Počínaje r. 2005 a dále, jsme se začali soustředit na správné strukturování skupiny. To bylo místo, kde jsme cítili tlak a zjistili jsme, že to je právě to, co potřebujeme, abychom mohli metodu realizovat a vstoupit do duchovního světa.  

Faktem zůstává, že svět do té doby krizi nezažil. Necítili jsme, na co či na koho by měly být naše činy zaměřeny. Společně s krizí však naše skupina cítila naléhavou, dokonce dramatickou potřebu okamžitě metodu uvést do praxe, abychom mohli být příkladem světu.

S každým dnem musíme posilovat naši vnitřní jednotu a externí šíření. Kapku po kapce musíme lidem přinést zprávy, že existuje metoda k nápravě.  Konec konců, krize pohlcující svět je pozvánkou od přírody pozvednout se na další stupeň.

Neměli bychom být jak tvrdohlavé děti, které nechtějí poslouchat svou matku. Ve všem co se děje, bychom měli vidět bezprecedentní příležitost: Nám otevřené dveře, abychom opustili tento omezený, malý svět, zcela prostoupený utrpením, končící smrtí, a vstoupili do věčné existence, světa prostoupeného vyšším Světlem. Musíme vysvětlovat,  objasňovat, že by to mohlo být ve skupině provedeno, společně.

Pravidla skupiny mohou být vidět dokonce i v tomto světě. Vskutku, svět se odhaluje jako celistvý systém, jehož části jsou vzájemně propojeny. Pohledem na něj zjistíme, co se od nás žádá.
[43704]
Z 2. lekce kongresu v Římě, 21/05/2011