Myslíme si, že každý má své vlastní záležitosti, své vlastní problémy. “Přeji si dosáhnout spirituality a nestarám se o zbytek světa. Někdy na ně myslím, ale co to v podstatě znamená? Kde je svět, a kde jsem já?“

Zřejmě je to normální egoistická odezva. Ale co můžeme dělat? Máme pouze jednu možnost: Opravdu silně přemýšlet o tom, jak jsme navzájem spojení. Kabala říká, že všichni lidé jsou propojení. Už to cítíme, a dnes už si toho jsme více méně vědomi. 

Zatím ještě nejsou žádné výsledky. Je zřejmé, že vlády stejně jak i jednotlivci, nehledě na to, jak jsou inteligentní, se stále nedokáží změnit a  pokračovat v životě uvnitř jejich osobních, egoistických schránek. Tento problém je však skutečný, celosvětový, a může být rozřešen pouze pokud se spojíme. 

Moudrost kabaly říká, že my všichni jsme samostatná individua svázaná dohromady různými druhy spojení.  Je to enormní, hustý, velmi složitý a velmi mnohostranný systém složený ze sedmi miliard propojených částí.

V tomto systému mohu cítit své „já“ uvnitř sebe a pak vnímám náš svět. Nebo, mohu cítit co je vně mě: ostatní části, pouto mezi mnou a všemi ostatními. V tomto případě budu vnímat vyšší svět vně sebe. 

Je považován za vyšší, protože jsem ovládán tím, co je mi dodáváno od každého jiného.  Vše co se uvnitř mě odehraje, nastane protože pouto od všech sedmi miliard částí vede ke mě. 

Jak tedy vyřešíme stávající problém, který nám příroda nutí? Vypadá to, že musíme najít benevolentní spojení mezi námi, protože je to onen ucelený systém, který nám posílá všechny tyto znepokojující signály.  

To vyžaduje, abychom přesáhlli sebe a začali vnímat okolní prostor. Vně sebe, tam je svět nekonečna. Tak musíme vykročit ven a pocítit pole, které mezi námi přebývá. Nikdo jej nemůže cítit uvnitř sebe. 
[34028]
Ze druhé lekce, Berlínský kongres 1/28/2011

Otázka: Během našeho života často trpíme. Jak s tím můžeme pracovat? Proč cítíme utrpení? Co bychom s tím měli dělat?

Odpověď: Není možné postupovat bez utrpení. Dokud nedosáhneme našeho konečného cíle, budeme postupovat silou utrpení.

Utrpení je, když cítím, že něco chybí. Skutečné utrpení není nutné, z utrpení mohu čerpat potěšení. Pokud vím, že na mě čeká výjimečné jídlo a blížím se mu, když vím, že se setkám s někým, koho miluji, přítelem, a má se stát něco dobrého, pak to již není utrpení. Pocit hladu a prázdnoty ve mně vyvolává očekávání budoucích radostí a naplnění.

Proto celý náš problém není v tom, že v současném okamžiku vnímáme nedostatek, ale v tom, zda tento nedostatek má naplnění, odezvu v budoucnosti. Pokud ano, pak je to pro mě příjemné jako pocit hladu před dobrým jídlem. Cítím, že se spokojenost blíží. Předpokládejme, že jeden večer máte rande s milovaným a těšíte se na setkání. Je tu šance, že se budete cítit mizerně?!

Jinými slovy, problém není v mém stavu, ale spíše v tom, zda existuje potěšení, které mě vábí, či nikoli. Problém je, že lidé před sebou nevidí správnou, dobrou budoucnost, a proto cítí utrpení. Kdybychom měli pocit, že všechny problémy, které dnes máme, budou zítra úspěšně vyřešeny, necítili bychom útrapy jako utrpení. Spíše to bude jako předehra, nutná příprava, která předchází naplnění.

Proto celý náš problém je odhalování budoucnosti v našem nynějším stavu, kde bude vše v pořádku. Ale musí na nás „svítit“ jako příjemné období.

Toto bude odpověď na všechna naše soužení. Budeme souhlasit s tím, že projdeme veškeré nepříjemné stavy – výstupy a sestupy, nejrůznější zmatky v pocitech a mysli – jak to bude nezbytné pro naši duchovní nápravu.

Pokud však, díky podpoře našeho prostředí, víme, že před námi leží světlá budoucnost, pak se kterýkoli z našich současných stavů nebude jevit jako utrpení. Budeme je vnímat jako nezbytný pocit, zdravý hlad před kýženým uspokojením z jídla.
[34144]