Shamati #1, A pouze má-li ten člověk opravdovou touhu, dostane pomoc Shora. A je mu neustále dokazováno, jak se ve svém současném stavu mýlí. 

Co je to pomoc Shora? To je, že jste neustále tlačeni do své vlastní vnitřní špíny, do svého egoismu, a je vám ukázána vaše vlastní bezvýznamnost. To je to, co Stvořitel dělá: Neustále člověku ukazuje obrovskou, černou tmu uvnitř něj, skládku smetí v jeho myšlenkách, touhách, záměrech a kalkulacích. 

Proč? Je to pouze proto, aby v něm vznikla potřeba po Stvořiteli, aby ho přivedl ke stavu, ve kterém nebude schopen vystát svůj vlastní zápach. Aby to udělal, je nezbytné ho neustále vytrhávat z tohoto pocitu a ukázat mu jinou existenci —tu, která je trochu výše, jasnější a vyšší než jeho egoismus. Pak mu musí být zas a znova ukázána tvář – nejdříve do jeho egoismu: Podívej se na sebe, pohleď kdo jsi.  A pak musí být zase lehce vytáhnut z té bažiny, a pak znovu strčen hlavou dolů. 

Takhle se to všechno děje dokud člověk nepocítí, že opravdu nemá žádnou „svatost“ nebo duchovní čistotu, a že všechno přichází jen z jeho osobní, malé, egoistické bytosti, která v něm byla stvořena a ve které byl stvořen on. 

Ačkoli příležitostně dostává oživení Shora, což ho každým okamžikem oživuje, ale později padá do místa nízkosti. 

Samozřejmě, to vše jsou Stvořitelovy činy. Ale na tom nezáleží, protože člověk je nad sebou a uvnitř sebe cítí. Vše co jsme, jsou pocity. Není ničeho jiného kromě pocitů a my pouze zjišťujeme, co cítíme. Mysl pocity pouze doprovází.

Nicméně, to je to, co mu způsobí, že dojde [nakonec] zjištění, že pouze Stvořitel mu může pomoci a přivést ho blíže [k dokonalosti]. Tato potřeba či žádost o dokonalost postupně dozrává uvnitř nás přesně z těchto opačných stavů. 
[34357] 
Ze 4. lekce Berlínského kongresu 1/29/11

Otázka: Vypráví se, že když rabi Šimon a jeho učedníci tvořili knihu Zohar, seděli v jeskyni, rabi Šimon mluvil, rabi Abba zapisoval, syn rabího Šimona, rabi Eliazar, ho poslouchal „z úst do úst“, a všichni ostatní poslouchali svým srdcem. Co tyto různé úrovně spojení znamenají?

Odpověď: Kromě vnějšího jazyka, kterým mohou kabalisté komunikovat – „jazyk větví“, existuje ještě vnitřní spojení, které se nazývá „mi pe le – ozen“ (z úst do uší) na úrovni Biny, kdy jsou učitel a učedník spojeni v malém stavu a „mi-pe le -pe“ (z úst do úst), na úrovni Keter, ve velkém stavu. Pro takové spojení není zapotřebí jazyk, jeden chápe druhého beze slov, prostřednictvím vnitřního splynutí, spojení.

To znamená, že si můžeme rozumět:

po dlouhém rozhovoru,

nebo náznaku,

nebo si začneme rozumět beze slov,

nebo splyneme natolik, že není možné říct, zda rozumíš ty mně a já tobě, protože nás nelze rozdělit, a nemusíme si mezi sebou nic předávat.

Takové jsou úrovně duchovního spojení.
[# 35328]

Z lekce z článku „Podstata kabaly, 02/14/2011

Kabala nemluví o našem imaginárním světě, ale o nápravě duše a jak dosáhnout skutečné reality. Skutečnou realitou je Kli, ve kterém  je vnímán Stvořitel na základě určitého stupně sepětí s Ním. 

Kli nebo duše je rozdělena do dvou částí: Israel, část, která usiluje o spojení se Stvořitelem, k cíli, a národy světa, což je část, která toho není schopna. Cítíme jisté toužení odhalit Stvořitele. Věda kabaly je dle definice metoda k odhalení Stvořitele stvoření. Jinými slovy, hovoří o odhalení vlastnosti odevzdání a lásky v samotném stvoření. 

Abychom měli možnost cíle dosáhnout, lidé, kteří mají příslušnou touhu se sjednocují ve společném poli Stvořitele. Cítí se být přitahováni navzájem bez toho, aniž by věděli proč, a shromažďují se jako elektrické náboje či kovové štěpiny v magnetickém poli. To se děje tehdy, když dostanou příležitost realizovat metodu nápravy.

Zprvu nevědí, že musí napravit sebe. Jednoduše cítí volání toho nejdůležitějšího, “Pro co žiji? Co je smyslem mého života?” Nakonec porozumí, že všechny tyto otázky vedou k odhalení Stvořitele, Vyšší síly, která konstruuje, podporuje, utváří a kontroluje celou realitu. Není ničeho kromě této síly. 

Tak člověk od otázky kolem smyslu života přichází k otázce jak Stvořitele odhalit. Vždyť odhalení Stvořitele mu dá odpověď na vše ostatní. Tak, aby se přiblížili Stvořitelovu odhalení, se lidé spojují.

Stvořitel je skrytý, a abychom odhalili spíše Jeho než cokoli jiného, míněno odhalili kvalitu odevzdání a lásky, která se nachází vně naší přirozenosti přijímání a nenávisti, abychom vystoupali nad ni, jsem zaveden na jisté shromáždění lidí. 

Společně s nimi začínám rozumět, že otázka o smyslu života mě posune k potřebě odhalit Stvořitele, coby odpovědi na všechny otázky, které jsem si položil a pokládat budu. Odhalení Stvořitele znamená odhalení síly odevzdání a lásky. Může tomu být rozuměno pouze do míry své podobnosti jí, pouze dosáhnu-li též této kvality, kterou je On. 

Musím tuto vlastnost získat, a abych si zajistil její získání, jsem mezi lidmi, kteří mi jsou podobní. Bylo to tak pro mě zařízeno bez možnosti volby. Stvořitel je skrytý, protože kvalita odevzdání je mým opakem. Vzhledem k jejich zásadnímu rozdílu se tyto kvality navzájem necítí, a proto necítím Stvořitele. A je nemožné pracovat vůči někomu, koho necítím. Zcela jistě budu uveden v omyl a klesnu k sebeklamu. 

Proto, namísto toho, aby pracoval s Ním, Stvořitel mi dal na práci mého souseda. Umožňuje mi to provádět skutečná ověřování, dostávat sílu od přátel, a prověřovat se ve vztahu k nim: Nakolik postupuji od nenávisti k lásce?

Z 1. části denní lekce kabaly 2/15/11, Rabašovy spisy

Otázka: Závisí můj záměr na celém prostředí a záměr prostředí na mém záměru? 

Odpověď: Rozhodně! V Shamati #225 se říká: Člověk se nemůže pozvednout nad svůj kruh. Proto, [přeje-li si člověk postupovat] musí nasávat ze svého prostředí. A člověk nemá na výběr, kromě mnoha práce a Tóry. Tudíž, vybere-li si pro sebe dobré prostředí, ušetří čas a úsilí, protože je podle svého prostření utvářen.

To je jasné. Získám-li energii z prostření — a faktem je, že získám vše abych z něj postupoval – pak budu posupovat jen nakolik od nich dostávám. Nemohu být nad tímto stupněm. 

Otázka: Jak mohu vidět své prostředí coby veliké, nevidím-li jako veliké své přátele?

Odpověď: V tom leží celý problém. Koho považuješ za velkého? Nikdo ve tvém světě veliký není. Myšleno, svět nebyl stvořen pro tebe. Pak jaké prostředky použiješ k tomu, abys postupoval? Stvořitel je skrytý. Prostředí je malé. Nemáš nikoho, ke komu bys postupoval a jsi sám na celém světě. Tak se cítíš. 

Principielně se takto cítí každý a to je to, co musíme změnit. 

Ze 2. části denní lekce kabaly 2/14/11, Zohar

A jak stoupáme po duchovních stupních, zažíváme různé rozporuplné, matoucí stavy, kdy ničemu nerozumíme. Stane se, že je Vám, jako byste úplně ztratili svůj rozum. Nakonec, když jdete od stavu ke stavu, vaše přání se mění.

Mysl je získána společně s přáním; pouze mu slouží. Čím větší touha, tím více vaše mysl roste k tomu jí sloužit, aby ji pomohla naplnit. To je způsob, jakým to funguje.

Když je vaše přání nahrazeno jiným, získáte novou touhu, a vaše  dřívější mysl zmizí. A mezi stupni cítíte, jako kdyby byly všechny informace z vašeho „počítače“ smazány,” a vy už nevíte, jak se řídit. Říkají, že Baal Shem Tov dokonce zapomněl písmena a musel se učit číst „od začátku.“

Je to zvláštní stav. Tímto způsobem je člověku ukázáno, že je jen stroj. Touha zmizí, mysl zmizí, a vy už více nevíte, jak udělat sebemenší pohyb rukou či nohou, a to se nezmiňuji o jménech lidí a věcí, které se dějí kolem vás. 

Může se to zdát jako mentální abnormalita. Ale v tu samou dobu člověk rozumí a vnímá, co vše se mu děje; on jakoby se analyzoval ze strany. Tam se nachází bod, kde cítíte: “Tohle se mi děje. Podívejte se na mě! Zrovna teď jsem prázdná nádoba, která postrádá pocity a rozum. Dostanu nové pocity a novou mysl!”

To je absolutní náhrada. Získáte nový „počítač,” a musíte do něj nahrát nové programy; vše musí být vykonáno od začátku. Tímto způsobem postupujeme.
[30691]
Z dení lekce kabaly 12/24/2011, Rabašovy spisy

Baal HaSulam, „Mír ve světě”: Nebuďte překvapení, pokud směšuji dohromady blahobyt určitého kolektivu s blahobytem celého světa, protože ve skutečnosti už jsme dosáhli takového stupně, kdy je celý svět považován za jeden kolektiv a jednu společnost. 

Myšleno, protože každý člověk v tomto světě čerpá svou životní podstatu a své živobytí od všech lidí světa,  je nucen sloužit a starat se o blahobyt celého světa.  

Zatím to v plné míře nevnímáme a to jednoduše kvůli tomu, že egoismus před námi zastírá skutečný obraz. Přesto jsme vstoupili do nové éry, dokonce bez toho aniž bychom si uvědomili tento přechod do naší úplné závislosti na celém světě.

Zrovna včera jsme uspořádali “tuzemskou domácnost,” majíc všechny životní nezbytnosti v našich vlastních zemích, zatímco dnes nebudeme schopni vyprodukovat jídlo, oblečení, ani cokoli jiného odděleně od světa.  Najednou odhalíme, že nemáme potřebné potravinové složky, obráběcí nástroje apod.  Vyroste před námi zásadní, nová situace: Nyní není ve světě žádný detail, který by mohl být upřímně zapsán jako váš vlastní bez úvahy o ostatních.  

Dnes není možné nebýt s každým propojen. A to znamená, že musíme vytvořit odpovídající systém vztahů, protože blahobyt jednotlivce a světa záleží na sobě navzájem. 

Ve světle egoismu se nám zdá, že bychom mohli být schopni zbavit se poloviny lidstva bez velkých škod. Je to možné technologicky a vedle toho, pár miliard lidí není nic víc než nepotřebná zátěž. Nicméně, je nezbytné mít na paměti, že nevidíme celý obraz. Ve skutečnosti existujeme v „rodinných poměrech“ podobných tomu,  jako když starší generace už zabezpečila mladší, a už není více schopna pracovat, zatímco mladší dospívá, aby později přijala to, co pro ni bylo připraveno.   

To samé se děje s celým světem, ačkoli v jiné formě. I když člověk nedělá vůbec nic a žije jen z žebrání, nebo dokonce žije-li nějakou mizernou, ubožáckou almužnou na nějakém zastrčeném místě v Africe či Indii, je stále součástí společného systému a my jsme zatím neodhalili, jak důležitý je každý člověk v něm. Dokonce i detaily, které se zdají být zbytečné z našeho úhlu pohledu, jsou nepostradatelné pro celek. 

Lidské tělo také obsahuje mnoho orgánů a systémů, jejichž funkce jsme zatím zcela nerozluštili. Avšak postupně odhalíme, že ani jeden detail nemůže být odepsán jako nepotřebný. 

Proto musíme používat každý předmět podle jeho životního účelu bez jeho zničení. Jakýkoli jiný přístup se stane destruktivní, především pro člověka, který se k němu uchýlí.  

 [34808]
Z lekce „Mír ve světě” 2/4/11 

Otázka: Co to znamená zařadit se, přidat se do skupiny?

Odpověď: Na jedné straně, přátelé a já se cítíme, že si jsme ve vztahu ke Stvořiteli rovnocenní, protože si rovnocenně přejeme Ho dosáhnout. Avšak my sami jsme rozděleni nenávistí. V tomto případě způsob, jakým každý se všemi ostatními zachází, je způsob, jakým člověk zachází se skupinou. A k začlenění do skupiny člověk musí transformovat nenávist v lásku. 

Skupina je definována dvěma parametry:

1. Skládá se z přátel, kteří touží poznat Stvořitele jako já; nicméně,
2. já je nenávidím.

Jsou-li tyto dvě podmínky splněny, pak cesta k spiritualitě je přede mnou. Po tom všem, jak může tento trojúhelník existovat: Hledají spiritualitu, ale nenávidím je, a je-li tomu tak, jak je možné, že také toužím po Stvořiteli? A pokud o Něj usiluji, jak je možné, že je nejdříve nenávidím?
[34615]
Ze 4. části denní lekce kabaly 2/6/2011, „Podstata moudrosti kabaly“

Myslíme si, že každý má své vlastní záležitosti, své vlastní problémy. “Přeji si dosáhnout spirituality a nestarám se o zbytek světa. Někdy na ně myslím, ale co to v podstatě znamená? Kde je svět, a kde jsem já?“

Zřejmě je to normální egoistická odezva. Ale co můžeme dělat? Máme pouze jednu možnost: Opravdu silně přemýšlet o tom, jak jsme navzájem spojení. Kabala říká, že všichni lidé jsou propojení. Už to cítíme, a dnes už si toho jsme více méně vědomi. 

Zatím ještě nejsou žádné výsledky. Je zřejmé, že vlády stejně jak i jednotlivci, nehledě na to, jak jsou inteligentní, se stále nedokáží změnit a  pokračovat v životě uvnitř jejich osobních, egoistických schránek. Tento problém je však skutečný, celosvětový, a může být rozřešen pouze pokud se spojíme. 

Moudrost kabaly říká, že my všichni jsme samostatná individua svázaná dohromady různými druhy spojení.  Je to enormní, hustý, velmi složitý a velmi mnohostranný systém složený ze sedmi miliard propojených částí.

V tomto systému mohu cítit své „já“ uvnitř sebe a pak vnímám náš svět. Nebo, mohu cítit co je vně mě: ostatní části, pouto mezi mnou a všemi ostatními. V tomto případě budu vnímat vyšší svět vně sebe. 

Je považován za vyšší, protože jsem ovládán tím, co je mi dodáváno od každého jiného.  Vše co se uvnitř mě odehraje, nastane protože pouto od všech sedmi miliard částí vede ke mě. 

Jak tedy vyřešíme stávající problém, který nám příroda nutí? Vypadá to, že musíme najít benevolentní spojení mezi námi, protože je to onen ucelený systém, který nám posílá všechny tyto znepokojující signály.  

To vyžaduje, abychom přesáhlli sebe a začali vnímat okolní prostor. Vně sebe, tam je svět nekonečna. Tak musíme vykročit ven a pocítit pole, které mezi námi přebývá. Nikdo jej nemůže cítit uvnitř sebe. 
[34028]
Ze druhé lekce, Berlínský kongres 1/28/2011