Otázka: Jak mohu obrátit touhu, která se ve mně probouzí, na odevzdání?

Odpověď: Předpokládejme, že mě od rána něco neustále trápí. Tato neuspokojená touha vyvolává myšlenku, že ji musím uklidnit. Ten problém mě trápí, jsem v něm ponořen a hledám způsob, jak ho vyřešit.

Toto všechno jsem dostal shora. Pokud se můj problém týká něčeho, co je životně nezbytné, pak to musím vyřešit bez příliš velké pozornosti na to, zda pracuji se záměrem. V první řadě musím sám sobě zajistit životně důležité potřeby. O tom je psáno, “Bez chleba není Tóry.”

Nicméně, jestliže to není něco, co je životně nezbytné, něco, co potřebuji na živočišné nebo tělesné úrovni, pak se musím snažit přenést tuto myšlenku do správného formátu. Dostal jsem to od Stvořitele, a to proto, abych na to vybudoval správnou reakci. To je “pomoc proti Stvořiteli.” Je to proti cíli, ale zároveň mi to pomáhá správně reagovat, a tím, že se od toho odtahuji, mohu se zaměřit na cíl.

Mým cílem je splynutí se Stvořitelem. Stvořitel je dobrý a dělá dobro a není nikdo jiný kromě Něho. Posílá mi všechny problémy a starosti, aby mi pomohl. Proto se nad mým trápením jakoby vytvoří jeho zrcadlový obraz, obracím se zpátky k Němu, jenž je dobrý a dělá dobro.

Musím dosáhnout pocitu, že můj problém je pomoc pro to, abych pochopil Stvořitelův postoj ke mně, který je opačný pocitům, které ve mně probouzí. Takto tvořím Stvořitelův obraz. Tím, že mám pečlivý a přesný postoj, budu schopen zjistit, proč mi poslal určitou starost, nebo problém, právě v této podobě. Uvidím obrácenou formu, formu toho kdo je dobrý a dělá dobře, a kdo ji ve mně vryl.

Na základě této “inverze” vystoupím na úroveň spravedlivého muže a budu v určitém ohledu odpovídat Stvořiteli. Tím se dostávám na správnou cestu. Nejdůležitější je jít dál, aniž bych usnul během jakéhokoli stavu na základě jakýchkoli negativních forem, které mi Stvořitel posílá.

Mohu na ně reagovat správně v každé vteřině, jen když se vybavím podporou prostředí. Bez toho jsou moje snahy epizodické, ale s ním jsem neustále “v cyklu.” Skupina zcela určuje rychlost mého postupu.

Z 1. Části denní lekce kabaly 4.1.2011, Spisy Rabáš

Otázka: Baal HaSulam píše, že v zájmu dosažení pokroku cestou světla (“Achishena,” předčasně), musím vzít své zlé vlastnosti a přeměnit je na vlastnosti lásky. Ale vy jste řekl, že budu objevovat mé špatné vlastnosti, nebo zlý sklon, pouze poté, co překročím Machsom (bariéra oddělující nás od spirituality).

Takže v tuto chvíli to vypadá, že nepostupuji prostřednictvím světla, ale cestou utrpení (“Beito,” ve svůj čas)?

Odpověď: Ať tak či onak, do určité míry již rozpoznáváte své zlo, protože jste v přípravné fázi. Můžete existovat ve čtyřech úrovních vývoje:

1. Jako všichni normální lidé v tomto světě;
2. Ve fázi přípravy;
3. Ve vlastnosti “Hafetz Chesed” (nepřát si nic pro sebe);
4. Ve vlastnosti lásky.

“Hafetz Chesed” a láska jsou duchovní úrovně. “Jako všichni normální lidé” a “v přípravné fázi” jsou ty tělesné. Tělesností se rozumí záměr “pro sebe”, duchovno znamená „pro odevzdání“. Duchovní svět je oddělen od materiálního Machsomem. 

Když jste ve spiritualitě, na jedné straně máte zlý sklon, materiál stvoření, na straně druhé, máte dobrý sklon a Světlo, které reformuje. Níže, v materiálním světě, neexistují.

Ale i teď, v přípravné fázi, stále máte nějakou reflexi spirituality, přibližné pochopení levé a pravé linie, vzestupy a sestupy. To je důvod proč se nazývá přípravná. A to je to, s čím pracujete.

Ať tak či onak, postupujete. Máte nějakou představu o tom, co je napsáno v kabalistických textech i když zatím jen v jeho projekci na egoistickou látku. Přesto něčemu rozumíte a něco cítíte. Je to velký úspěch! Je přípravný čas bezcenný? Může trvat několik desetiletí. No a co? Projdete ho a vstoupíte do věčnosti!

Proto nepodceňujte dobu přípravy. Procházíte velmi intenzivním, velkým a silným procesem. Měli byste si toho vážit! Pokud si toho člověk necení, je tím zbaven všech jeho sil. Musíme neustále zůstat v tomto procesu a pokaždé do něj přidat trochu víc organizováním kongresů, ještě silnějších, spolu s hlubším pohledem na věc.

Dokonce i sestupy jsou jasnější, ostřejší a jste schopni lépe pochopit jejich příčiny a rozpoznat vnitřní vlastnosti. A to je to, na čem záleží.
[30647]
Ze 4. Části denní lekce kabaly 23.12.2010, “Mír ve světě”

Otázka: Proč nás Světlo nutí odmítat potěšení, abychom s ním srostli? Zní to sadisticky.

Odpověď: Světlo nemá na výběr. Vytvořilo vás s vůlí těšit se, a teď chce, abyste raději byli s ním, než abyste naplňovali své sobecké přání po potěšení. Je to, jako když milujete ženu, navzdory skutečnosti, že je velmi neatraktivní, tedy bez jakékoliv osobního prospěchu.

Každý z nás chce být milován právě takový jaký je se všemi svými nedostatky. A Světlo chce, abychom dokázali naši lásku k němu, tak absolutně jako Ono miluje nás. Můžeme dokázat že milujeme jen tím, že se povzneseme nad potěšení.

Vypadáte překvapeně: Jak můžete milovat někoho, kdo vás bije? Pokud se přestanu spojovat se svým tělem a egoismem, povznesu se nad to, a cítím, že to není vůbec moje “já”, potom nemám potíže se zamilovat do světla. A miluji Ho nikoli tím, že se “pozvedám nad své utrpení”, ale spolu se všemi potěšeními!
[31285]
Ze 4. Části denní lekce kabaly 30.12.2010, “Moudrost kabaly a filozofie”

Otázka: Co to znamená pocítit světlo?

Odpověď: Pocítit Světlo znamená cítit potěšení. V tomto světě si můžu užívat různé věci, které mě těší, nebo ne, záleží na mém rozpoložení. Jednou si užívám to, že zůstanu v posteli a nechci vstát na lekci, jindy umírám, abych z ní vyskočil, ale oni mě nenechají vstát a říkají mi, abych zůstal v posteli po další týden, dokud mi nebude dobře.

Jinými slovy, toto není absolutní radost, stejně jako sladké, měkké, nebo teplé, všechno má omezené, podmíněné významy. Někdy, mi dávají potěšení, a jindy zcela opačný pocit.

Společná radost, kterou zažíváme v naší kolektivní touze cítit potěšení (vůli přijímat), se nazývá “Světlo.” Je to proto, že světlo, které existovalo na počátku, vytvořilo naši touhu, nádobu, a nyní touha dostává potěšení, když ji světlo naplňuje nebo se v ní nachází. Takto jsme navrženi! Proto, když světlo opustí touhu, ona křičí a chce ho přivést zpět. Takto je uděláno celé stvoření.

Ale Stvořitel chtěl, abyste si přáli světlo o své vlastní vůli a ne jen ho přijímat a užívat si. Vedle potěšení cítíte, že On si přeje, abyste získali porozumění a povědomí o Světle: Odkud pochází? Kde je jeho zdroj? Proč vás vytvořilo a co od vás chce? Jakoby vám světlo chtělo ukázat: “Podívej, z jaké vzdálené hvězdy sem přicházím, tam je všechno tak nádherné a dobré, a chci tě vzít s sebou!”

Proto se před vámi schová a začne se snažit upoutat vaši pozornost různými nepřímými akcemi, z každé strany. Hraje si s vámi, dokud si konečně nezačnete přát znát zdroj, z kterého pochází, spíše než se honit za potěšením, které může přinést, a to i naproti tomu jaké potěšení přináší.

Po pravdě řečeno, pokud toužíte k němu přijít, do jeho “domova”, znamená to, že ho milujete a ne jen potěšení které posílá, aby vás naplnil. Musíte ho milovat natolik, abyste byli připraveni “odletět pryč” na to místo, tu “hvězdu”, odkud přišel On, jen abyste se s ním už nikdy znovu nerozdělili. A vy to uděláte navzdory tomu, že se úplně vzdáte potěšení, čímž Mu ukazujete, jak moc ho milujete.
[31306]
Ze 4. části denní lekce kabaly 30.12.2010, “moudrost kabaly a filozofie”