Co je to konec nápravy? Řekněme, že potřebuji opravit své auto, abych někam dojel. Vezmu ho do opravny a mechanik ho spraví. Jakmile je auto jednou opravené, znamená to, že jsem dokončil opravu (nápravu). Nyní v opraveném autě (nebo jsme-li to my, kteří se napravují, pak s opravenou společnou duší) započneme svou cestu vzhůru. 

O tom však nemluvíme. Hovoříme jen o způsobu, jak dosáhnout nápravy. Kabalisté neříkají, co se stane s napravenou duší.  Pouze nám naznačují, jaké věci nás tam čekají, ale to je dokonce ještě vyšší realita, nad všemi světy, nad světem Nekonečna. 
[26538]
z 8. lekce světového kabalistického kongresu 11/11/2010

Kdo je Stvořitel? Stvořitel je všeobecně vlastnost dávání a lásky. To je důvod, proč je před tebou skryt, protože výhradně dává, zatímco ty jsi egoista, příjemce. Proto ho necítíš. 

Skutečně skrývá sám sebe? Jsi to ty, který ho schovává a nechce ho poznat! Říkáš, “Jen kdybys mi dal egoistické potěšení, které si přeji právě teď. Pak bych tě poznal. Chceš mi dát potěšení dáváním? No, já se chci těšit přijímáním!”

A to je celý problém. Nikdo před tebou Stvořitele neskrývá. Nacházíš se v jeho nitru a není nikoho jiného kromě Něj!  Podívej se však, v jakém druhu světa se vnímáš….

Zříci se svého ega neznamená zříci se svých přání. Jde pouze o popření egoistického úmyslu pro své dobro. Není nutné se nijak omezovat.  Musím omezit pouze mé egoistické úmysly a povýšit své záměry „v zájmu dávání.”  Vlastní touhy se nedotýkáme.
[26827]
Ze 4. části denní lekce kabaly 17/11/2010, “Podstata a účel náboženství“

Účel celé naší práce je odhalit Stvořitele. Postrádáme ho. Kromě Něj není v realitě nic jiného.

Stvořitel je všezahrnující síla, které jsme součástí, i když to nevnímáme. Naše egoistické touhy nerozeznávají Stvořitele. Nejsme vyladěni na stejnou vlnu, nemáme vlastnosti, které má On. Proto pracujeme výslovně na naší touze, kterou je zapotřebí změnit, přesměrovat z důvodu odhalení Stvořitele, aby odpovídala zákonu ekvivalence formy.

Právě teď vidíme, slyšíme, dotýkáme se a cítíme v našich smyslech. Pokud to změníme, rozšíříme rozsah vnímání. Ale to neznamená, že zvětšíme citlivost našich smyslů prostřednictvím přídavných nástrojů jako je radar, rádio, telescop nebo mikroskop. Nezvětšujeme citlivost egoistických přání. Spíše měníme jejich esenci, přepneme z vnitřního vnímání na externí a přidáme vlastnost odhalit věci, které jsou vnější namísto těch, které přicházejí dovnitř.

Pokud se touha změní tímto způsobem, expanduje z pěti fyzických (tělesných) smyslů (pocitů) vidění, slyšení, čichu, chuti a dotyku do pěti duchovních smyslů Sefir: Keter, Chochma, Bina, Seir Anpin a Malchut. Nyní to funguje opačným způsobem: Dávání namísto přijímání a my přijímáme vyšší realitu v nich skrze usilování o dávání.

Přestože s tímto ještě nejsme důvěrně obeznámeni, může se to změnit. To je to, co nám říkají lidé, kteří toto již dokázali a získali úplně nový život.

Právě teď žijeme v realitě pěti smyslů, v obraze světa namalovaného egoistickými touhami. Ale když jednou převrátíme záměr vnímání, vyjdeme z nás ven a začneme chápat novou vnější realitu ve vlastnosti dávání, kterou získáme jako dodatek k vlastnosti přijímání, kterou už nyní máme.

Tohle je nový svět, který se nám odhalí v nových pěti smyslech. Má své vlastní barvy a zvuky, mysl a pohyby duše, má všechno co máme my tady a mnohem víc než to, je mnohem jasnější (čistší) a dokonalejší. To jsou naše pozemské kořeny.

To je to, čeho potřebujeme dosáhnout, to, k čemu chceme dojít. Po všem, naše egoistická touha, která funguje odpovídajícně principu spotřeby, už vyčerpala sama sebe. Náš egoismus se stal více a více zoufalý a my jsme ztratili zájem o “film” který jsme viděli a hodnotili. Už se více nezajímáme o tento životní film a už nás více nenaplňuje.

Dochází k tomu celé lidstvo. Vnímání zaměřené dovnitř už nás více nenaplňuje. Vyčerpali jsme všechny jeho rezervy a teď začínáme usilovat skrze externí vnímání. Pokud pouze jednou změníme naši touhu a přepneme z vnitřního na vnější, uvidíme převrácený svět, svět dávání. Jak je psáno: ”Viděl jsem obrácený svět” (“Olam Afuch Raiti”).

Z denní lekce Kabaly 12/11/2010, Přijď k Faraonovi – 1

Tak tomu bylo před Machsomem. Avšak nad ním existují dvě formy spojení: “dávat kvůli dávání,” úrověň Bina a “přijímat kvůli dávání,” úroveň Hochma and Keter.

Otázka: Jak můžu své příbuzné probudit k rozvoji vlastní duše?

Odpověď: Já nejsem odpovědný za začátek rozvoje každého jedince, záleží to na kořenu jeho duše. Mé děti a vnukové nemusí mít žádný vztah ke kabale, můžou zůstat lhostejní k duchovnu, ale někde třeba na Aljašce se člověk probudí a nemůže bez toho žít.

Záleží pouze na tom, jestli duše dosáhla určitého stupně a potřebuje se rozvíjet dál. Proto se nemusím modlit, aby Stvořitel změnil pořadí rozvoje společného „embrya“. Jediné co musím udělat, usilovat o spojení skupiny, vždyť naším základním úkolem je, dosáhnout spojení mezi námi! 

Díky tomu vstříkneme do rozvíjejícího „embrya“ čerstvý a mohutný proud krve. Musíme pouze zrychlit svůj osobní rozvoj, osobní nápravu a spojení mezi námi zrychlí rozvoj společnosti kolem nás, zachovav při tom správné pořadí.

Otázka: Rozhodli jsme se, že o nadcházejícím kongresu půjdeme pro “všechno nebo nic“. Kde je ta „banka“ kterou uděláme, a co je důležitější, kde je klíč k jejímu odemknutí?

Odpověď: „Banka“ je v nebesích. Ale může být dosažena. Je to vlastnost Bina, odevzdání. A klíč k ní leží v jednotě mezi námi. V našem sjednocení, objevíme opravdový poklad, který není sejf, ale atribut s pomocí kterého je možné odemknout všechny poklady světa!

Odemkneme „banku“ pod jednou podmínkou: že budeme mezi sebou sjednoceni. V naší jednotě bude odhalena hned. To je zázrak spirituality: Světlo začne svítit jakmile se dostaneme na první stupeň ekvivalence.
[25898]
Z 4. Části denní lekce kabaly 2.11.2010, „Exil a vykoupení“