Otázka: Jak Světlo vyřeší problémy sedmi miliard lidí na zemi, pokud má každý člověk své vlastní problémy a úroveň rozvoje? Žijeme v ohromném systému. Je skutečně možné, že každý detail v něm bude odpovídat?

Odpověď: Představte si důlek v zemi, který naplníte vodou. Stejně tak je každý detail, element, výčnělek a důlek na světě naplněn Světlem podle svých vlastností. 

Světlo nedělá s touhou žádné kalkulace. Jednoduše naplňuje a září pro ni, probouzí se uvnitř ní. A podle toho přání cítí, jak blízko či jak vzdáleno je od Světla v určitých detailech vnímání. 

Například Světlo, které dostávám, vzrostlo o 10 wattů. Podle toho, v každé z mých vlastností, v každém přání, vystane nová myšlenka, nová analýza situace a já dělám novou kalkulaci. 

Otázka: Ukazuje se, že Světlo není funkce, ale že vše je určováno pouze přáním?

Odpověď: Světlo je neměnné. Vše záleží na mém přání a jeho formách. Když je naplněno Světlem, necítím přímo Světlo, ale reakci přání, všechny jeho nitky. To je pro mě Světlo.

Otázka: Tak která část záleží na mně?

Odpověď: Práce se záměrem. Přání neměníme, pouze záměr. A jen ten. Nestarám se,  které výčnělky a důlky se v díře, kterou jsem vodou naplnil, nachází. Zůstanou takové, jaké jsou, zatímco mým úkolem je naplnit ji.
[47687]
Z 5. části denní lekce kabaly 10/07/2011, Matan Tóra

Problém spočívá v tom, že nechápeme, jak daleko jsme od kvality odevzdání. Každý malý čin nás přibližuje o krok blíže k cíli. Milimetr po milimetru postupujeme na této cestě a ani jeden milimetr nemůže být přeskočen.

Dnes je nám cesta skryta. Například, během tohoto jídla, projdeme skrze 20 – 30 mm z Rešimot (vzpomínek). To je hodně, ale nikdo to nebude cítit. A takto to bude, dokud  nedosáhneme vstupu do duchovního světa. Teprve pak to budeme cítit.

V tuto chvíli je to jakoby jsme jeli do Madridu po dálnici bez značek, kde nevíme jak dlouho ještě budeme muset jet. Proto je pro mě první a poslední metr na cestě do Madridu úplně stejným. Podél celé cesty se nic neděje, jen stejná dálnice, stromy a pole.

Ani si neuvědomujeme, kolik malých činů děláme každou vteřinu, které dohromady tvoří náš pokrok. Není náhodou, že na této cestě neexistují žádné značky a ukazatele najetých kilometrů. Je to proto, aby se člověk naučil přijímat potěšení z cesty samotné. Máte-li postupovat směrem k odevzdání, pak i ve tmě byste měli zažívat radost. V opačném případě jen vyžadujete odměnu.

Z tohoto důvodu by člověk neměl čekat na konec cesty, žádný konec není. Cesta končí, když se pro sebe rozhodnete: „Nemám cíl. Jsem spokojen s tím, co mám. Jediné, co chci, je najít potěšení z odevzdání.“ Odměnu dostanete, když ji přestanete požadovat, a to znamená, že jste dosáhli cíle.
[47122]
Z diskuse při jídle v Madridu 3.6.2011

V novinách (Centrum pro ekonomiku a obchodní výzkum (CERB))): „Dle dnes zveřejněné nové prognózy, je téměř jisté, že se eurozóna rozpadne do pěti let a pravděpodobně už roku 2013.

Kombinace úsporných balíčků, vývoz bržděný celkovou hodnotou eura a strukturální dopad tradičního exportu čelícímu obrovské konkurenci z východní Asie znamená, že vyhlídky růstu pro jižní Evropu v eurozóně jsou pochmurné. “

Můj komentář: EU není společenstvím, ale bazarem, fraškou, abych tak řekl, ale nikoli společenstvím. Ačkoli EU není nic víc, než unie egoistů, vybudované pro sebe posílení proti celému světu, jeho kolaps povede k degradaci členských států, protože jakékoli odcizení je proti silám přírody.

Bude to podobné starověkému Babylonu, který zanikl při rozdělení společnosti do jednotlivých částí v době Abrahama a Nimroda před 3700 roky.
[46779]

Ve zprávách (z CNBC.com): “Demonstranti se střeli s pořádkovou policií před Řeckým parlamentem dne 29. června 2011 v Aténách, když zákonodárci přistoupili k hlasování o masivním úsporném balíčku požadovaném mezinárodními věřiteli.“ Balíček vyžaduje snížení mezd a dávek a ostré zvýšení daní. 

Můj komentář: Bohužel důvodem této situace ve všech zemích a protestech lidí je jedno a totéž: Jedná se o globální krizi rozdílu mezi společností a integrálního matrixu, do kterého se všichni „dostáváme.” Nezáleží to na našem přání—musíme mu odpovídat. 

Náš nedostatek toho, že  mu neodpovídáme, pociťujeme jako krizi. Ani rozpočtové škrty, ani zvýšení daní nám nepomůže. Tato dočasná opatření jsou dobrá pouze tehdy, pokud mezitím celou popoulaci vzděláváme o globálním, integrálním světě, do kterého nyní vstupujeme.

[46967]

V médiích (z bog.com): Boston Consulting Group uvádí, že navzdory globální krizi, „milionářské domácnosti rostou co do počtu i bohatství. Představovaly pouze 0,9 procenta všech domácností, které však vlastní 39 procent světového bohatství, oproti 37 procentům v roce 2009. Počet milionářských domácností vzrostl o 12,2 procenta v roce 2010 asi na 12,5 mil.“ Jinými slovy, existuje jeden milionář na každých 500 lidí na Zemi.

Můj komentář: Tendence k rostoucímu počtu milionářů ukazuje rychlý pohyb směrem k realizaci zla, nerovnosti, která je v rozporu s celkovou rovnováhou, hlavním přírodním zákonem. Ale jak si to uvědomíme: přes katastrofy, nebo rozum? Jak se staneme toho tak vědomi, abychom zavedli jeden zákon sjednocení a rovnosti v rozumné spotřebě?
[47045]

Moderní technologie umožňují zajištění všech našich nezbytných potřeb v rámci 3-4 hodin práce denně. Avšak náš egoismus nás nutí usilovat o větší příjmy, což znamená více produkovat a prezentovat zbytečné výrobky a služby spotřebitelům.

To je důvod, proč téměř 60% nákladů na výrobky tvoří jejich propagace. Jsme zvyklí získávat a spotřebovávat, procházíme se v ohromných nákupních domech namísto parcích, vyměňujeme „staré“ za nové, protože u rozbitých věcí se nepředpoklá, že bychom je opravovali, musí se za určitou dobu opotřebovat tak, aby byly nahrazeny novými. To vede k vyčerpání neobnovitelných zdrojů a drží lidi v práci osm hodin denně.

Kdybychom odmítli vyrábět všechno nepotřebného zboží, pokud bychom ukončili produkci věcí, které jsou úmyslně vyráběny tak, aby jejich doba použitelnosti byla nižší, rychle expirovala a nedaly se opravit, pak by se uvolnilo více než 80%  zpracovatelského průmyslu, aby mohlo celé populaci na zemi zajistit potřebnou úroveň existence.

[46626]

Krize (z řeckého κρίσις, krize—rozsudek, přelom) je revoluce, přechodné stádium, bod zlomu, stav, kdy se stávající prostředky k dosažení cílů stávají irelevantní, což vede k nepředvídatelným situacím a problémům.

Jinými slovy, krize není stav kolapsu, ale přelom k novému stavu. Problém je, že lidstvo tento nový stav nevidí!
[46691]