V kabale, nemluvíme o osobních pocitech. Mluvíme o lásce přátel, ale jen obecně, bez zmínky o sobě nebo konkrétních jménech.

Je třeba mluvit o velikosti učitele, Stvořitele, skupiny a důležitosti cíle, protože bez toho aniž bychom inspirovali jeden druhého, nebudeme postupovat. To nám dává sílu k práci a to je důvod, proč potřebujeme skupinu. Ale nikdo nehovoří v první osobě, odhalujíc své vnitřní pocity a touhy (Kelim).

Ostatní ve skutečnosti zatím nejsou reformováni na stupeň Bina (Hafetz Chesed), což znamená „nedělat druhým to, co si nepřejete, aby bylo činěno vám“, a proto Vám jejich myšlenky mohou ublížit. Proto tento zákaz existuje.

Mluvíte o velikosti duchovního cíle, ale ne o tom, jak jste vy, nebo někdo jiný inspirován spiritualitou. Měli byste mluvit o zákonu, který funguje ve stvoření, vzorci v systému sil, aniž byste ukázali na někoho konkrétně.

Všechna naše práce je vnitřní a skromná. Musím vidět skupinu nikoli jako jednotlivé lidi a tváře, ale jako síly, které touží po Stvořiteli, odevzdání, a kteří se sjednocují v zájmu dosažení tohoto cíle společně. Toto pouto našich tužeb, toto vnitřní spojení je to, co nazýváme skupinou.

Proto, když mluvím o skupině, nezmiňuji jména lidí. Jako kdyby tam žádní lidé nebyli, jen touhy svázané vzájemnou zárukou! Pokud tyto touhy dosáhnou úrovně spojení, které bude skutečně pro odevzdání na prvním stupni, odhalí, společně se Světlem Hassadim které ho vyplňuje, vzájemné odevzdání.
[44033]
Z 1. části denní lekce kabaly 26.5.2011, Spisy Rabash