láskou. Postupně pochopíme, že dnes musíme dosáhnout toho samého stavu: návratu ke svým kořenům a pokračovat v tomto spojení od nás k celému světu, který se vyvinul ze starodávného Babylonu a nechtěl tehdy přijmout Abrahamův systém spojení.

Taková je kabalistická skupina, která se věnuje moudrosti kabaly, uvnitř. Skládá se z lidí, kteří jsou poháněni vnitřní potřebou duše. Národ, který cítí krize, vnější tlak, se shromáždí kolem ní a nedobrovolně na sebe přijme nápravu. A svět se shromážní kolem národa, s pomocí našich skupin po celém světě, které patří oboje k vnitřní skupině a k národům světa. 

Vnitřní skupině se říká „Kabbalah La’Am (Kabala pro národ),” která se zaobírá moudrostí kabaly. Národ Israele na sebe musí vzít podobu skupiny, ne kabalistické, ale jakoby jedné rodiny ve Vzájemné záruce. To je naše hnutí. Náprava duše se týká skupiny a spojení ve vzájemné záruce národa. 

Z vnitřní potřeby zlepšit systém spojení bychom se měli obrátit na vládu a jakékoli ostatní instituce, kde můžeme prosazovat naše ideje, přiblížit se Ministerstvu vzdělání, a zabývat se vzděláváním národa. Měli bychom tak učinit prostřednictvím vědců, kteří potvrzují existenci současné krize a založit to na objektivních společenských názorech a realitě, viz potřeba sjednotit se. A tak se s pomocí vědců musíme obrátit na ty nahoře a dole: nahoře, na vládu, a dole, k národu. Musíme pozvat vědce na naše diskuze a probudit zájem hromadných sdělovacích prostředků.

[54353]