Proč je stvořená bytost egoistická? Proč myslí člověk vždy na sebe? Proč nás příroda neudělala tak, abychom cítili a milovali každého jako svoje děti, které jsou nám ještě dražší než my sami? Proč jsme nedostali takové vlastnosti? Proč, jako neslavné kukačky, klademe naše vejce do hnízda někoho jiného?

Moudrost kabaly vysvětluje, že je to tak učiněno záměrně, že není nic náhodného na naší neochotě vážit si druhých. Naopak, vidíme druhé jako strašné, nepřátelské a cizí. Je psáno: „Milujte souseda svého, jako milujete sami sebe“, ale co je to za souseda? On není soused, je pro mě tím nejvzdálenějším a nejnenáviděnějším člověkem! Bylo by skvělé, kdyby jen málo z nich zbylo v tomto světě, sloužilo mým potřebám a zbytek může jít k čertu, zemřít. Pak by náš život byl ještě jednodušší, ne? Takto jsme všichni vytvořeni.

Takže, kabala vysvětluje, že tato vzájemná nenávist je nám dána úmyslně tak, abychom se nad ní zaměřili na jednotu, svázáni pouty lásky. „Láska“ znamená, že cítíme druhého, cítíme jeho potřeby nad našimi vlastními, a sloužíme tak abychom je naplnili, nejlépe jak můžeme.

Síla odmítání zůstává mezi námi v podobě nenávisti, jako jakýsi odpor, odporový prvek, který se nachází mezi body mikročipu. Ale my, i přes tento odpor mezi námi, dláždíme cestu nad něj a předáváme mu naší touhu, naši „elektřinu“, touhu být spolu. A tehdy najdeme energii v tomto odporu: energii lásky a osobní účasti.

Budeme vydávat tuto energii, seznámíme se s ní a budeme si ji vědomi, tím, že dosáhneme celé síly přírody, jejích částí, a její nadčasové harmonie. V takovém stavu, nebudeme žít jako jednotlivci, každý ve svém malém prvku, ale mezi těmito prvky, porosteme dál a vystoupáme nad tento odpor. Vzájemná nenávist a láska bude dohromady stavět síť vzájemných vztahů mezi námi, která bude o stupeň vyšší než je dnes.

Právě teď žijeme ve stavu nelibosti mezi sebou, jako samostatné, odpojené, a rozbité odděleně prvky. Na druhou stranu, jak stoupáme, tvoříme jednotu, solidaritu, jednotu mezi námi, a začínáme zažívat tuto síť jako novou, vyšší dimenzi, kde teď začínáme žít. To je to, čemu říkáme věčný život. To je ve skutečnosti vyšší život: nadčasová, dokonalá existence, která leží nad tou současnou, omezenou smrtí, v podstatě nás zabíjející den co den.

To je důvod, proč potřebujeme egoistický odpor na jedné straně a jeho korekci láskou na straně druhé. Toto je místo, kde v sobě musíme konkrétně spojit dvě protichůdné vlastnosti. Láska zvítězí nad nenávistí a umožní nám vystoupat duchovně tak, že se můžeme vymanit z tohoto světa vzhůru, do dokonalosti a věčnosti.
[43582]
Z virtuální lekce, základy kabaly 15/5/2011