Monthly Archives: Březen 2011

Řešení je mezi námi

Dr. Michael LaitmanOtázka z Japonska: Jaká by měla být naše vnitřní práce v mimořádných situacích? Zatímco se dívám na lekce, probíhá non-stop zemětřesení.

Odpověď: V těchto dnech se musíme soustředit na jednotu ještě víc a mít jistotu, že právě na základě našeho vnitřního úsilí budeme schopni zabránit podobným katastrofám ve světě, a to jak v Japonsku, tak i ve všech regionech, kde lidé nyní trpí.

Proč trpí? Proč nepostupují ke korekci správnou cestou? Proč se neprobudí a nevyjdou do ulic a nekřičí, „Mesiáš teď!“? Řečeno jinak, proč nepožadují nápravu, změnu, nový stav?

Proč místo toho volají po změně vlády? Jak jim to pomůže? Nikdo na tom nebude o nic lépe, když se to stane, a to ani v případě, že libyjský diktátor bude pryč. Vzniklá mezera se vyplní islámským radikalismem nebo jinou stranou, ale bude to jen slepá psychologická kompenzace. V praxi se lidé nebudou cítit lépe. Toto je stále cesta utrpení. 
V poslední době svět rychle získává další zbraně. Obnovujeme závod ve zbrojení, který byl dříve zastaven, jako bychom chtěli soutěžit, jak silní jsme. Ale jak hloupé to je hádat se jako malé děti! Přesto podívejte se, jak hodně energie a zdrojů to obnáší.

Ve výsledku, vše záleží na nás, na všech našich přátelích po celém světě, kteří obdrželi pohon k tomu být napraveni. Musíme se sjednotit zevnitř a pocítit, že jsme jeden celek. Pak tím, že chceme sjednotit celý svět do jednoho, budeme pomáhat druhým se také přiblížit. Koneckonců, jsou naší pasivní částí. Oni nejsou schopni se přiblížit sami o sobě, dokud jim neukážeme možnost se k nám připojit.

Jakmile člověk obdrží probuzení, bod v srdci, přijde k nám a připojí se ke všem těm, kteří aktivují a urychlují vývoj, přizpůsobují rychlost jejich práce rychlosti, při které vznikají nové Rešimot. Pak žádné síly, tsunami, revoluce, války ani další takové věci nás nebudou nutit k postupu negativním způsobem.

Vše závisí na našem úsilí, na míře s kterou pracujeme na sjednocení. Neexistuje jiné řešení pro celý svět.
[37940]
Ze 4. Části denní lekce kabaly 13.3.2011

Síla žen a slabost mužů

Dr. Michael LaitmanOtázka: Co by se mělo udělat se skutečností, že se muži obávají silných žen, utíkají od odpovědnosti a iniciativy?

Odpověď: Sami jsme to na sebe přivolali. Ani jedna žena nechce být silná. Ani jedna žena nechce být expertka, aby hodně vydělávala a vychovávala děti sama. Žena touží po domácnosti ze své přirozenosti. Chce děti a aby bylo vše podle přírody. Avšak jestliže muži neplní povinnosti, které jim náleží, pak z absence jiných řešení jsou ženy v naší době nuceny jednat svými vlastními silami. A já před nimi za to smekám klobouk.

Výsledek je, že ženy jsou mnohem nezávislejší, lépe se našemu světu přizpůsobují. Kromě toho mají přirozenou odolnost, která  přesahuje mužskou. Mají moc a síly ducha, protože na konci dne jsou přírodě blíže. 

Na druhé straně, muž jednoduše létá v oblacích. Je jako malé dítě, které si našlo práci v oblasti počítačů nebo technologie a dokola si hraje se svými hračkami jako to dělával ve svém dětství. Nalézá v tom radost. Koneckonců moderní společnost tyto hry jako kapitálový trh, práce či potloukání s kamarády po práci, respektuje a tak život běží dál. A když muž potřebuje podporu, vrátí se ke své matce.  

Bohužel, čím dále se ubíráme, tím rozšířenější a společensky přijatelnější se tento fenomén stává, ve skutečnosti se z něj stává norma a módní trend.

Ze 4. části denní lekce kabaly 3/7/11 na téma Ženy

Duchovní rodina

Dr. Michael LaitmanOtázka: Jak vypadá správná rodina v duchovním smyslu?

Odpověď: Je řečeno: „Manžel a manželka – Šechina mezi nimi“. Pokud žijeme kvůli duchovnímu pochopení, pokud jsme to dali do základu svého svazku, jestli je náš cíl takový v každé etapě a je nám jasné, že právě proto na světě existujeme, že je to „věnec“(koruna) rodiny, a proto rodíme děti a pracujeme. Jestli cítíme, že provazy, které nás spojují mezi sebou a s dětmi prochází skrze Stvořitele, pokud chceme aby On mezi námi panoval a v celé rodině jsme pociťovali Jeho přítomnost – takový přístup napraví všechny naše vztahy. Potom máme jistě úspěšnou rodinu.

[37313]
 Z diskuze o ženě, 07.03.2010

Odhalit jednotu

Dr. Michael Laitman

Když říkám: „není nikoho, kromě Něj,“ – znamená to, že přijímám určitou funkci, kterou musím ve světě splnit a nejen plout po proudu, strávit okamžik za okamžikem, buď co bude.

Naopak, každým okamžikem soustřeďuji své přání a myšlenky na to cíleně napravit svoje spojení se světem, snažit se v něm odhalit jednotnou řídicí Sílu. Toto moje úsilí se nazývá: „pokud ne já sobě, kdo mě pomůže“.

Například, pokud onemocním, jdu za doktorem, ale přitom to není pouze péče o zdraví mého fyzického těla a myslím na to, že tak vše připojuji k jednotné Síle. Vždyť i doktor, i lék, i já, jsme zapojení do společného systému. Stvořitel řídí doktora a lék byl objeven díky Němu.

Jinými slovy, všechno, co se mi zdá, že existuje odděleně: doktor, lék, moje nemoc, já samotný, všechno musím připojit k jedinému zdroji.

A pak, až se uzdravím, musím říct, že to bylo od začátku všechno jednotné… Prostě Stvořitel tak směroval všechny okolnosti pouze pro to, abych je v sobě spojil a odhalil jeho jednotu.

[#37073]

Z lekce „ dopisy Baal HaSulama“ 18.02.2011

Následovat většinu nebo jednoho

Dr. Michael Laitman

Existuje zákon: „V duchovním životě, je nutné ‚následovat jednoho, osobnost‘ a v materiálním životě, ‘následovat většinu.‘“ Nicméně to neznamená, že musím běžet na náměstí, kde je shromážděno tisíce lidí, ptát se jich, co chtějí a začít sdílet jejich touhy. „Následovat většinu“ znamená pečovat o spojení mnoha lidí, protože pouze prostřednictvím tohoto spojení napravuji své Kli, přání.

Běžím za nimi, abych je připojil k sobě a sám se zapojil do jejich vnitřní touhy. Nedívám se na jejich materiální, živočišné potřeby, ale spíše se snažím odhalit jejich vnitřní touhy, které je spojují do jedné sítě.

Pokud se chci zapojit do této vyšší duchovní sítě, která spojuje všechny do jednoho, je to považováno za „mířit za většinou,“ kde moje touha je, přivést většinu k jednotě a sám se jí účastnit. Výsledek je, že většina se pro mě stane jako jeden.
[35694]
Ze 4. části denní lekce kabaly 18.2.2011, „Svoboda“

Jak funguje informační gen (Rešimo)?

Dr. Michael Laitman

Informační gen (rešimо) – to je forma stavů, která dříve existovala, ve které existovalo naplnění, světlo uvnitř přání. 

Nosí v sobě informaci o všech clonách a všech součástech, které se u světla a u přání nacházely: NARANCHAJ a HAVAJAH, přímé a odražené světlo, stupně do výšky a do šířky.

Toto vše jakoby je uschováno „v paměti“ – a není realizováno. Toto se nazývá „rešimo“.

Dostávám nějaká data z archivu, jakoby z počítače, před tím než je dostanu na obrazovku a než se z toho stane reálný obrázek pomocí elektrických sil a celého zařízení – tomu se také říká „rešimo“. Ale uvnitř tohoto informačního genu jsou už všechna data, celá informace – chybí pouze síly, aby ho mohly realizovat.

Například já nemám takové síly, nebo i mám, ale zatím jsem je nerealizoval. Takže v rešimo jsou všechny detaily a podrobnosti, ale pouze potencionálně.

[#36953]

Z lekce „Učení Deseti Sefirot“, 03.03.2011

Proces zvaný „Světlo“

Dr. Michael Laitman

„Světlo“ samo o sobě neexistuje. Ve stvoření dochází k učitému jevu a stvoření ho nazývá „Světlo.“

Tím, že stvoření probudí pocítění tohoto jevu, znamená to, že světlo se v něm šíří. Nicméně, ve skutečnosti se nic nešíří, ani odnikud nepřichází! Touha se ve mně prostě probouzí a já nazývám její charakter, formu, tvar a barvu „Světlem“, které se šíří uvnitř, vstupuje, a vystupuje ze mě. Existuje v procesu.

Přesto, nejsou žádné jiné procesy, které se dějí, než moje vnitřní touha. Nazývám část těchto procesů „touha“ a část „Světlo.“ Jinými slovy, moje touha se mění, a jako výsledek, nazývám jevy, které se v ní vyskytují „Světlem.“
[36327]
Z denní lekce kabaly 31.12.2010, Talmud Eser Sefirot

Nechť Světlo pracuje!

Dr. Michael LaitmanOtázka: K odhalení vyšší síly je zapotřebí vyjít z našeho nitra, z nitra našeho egoismu. Děláme to pro sebe, abychom získali věčné potěšení. Není to tím nejegoističtějším, co vůbec může být?

Odpověď: To je pravda! Přirozeně, všechna naše jednání jsou čistě egoistická. Nezáleží na tom, jak moc si nalhávám, že se chci s ostatními spojit, dosáhnout lásky k bližnímu, to vše je jen pro mé osobní potěšení.

Avšak uprostřed se děje něco výjimečného, něco, čeho si nejsme vědomí. Když dráždíme jeden druhého: „Sjednoťme se! Zpívejme a tančeme! Studujme společně!“ probouzíme vyšší sílu. Ovlivňuje nás a mění dokonce i bez našeho záměru. To je navýváno „Segula“, „zázračná vlastnost“ vyššího Světla.

A pak najednou cítím: “Skutečně? Opravdu se chci změnit? Proč tak najednou? Neblázním? Odevzdávat? Skutečně milovat? Myslet na druhé? Co se pak stane se mnou?”

Najednou začnu cítit, že myslet na ostatní se pro mě stává důležitější. Zatím se v této vlastnosti nenalézám, ale začínám toužit po tom, aby tomu tak bylo. Předtím než zamítnu byť jen tuto myšlenku, postupně dojcházím do stavu, kdy si opravdu přeji dosáhnout kvality odevzdání a lásky k bližnímu.

Proč tak najednou? Je to proto, že mě ovlivňuje Světlo. To je nazváno zázrakem, na který odkazujeme jako: “Světlo, které přichází, napravuje. ” To samé Světlo, které nás stvořilo k tomu, abychom přemýšleli jen o sobě, nás změní. A to je zázrak “zázrak vyjití z Egypta.”

Když k tomu dojde, cítíme, že se něco změnilo, něco uvnitř nás přecvaklo. To změní celé mé základy, můj přístup k světu, můj pohled na svět a lidstvo a mé myšlenky o komkoli. Najednou se stanu svým absolutním opakem. 

To je akt stvoření, Stvořitelův čin. Stvořitelovi činy vidíme v pocítění naší vnitřní revoluce. A to je důvod, proč celý tento proces, který prožíváme, je označován jako práce Stvořitele. Vždyť my pouze vyvoláváme tento čin a Stvořitel jej uskutečňuje.

Takže nemějte obavy, buďte otevření: Opravdu nechceme nic jiného, než dostávat potěšení a myslet na sebe, a stále jsme uvnitř všichni egoisté, bez ohledu na to, jak krásná slova používáme. Avšak Světlo přichází a mění nás podle našich činů při studiu, šíření a sjednocování.

Nechť Světlo pracuje!
[36809]
Z 1. lekce, Metzoke Dragot Congress 2/24/2011

Každý je odpovědný

Dr. Michael LaitmanOtázka: Co je skupinová příprava na lekci a jak vyvolá Obklopující světlo ve větší míře?

Odpověď: Skupinová příprava na leci vyžaduje, aby na sebe každý převzal odpovědnost za celou skupinu. Co je myšleno principem „Když nejsem za sebe, kdo je za mě?“ Znamená to, že jsem odpovědný za probuzení skupiny a tímto způsobem nakláním váhy za celý svět k poháru milosrdenství. 

Musím se ujistit, že moji přátelé nikdy nezapomenou cíl. Proč jsme tu? Kterého stupně dosáhneme? Snažíme se dosáhnout stupně “člověka” (Adam), podobnosti Stvořiteli. Musí to pro nás být nekonečně důležité. Pak nezapomeneme, co se děje během vyučovací hodiny a nebudeme rozptylováni cizími myšlenkami. 

Musím se ujistit, že je tomu tak u všech mých přátel. Pomáhám každému držet směr tím, že se o ně starám. Díváme se na poměrně rychlý proces na cestě k úspěchu, pokud bude takto pracovat celá skupina. 

Jednotlivec může uspět pouze tehdy, je-li vyvolený, zvláštní duše. My jsme spaseni pouze jednotou. Nevidím tu žádné vyvolené lidi. Každý člověk se domnívá, že pro něj existuje individuální cesta. Nicméně se zcela mýlí, především v naší době není vyvolených potřeba. Naopak, dnes se musí do procesu nápravy zapojit masy.

[36715]
Z 1. části denní lekce kabaly 1/3/2011, Rabašovy spisy

Stanout před Stvořitelem a stát se takovým, jako On

Dr. Michael LaitmanVe světě, v realitě, jsou jen dvě síly: síla Stvořitele a „síla“ stvořené bytosti, kterou jí dal Stvořitel úmyslně v opačné formě. Tato síla je opakem Stvořitele, díky ní stvoření překročilo hranice Jeho úrovně a získalo svou vlastní realitu. Jinak by nebylo schopno existovat.

V našem světě, “stvořená bytost” je někdo, kdo má hmotu neživých, rostlinných nebo živých stupňů. Znamená-li duchovní existence osobní realitu vně vyšší síly, pak v našem světě, se nám vyšší síla neprojevuje otevřeně, což je důvod, proč realitu definujeme existencí hmoty.

V duchovnu se nepočítá hmota, ale autonomie. Aby byl člověk stvořenou bytostí, musí být samostatný. Stupeň nezávislosti stvoření určuje, do jaké míry se může považovat za opravdu existující bytost. 

Miminka a děti v našem světě nebereme vážně, protože dosud nezískali nezávislost. Pouze v dospělosti se člověk stane samostatným, a tehdy se mu dostává jiné odezvy.

Podobně v duchovnu nehledě na jakém stupni se stvoření nachází (neživé, rostlinné či živé), determinujícím faktorem je, má-li před Stvořitelem vlastní status. Abychom stanuli před Stvořitelem, člověk si musí být nejdříve vědom toho, že Stvořitel existuje, myšleno že je před Ním, a že jsou si navzájem opakem.  

Pak v tomto opačném stavu začíná práce. Člověk rozdělí realitu do dvou: Stvořitel a Já, realitu, kterou Já pozoruji. A poté si vybere, co je důležitější.

Ve skutečnosti, aby stvoření dal nezávislost, Stvořitel jej přenesl vně sebe a dal mu pocit, že samo existuje. A nyní musí stvoření sebe samo správně poznat vně Stvořitele, jako kdyby ani neexistoval, jako kdyby zmizel z jeho pohledu, z jeho přání. Za pomoci sil a nástrojů, které Stvořitel poskytuje, k Němu musí stvoření najít správný postoj. A to znamená přijmout Stvořitelovu moc nad sebou, nad svou nezávislostí, aniž by ji anulovalo.  

Pak na jedné straně stvoření udržuje svou pozici vně Stvořitele, myšleno pokračuje v přijímání potěšení do přijímajících tužeb, aniž by se před Stvořitelem anulovalo. Na druhé straně však, svou nezávislostí ve vztahu k přijatému potěšení a přes něj, stvoření získá ekvivalenci formy se Stvořitelem. Tak stvořená bytost přijme úplnou, celkovou autonomii. 

Nicméně k tomu může dojít pouze tehdy, pokud stvoření dodržuje obě tyto pomínky: Je ochotno anulovat svůj postoj ke Stvořiteli, nepoškodí-li tím svou touhu (vůli přijímat). Proto se stvoření vyvíjí ve střední linii. Na jedné straně udržuje touhu těšit se, zatímco na straně druhé získává formu dávání, což je atribut Stvořitele. Tímto způsobem se v něm utváří obraz člověka, Adama.

[35280]
Z 1. části denní lekce kabaly 2/14/2011, Rabašovy spisy