Kniha Zohar mluví o tom, jak se Zeir Anpin a Malchut sjednotí, jak se vše spojí v jedno. Tím je jasné, že my všichni musíme usilovat o poslední krok: dávat Stvořiteli.

Je těžké si představit něco vně našich stávajících přání. Nicméně, Světlo námi postupně s touto nezbytností proniká. Najednou ucítím, že jsem k Stvořiteli přitahován. Netuším proč, ale z ničeho nic o Něm chci přemýšlet a dávat mu.

Je to, jako když se dostaví neznámý soused, ten, o kterého jesm se nikdy dříve nestaral a nyní okupuje všechny mé myšlenky. Vztah k němu se ve mě probouzí a začínáme se spojovat. Znovu a znovu je mi připomínán. 

Odkud se to bere? Je to výsledkem mého studia a vlivu prostředí. Buď z vlastní či uměle, myšlenka na závěr, dokonce ikdyž nás vzdálený stav navštíví. Takto je zrozen úmysl dávat Stvořiteli,  záměr, který se snažíme realizovat na spirituálních stupních. 
[27294]
Z 1. části denní lekce kabaly 22/11/2010, “Hakdama, BeLaila De Kala (Noc nevěsty)”

Filed under: Cesta, Člověk, Duchovno, Z ranní lekce | Add Comment →