Vše záleží na záměru, se kterým od samého počátku člověk přistupuje k prostředí. Přistupuje k prostředí (učiteli, knihám a skupině), aby egoisticky profitoval a získal znalosti, postavení či uspokojil svou hrdost? Nebo chce přijímat z prostředí vlastnost odevzdání, formu Stvořitele, který se skrývá uvnitř společnosti?

Pokud člověk přistupuje k prostředí (společnosti) správně, najde vlastnosti Stvořitele právě tam. Tomu se říká: „Stvořitel přebývá mezi svým lidem.“ Toto je hlavní test postoje člověka.

Přirozeně, když jsme na začátku naší cesty, přicházíme s běžnými egoistickými touhami akceptovanými v tomto světě. I když jsme připraveni naslouchat hezkým slovům o lásce k druhým a odevzdání, přesto počítáme s tím, že získáme něco pro náš egoismus.

A pouze pod podmínkou, že je člověk ve správném prostředí po značnou dobu a vstřebává její vnější formy odevzdání, sklání se před učitelem, knihami a skupinou, postupně od nich dostává sílu chápání a vnímání spirituality, sílu sjednocení. Tato síla mu pomáhá uvědomit si, že sjednocení není dosaženo prostřednictvím vnějších činů: křičení, skákání nebo radování se, ale vyžaduje neustálou, skrytou vnitřní práci, která je očím neviditelná.

Tato práce se provádí v tom, co se nazývá „noc.“ A pak člověk postupně začne nabývat vlastnosti odevzdání. Přechod nastane, když člověk začne vidět prostředí, jeho vnitřní potenciál jako sílu, která ho může napravit. Chápe, že bez této síly, bude ztracen. To způsobuje vznesení „modlitby mnoha.“

Když si člověk uvědomí, že se musí modlit za společnost, získává záměr pro odevzdání, „oděv“ Světla Hasadim (milosrdenství), správný oděv pro jeho touhu přijímat.
[39177]
Z 1. části denní kabaly 27.3.2011, Příprava pro WE! Kongres