Cesta bez značek

Dr. Michael LaitmanProblém spočívá v tom, že nechápeme, jak daleko jsme od kvality odevzdání. Každý malý čin nás přibližuje o krok blíže k cíli. Milimetr po milimetru postupujeme na této cestě a ani jeden milimetr nemůže být přeskočen.

Dnes je nám cesta skryta. Například, během tohoto jídla, projdeme skrze 20 – 30 mm z Rešimot (vzpomínek). To je hodně, ale nikdo to nebude cítit. A takto to bude, dokud  nedosáhneme vstupu do duchovního světa. Teprve pak to budeme cítit.

V tuto chvíli je to jakoby jsme jeli do Madridu po dálnici bez značek, kde nevíme jak dlouho ještě budeme muset jet. Proto je pro mě první a poslední metr na cestě do Madridu úplně stejným. Podél celé cesty se nic neděje, jen stejná dálnice, stromy a pole.

Ani si neuvědomujeme, kolik malých činů děláme každou vteřinu, které dohromady tvoří náš pokrok. Není náhodou, že na této cestě neexistují žádné značky a ukazatele najetých kilometrů. Je to proto, aby se člověk naučil přijímat potěšení z cesty samotné. Máte-li postupovat směrem k odevzdání, pak i ve tmě byste měli zažívat radost. V opačném případě jen vyžadujete odměnu.

Z tohoto důvodu by člověk neměl čekat na konec cesty, žádný konec není. Cesta končí, když se pro sebe rozhodnete: „Nemám cíl. Jsem spokojen s tím, co mám. Jediné, co chci, je najít potěšení z odevzdání.“ Odměnu dostanete, když ji přestanete požadovat, a to znamená, že jste dosáhli cíle.
[47122]
Z diskuse při jídle v Madridu 3.6.2011

Discussion | Share Feedback | Ask a question




"Kabala, Věda a Smysl Života" Komentáře RSS Feed

Předchozí příspěvek:

Následující příspěvek: