Otázka: Jaké to je odevzdávat?

Odpověď: Nemůžeme se ptát na pocity, protože když něco cítím, tak to cítím. A co necítím, nejsem ještě schopen cítit. To je důvod, proč není odpověď na otázku: „Jaké to je cítit něco, co necítím?“

V našem světě se můžeme zeptat na tuto otázku v naději, že získáme ponětí o něčem podobném, co již známe. Ale je zbytečné ptát se na pocit, který jsem nikdy neměl v jakémkoli tvaru nebo formě, a není k čemu ho přirovnat. K čemu to porovnat, na co se odkázat? Na nic.

Zeptal jsem se Rabáše, mého učitele, na stejnou otázku. Řekl následující: „První spirituální stupeň je světlo namísto nepatrné jiskry, která vytvořila celý svět, všechno, co v něm existuje, všechno potěšení, které vyplňuje celou neživou, rostlinou a živou přírodu po celou dobu existence reality, v průběhu všech generací. “

Dá se to říci jednodušeji. Existuje sedm miliard lidí na světě. Všechny jejich potěšení dohromady, jsou jen malou jiskrou ve srovnání se světlem, které dosáhnete na prvním spirituálním stupni.

Ale toto je kvalitativní, nikoli kvantitativní. Vnímáte věčnost a dokonalost v tomto dosažení, a teprve potom jste schopni ji ocenit. Tohle všechno se děje podle přání, které jste připravili.

Otázka: Jak můžete přijmout všechno tohle světlo a „neexplodovat“?

Odpověď: Nemusíte „explodovat“, protože si připravíte přání v předstihu. Touha musí předcházet světlo. Je to správná otázka. Kdybych se snažil spořádat všechno obrovské světlo, bude opravdu potřeba „sbírat moje kousky ze zdi“, jako atomový výbuch. Ale to se děje, když přijímáme do egoistické touhy, která pohlcuje vše do sebe.

Když ale vyjdu ze svého ega do odevzdávající touhy, získám neomezenou nádobu, a světlo prochází jen skrze mě k ostatním. Nekončí ve mně. Dostávám radost z toho že mnou prochází směrem k ostatním. Naplňuji přání druhých do té míry, do které je k sobě dokážu připojit, a světlo mnou prochází bez zastavení. To je důvod, proč si to užívám a nemám s tím problém. Nakonec, nezadržuji světlo, prochází a pohybuje se dál. Světlo se nemůže ani na chvíli zastavit, v okamžiku kdy se zastaví, zmizí.

To je důvod, proč je způsob přijímání světla nazýván „moudrost kabaly,“ věda o přijímání. Důvodem je, že můžete přijmout světlo pouze pod podmínkou, že jej převádíte na jiné. Pak nejste omezeni a zůstáváte věční a dokonalí.

Proto není možné přijmout světlo egoisticky. Když k němu přistupujete egoisticky, cítíte ještě větší tmu.
[54836]
Z přípravné lekce, kongres kabaly v Torontu, 16/9/2011