Jsme egoisti a jsme schopni udělat pouze to, co je důležité pro naše ego. Jak se ho potom můžeme zbavit?

To je důvod, proč se držíme doporučení kabalistů. Máme dvě možnosti:

1. Pohybovat se pod ranami od naší přírody, to znamená rozvíjet se kvůli tomu, že neexistuje jiná možnost volby, dokud nebudeme toužit zbavit se utrpení. Nicméně, cesta neustálého utíkání od zlého, je velmi zdlouhavá a náročná.

2. Chcete-li použít lupu mysli, aniž byste čekali na rány, které přijdou, v článku „Podstata náboženství a jeho účel“ Baal HaSulam vysvětluje, že můžeme zvýšit naši vnímavost a nadšeně rozpoznat znamení na cestě, podobně jako být schopný rozumět slovu, než je dokončeno. Moudrý člověk vidí věci, kterých si ostatní ani nevšimnou.

Někteří lidé si zapíší moudrou radu, ale nenechají ji projít jejich srdcem. Existují různé druhy případů. Každý člověk má svůj „osud“. Do té míry, do které člověk slyší to, co je mu řečeno, do té míry bude postupovat, pokud je připraven rozlišovat mezi jeho egem a duchovní cestou, pokud správně interpretuje význam „exilu“ a „vykoupení“, a je ochoten být vytrvalý a tvrdohlavý, i když je to nepříjemné pro jeho egoismus.

Člověk pracuje, aby se zvýšila důležitost pozvedání nad egoismus, i když mu to způsobuje bolest, a zdá se to být jako ztráta. Rozlišuje nové věci znovu a znovu, a s každým novým úderem se ztráta egoismu už nezdá tak smutná v porovnání s duchovním dosažením, které se stává odhaleným. Pak dostává další várku uhlí do pece sebelásky, a ta je určena pro dosažení následného vzestupu.
Z 4. Části denní lekce kabaly 13.4.2011, Spisy Rabash