Stvořitel vše stvořil proto, aby potěšil člověka. Potřebujeme ale nádobu, touhu, abychom přijali dobro, které nám chce dát. Chtěl dát radost, ze které se sám těší: odevzdání. Na světě žádná další radost neexistuje!

Nicméně, abychom cítili tuto radost, musíme mít opačné vlastnosti, nedostatek naplnění, protože opakem přání odevzdávat je přání přijímat potěšení.  Proto Stvořitel stvořil přání těšit se, umělé stvoření, které předtím neexistovalo, opačný otisk sebe sama.

A nyní v sobě stvoření cítí tyto protiklady. Na jednu stranu cítí, že je možné se radovat z naplnění svého přání. Pak ale provede kalkulaci a začne si přát odevzdávat. To jest, že už více nehledá naplnění.

Odevzdání není naplnění, ale vlastnost, přání dávat. V odevzdání, člověk není potěšen tím, co přijme na oplátku, ale sám akt odevzdání se pro něj stane naplněním.  Avšak v přijímání, čin je oddělen od naplnění. A když do mě naplnění vstoupí, cítím se potěšen. Tak mé přání a naplnění jsou dvě opačné věci a já musím tvrdě dřít, abych se naplnil, protože je mi opakem.

Avšak, v odevzdání potřebuji pouze cítit něčí přání a uspokojit je. A přímo tento čin, ku druhé osobě, kterou uspokojuji, se stává naplněním. Neočekávám, že bych přijal na oplátku jakoukoli odměnu. Mým potěšením je akt dávání.

Kvůli tomuto rozdílu se musí člověk, pracující s přijímáním, vždy kontrolovat a zvážit: Kolik jsem dal a kolik mi zaplatí? Je to tím, že platba nezáleží na mně, ale na druhém, na tom, kolik by mi chtěl dát. Pokud však pracuji v odevzdání a chci pouze to, nejsem závislí na nikom a mohu se sám rozhodnout, kde jsou mé hranice!

Proto ten, který kráčí po cestě odevzdání sám určuje, do jaké míry v ní chce být. A Stvořitel s ním souhlasí! Existuje tu pouze jeden obecný zákon odevzdání a lásky, který obklopuje a naplňuje celé stvoření. Na odevzdání neplatí žádné omezení či zákaz! Proto se každé stvoření může samo rozhodnout, na jaké úrovni vzhledem k této kvalitě, myšlence, úmyslu odevzdávat, chce být.

Nemůže tu být žádná kalkulace, kolik jsem dal a kolik mi bude zaplaceno. Není zapotřebí se bát, dal-li jsem méně, měl bych dostat méně. Jsem v tomto všezahrnujícím zákoně vzájemného odevzdání, obalujícím a naplňujícím celý vesmír, neboť „není nikoho jiného kromě Něj.” Já sám určím, na jakém stupni chci být. V souladu s tímto stupněm prožívám odhalení či ukrytí mé schopnosti odevzdávat, a do té míry se raduji.

[49673]
Z 1. části denní lekce kabaly 29/07/2011, Shamati #61