Jediné užití tohoto světa

Dr. Michael Laitman

Ani si neuvědomujeme, jak hluboce jsme ponořeni ve své egoistické povaze. Naše buňky, naše těla, náš svět, naše myšlenky a přání a v celku vše, co existuje, je jen egoismus a nic víc.

Vše usiluje o to dostávat, pohlcovat co nejvíce dobroty pro sebe, jak je to jen možné. To je povaha, do které jsme se narodili a kterou žijeme, nemajíc sebemenší tušení, že kromě toho existuje možnost i něčeho jiného.

Přesto musíme jít od jednoho světa k druhému, nebo jinými slovy, osvojit si další nový svět, prorůstat z bodu v srdci, rozvíjet jej do nového duchovního „těla“. V podstatě je obdobné našemu stávajícímu tělu, které nám jen připadá tělesné, avšak ve skutečnosti je vyobrazeno silami a vektory. Místo toho, abychom tento obraz spatřili na displeji počítače, vidíme ho 3D v našem vědomí.

Vnímáme realitu na obrazovce dostávajícího přání. Vše, co jsme schopni přijmout či vnímat, dopadá na tuto obrazovku, kde se zastaví a vytváří obraz, který vidíme.

Nicméně síly odevzdávání jsou zcela odlišné. Nemůžeme je zastavit obrazovkou přijímajících přání, a proto je nevnímáme. Pouze tvorbou obrazovky v odevzdávajících přáních odhalíme druhou polovinu reality. Po pravdě necítíme půlku, ale skoro 100% toho, co existuje. Jakékoli množství Světla tato nová obrazovka, úmysl odevzdávat, zastaví, je druh obrazu, jaký na ní vidíme.

Ze svého bodu v srdci je velmi složité druhé „tělo“ pozvedat. Abyste toho dosáhli, musíte vkročit do skupiny, jako do lůna matky, a začít se v ní vyvíjet. Člověku se to jeví jako něco odpudivého a nereálného. Stojí proti tomu celý svět, a proto nad tím neuvažuje nebo tomu nepřikládá žádný význam. 

To je důvod, proč je pro nás velmi složité zaměřit se na skupinu. Cokoli považuje prostředí za důležité, to je důležité i pro nás. Pokud svět považuje práci ve skupině za nedůležitou, tak i my na to každou vteřinou zapomínáme. Dokonce když se snažíme prohloubit spojení, poslouchat o něm a podporovat jej v našich myšlenkách, stále se nám to zdá dětinské, nereálné a naivní, a proto to není důležité pro větší svět. A naopak, pokud by se ta nejnereálnější věc stala důležitou pro každého, pak bychom o ní přemýšleli, mluvili a usilovali.  

Proto potřebujeme “společenský názor,” důvěru, vzájemný vliv, který nás přesvědčí, že děláme něco skutečného, a že náš svět nemá žádnou cenu. Co zde máme kromě pomíjivého života plného strádání? Kdyby nebyla jedinečná příležitost získat věčný, dokonalý život během této doby, pak by byl pro nás i naše děti tento svět k ničemu.  
[39711]
Z 5. Lekce WE! kongresu 4/1/11

Discussion | Share Feedback | Ask a question




"Kabala, Věda a Smysl Života" Komentáře RSS Feed

Předchozí příspěvek:

Následující příspěvek: