Během našich rozhovorů za kulatými stoly je nejdůležitější vysvětlit fakt, že vzájemné záruky se nedosáhne samo, nýbrž jako výsledek skutečného studia přírody, systému vzájemných vztahů tak, aby se do něj člověk včlenil jako jeho kompozitní, integrální součást. Pouze tato kombinace mezi přírodou a všemi lidmi, kdy každý dosáhne úplné rovnováhy, myšleno, že člověk bude dostávat a dávat do lidské společnosti v úplné harmonii, způsobem, jakým se děje mezi buňkami organismu, se říká vzájemná záruka.

Nejdříve však musíme studovat prvky vzájemné záruky: společný kompromis a spojení navzdory nepřátelství a rozdílům, které nás dělí, které tam pro nás účelně vkládá egoismus. Musíme vnímat rozdíly mezi námi jako cvičení, přes které se musíme dostat, a přesně tímto způsobem, vyrůst, jako děti, které rostou prostřednictvím her. To způsobí, že budeme postupovat směrem ke stavu vzájemné záruky, myšleno k úplnému, vzájemnému spojení jako jednoho, zdravého organismu.

To je cílem stvoření a proto do míry, do jaké dosahujeme tohoto spojení uvnitř ní, cítíme vzájemné odevzdání, lásku, empatii, spojení přání, sjednocení těch věcí, jež nás trápí. Nic nebude vyjmuto. Všechny elementy nepřátelství zůstávají a nad nimi vytváříme naše vztahy. 

Tato metoda spojení navzdory rozdílům je to, co musíme trpělivě vysvětlovat, a když tak učiníme, dojde k postupné evoluci vědomí osoby do takové míry, do jaké v sobě objeví společné, vzájemné spojení nad rozdíly, které budou zřejmé. 

Je to dlouhá cesta obnovování poničeného spojení mezi námi. Takto se posunujeme dále, dokud nedosáhneme úplné nápravy lidstva a jeho sjednocení s přírodou do jednoho celku.

Tak dosáhneme Malchut ze Světa nekonečna, ve které se všechny rozdíly a protiklady spojují, naprostý egoismus a současně nad ním, naprostý altruismus. Takto bude uvnitř nás vyjádřeno uvědomění plánu stvoření.