Otázka: Během našeho života často trpíme. Jak s tím můžeme pracovat? Proč cítíme utrpení? Co bychom s tím měli dělat?

Odpověď: Není možné postupovat bez utrpení. Dokud nedosáhneme našeho konečného cíle, budeme postupovat silou utrpení.

Utrpení je, když cítím, že něco chybí. Skutečné utrpení není nutné, z utrpení mohu čerpat potěšení. Pokud vím, že na mě čeká výjimečné jídlo a blížím se mu, když vím, že se setkám s někým, koho miluji, přítelem, a má se stát něco dobrého, pak to již není utrpení. Pocit hladu a prázdnoty ve mně vyvolává očekávání budoucích radostí a naplnění.

Proto celý náš problém není v tom, že v současném okamžiku vnímáme nedostatek, ale v tom, zda tento nedostatek má naplnění, odezvu v budoucnosti. Pokud ano, pak je to pro mě příjemné jako pocit hladu před dobrým jídlem. Cítím, že se spokojenost blíží. Předpokládejme, že jeden večer máte rande s milovaným a těšíte se na setkání. Je tu šance, že se budete cítit mizerně?!

Jinými slovy, problém není v mém stavu, ale spíše v tom, zda existuje potěšení, které mě vábí, či nikoli. Problém je, že lidé před sebou nevidí správnou, dobrou budoucnost, a proto cítí utrpení. Kdybychom měli pocit, že všechny problémy, které dnes máme, budou zítra úspěšně vyřešeny, necítili bychom útrapy jako utrpení. Spíše to bude jako předehra, nutná příprava, která předchází naplnění.

Proto celý náš problém je odhalování budoucnosti v našem nynějším stavu, kde bude vše v pořádku. Ale musí na nás „svítit“ jako příjemné období.

Toto bude odpověď na všechna naše soužení. Budeme souhlasit s tím, že projdeme veškeré nepříjemné stavy – výstupy a sestupy, nejrůznější zmatky v pocitech a mysli – jak to bude nezbytné pro naši duchovní nápravu.

Pokud však, díky podpoře našeho prostředí, víme, že před námi leží světlá budoucnost, pak se kterýkoli z našich současných stavů nebude jevit jako utrpení. Budeme je vnímat jako nezbytný pocit, zdravý hlad před kýženým uspokojením z jídla.
[34144]