Zkrácení (omezení) nemá vliv na neživou, rostlinou a živou úroveň uvnitř mě. Musím existovat a zajistit pro sebe vše, co potřebuji. To není žádná ostuda, přijímat tímto způsobem. Ale, pokud jsem skončil s prvními třemi úrovněmi a začnu přemýšlet nad čtvrtou, lidskou úrovní, to je místo, kde vyvstává otázka a možnost svobodné volby: Měl bych pokračovat v přijímání ve svůj prospěch, nebo začít dávat svému bližnímu? Kolem toho se točí všechny argumenty, analýzy a práce.

Protože tyto první tři úrovně jsou prosté omezení, nakládejte s nimi jak uznáte za vhodné, protože si berete to, co vyžaduje vaše přirozenost pro svou existenci. Každý člověk si musí vzít cokoli potřebuje k tomu, aby vedl normální život. Normálním životem máme na mysli jen tolik, kolik je zapotřebí k tomu, aby se jeho srdce a mysl osvobodili, aby se mohli starat o své bližní. To je zkrátka naše povinnost. Tak jako musíme dávat na čtvrté úrovni, musíme také dostávat ve třech předcházejících úrovních. 

Nad tím existuje pro dávání celá čtvrtá úroveň. Na ní bylo provedeno zkrácení (omezení): Odražené světlo je přikázání dosáhnout podobnosti se Stvořitelem. Musíme to dobře cítit. 

Jinými slovy, uvnitř mě jsou části, které musí existovat, jako jsou srdce, mozek a všechny mé osobní vlastnosti, ale existují coby obyčejné maso, jako hmota. Pak se na vrcholu toho nachází dodatečná složka, která je vnitřní, duchovní prací člověka uvnitř mě. To je čtvrtá fáze uvnitř čtvrté fáze (Dalet de Dalet), která následuje předcházející tři stádia vývoje člověka uvnitř sebe. Je to fáze, která provádí zkrácení (omezení) a rozhodnutí týkající se clony, Odraženého světla, a podobnosti vlastností. 

Tím je myšleno být na úrovni člověka, kde jsme se vyvinuli z neživé, rostlinné a živé přírody a přestali jsme býti opicemi. To je důvod, proč ač bytost na úrovni lidské, bude stále udržovat předchozí úrovně neživého, rostlinného a živého těla stejně jako náš celý materiální rozvoj vědy, intelektu a pocitů.  Nicméně, když dosáhneme lidské úrovně, vnímáme ji jako zvláštní přání, které se probouzí ve směreu ke Stvořiteli.

Zkrácení (omezení), vnitřní přáce a utajení se vzathují pouze na ní a k ničemu jinému. Proto duchovní svět nebere v úvahu to, jak se lidé chovají v jejich každodenním životě. Když celé lidstvo, obecně, dosáhne stádia nápravy, začne se to týkat každého, ale kvůli tomu začneme být součástí jeden druhého.  

To je důvod, proč ti, kdo dosud necítí probuzení vůči duchovnímu světu, necítí potřebu s tím cokoli dělat. Přiroda je sama řídí prostřednictvím ran. Celá odpovědnost padá na ty, kteří již byli probuzeni.

Musíme zdůraznit a starat se o přání, které náleží k lidské úrovni, kde člověk cítí, jakoby nějak patřilo k Dárci. Vše ostatní se týká nezbytné existence, kterou nemůže ani „odsoudit ani vychvalovat“. Pracujeme pouze s přáním Dalet de Dalet, na které musíme soustředit svou pozornost. Může vzrůst pouze prostřednictvím všeobecného, vzájemného spojení ve společnosti. 

[54318]
Ze 3. části denní lekce kabaly 4/9/2011, TES