Shamati #1: Je psáno, “není nikoho jiného kromě Něj.”  To znamená, že není ve světě žádné jiné síly, která by měla schopnost proti Němu cokoli učinit. 

Existuje jedna Vyšší síla, která řídí celý vesmír. A že člověk vidí, že jsou ve světě věci, které popírají Vyšší domácnost…. jinými slovy, zdá se nám, že existuje mnoho protisil, které ve světě operují, které přemáhají jedna druhou, a že je možné získat pomoc jedné síly, abychom se postavili druhé za využití této “mnohočetné síly.” …a důvodem je, že je to Jeho vůle. 

Tato jedna síla, která má neomezenou moc, chce, abychom byli natolik zmatení množstvím sil, přání, činů a vlastností, abychom v rámci této šlamastyky začali sami hromadit jedinou, existující sílu. Zdá se nám, že tento život je složitý a má mnoho tváří, avšak my jej musíme přivést v jednu touhu, jeden cíl a k jedné operující síle.  

Podobá se to tomu, jak učíme děti. Dáváme jim cvičení, ve kterých musí dát do kupy a opravit něco rozbitého, nepřipraveného či neúplného. Musí to opravit a dokončit sami. Takto musíme jednat každý moment svého života.

Zdá se nám, že je v životě velmi těžké tvrdě pracovat a vyvíjet úsilí, ale pokud jsme vykonali alespoň jednu věc za všemi těmi materiálními činy – pokud jsme dosbírali Vyšší sílu, aby bylo vidět, že On je ten jediný, který jedná, pak bychom nepotřebovali dělat cokoli dalšího!

Pracujeme v hmotném světě, abychom vyprodukovali mnoho věcí, ale ve skutečnosti jednoduše utíkáme před vyřešením jediného maličkého problému: rozeznat, že za všemi těmito problémy, detaily, myšlenkami a soudy existuje jedna síla, která stojí proti mně. Jsem já a On, a On mezi námi vytvořil všechny tyto dekorace, které mě mají zmást a prostřednictvím nich bych si k Němu měl najít svou cestu a cítit, že ke mně přichází od Něj! Toto je nazýváno vyjasněním.

Pokud každou vteřinu svého života, nezáleží na tom, co dělám, jestli s někým mluvím, či mě někdo napadá či naopak, někdo ke mě přistupuje dobře, nebo mám něco se zdravím, penězi nebo pozicí v práci či rodině, pokud se za všemi těmito událostmi snažím odhalit Stvořitele, pak začnu vše sjednocovat do jedné sítě, jako bych dělal výšivku. Začnu vidět a odhalovat systém spojení: Jeho program a postoj ke mně skrze všechny tyto lidi a všechny možné životní situace.

Najednou porozumím, co se v minulosti stalo a začnu vidět, co mi udělá v budoucnu. Trochu mi nechá nahlédnout, co musí být uděláno s různými problémy, učíc mě jako malé dítě. Musím tento život akceptovat jako jeho zkoumání — hledat Ho a najít Ho! Po všech mých snahách bych si měl vždy uvědomit, že není nikoho jiného kromě Něj a vše přichází pouze od Něj!

To se mi musí stát do takové míry, že jsem-li v té nejsložitější a nejnepříjemnější situaci, když dosáhnu totálního vyčerpání a zoufalství a jsem absolutně neschopen spojit je se Stvořitelem, přesto je ke Stvořiteli namířím a hledám důvod, proč se to tak stalo v této podobě a odkud to pochází. Pak odhalím, jak nádherné to je….

Začnu dávat všechny ty komponenty do pořádku, do celkového obrazu a najednou zjistím, že On připravil vše jen pro mé vlatní dobro, abych dosáhl dalších odhalení! Nakonec odhalím, že vše kolem mě je jedna propojená síť Jeho přístupu ke mě prostřednictvím celého vesmíru a skrze všechny Vyšší světy. Jsem obklopen silovým polem Jeho lásky a já jsem v jeho středu. To je nazýváno odhalením Stvořitele jeho stvořením. 
[27117]
Ze 7. lekce, Světový kabalistický kongres 2010, 11/11/2010

Otázka: Jak bych měl podle vědy kabaly přistupovat řekněme k takovým věcem, které ohrožují můj život jako válka, teroristický útok, padající rakety či jen obyčejné zločinné napadení?

Odpověď: Když jsme stále nenapravení, můsíme podle toho žít v našem nenapraveném světě, zatímco se napravujeme, napravujeme tím i svět.  Prozatím by se měl každý člověk chovat podle toho, co je pro společnost a svět přijatelné.

Ve stejnou dobu, každý z nás musí napravit sebe sama a tím odhalit Vyšší Sílu, vlastnost dávání a lásky ve svém nitru a světě. Do míry, do jaké učiní toto odhalení, se naši nepřátelé postupně stanou našimi přáteli a špatné věci vymizí.

Nicméně zatím se musíme chovat v souladu s našimi nenapravenými vlastnostmi. Všichni mnou nenávidění a nepřátelé jsou zlem uvnitř mě, které se stává tímto způsobem zjevným na venek. Promítám je ven a to je důvod, že existují. 

Pokud však, místo nich, vidím Stvořitele, který stojí za nimi, pak se najednou stanou mou neoddělitelnou součástí. Proto bychom si neměli dělat obavy. Co musíme udělat, je provádět nápravy. 

Jsem si jistý, že se člověku, který je zaměřen na „není nikoho jiného kromě Něj“ nemůže nic špatného stát. 
[27109]
Ze 7. lekce, Světový kabalistický kongres 2010,  11/11/2010

Otázka: Pokud není nikoho jiného kromě mě, tak proč pak musím přijít na kongres, s každým se sjednocovat a milovat je?

Odpověď: Musíš začít ve svých pocitech vnímat skutečnou realitu.Proto musíš přijít a vidět, že my všichni existujeme, a musíš provést vše proto, abychom „přestali být“.

Otázka pokračuje: Ale vy jste řekl, že tu nikdo jiný není.

Odpověď: Ale jsem to já, kdo to řekl! A ty musíš dosáhnout takového poznání na vlastní pěst. Musíš to dokázat sám sobě, že zde není nikoho kromě Malchuta ze Světa Nekonečna.
[26529]
Z 6. lekce, Světový kabalistický kongres, 10/11/2010

Zohar, “Úvod do Zoharu,” “BeLaila De Kala (Noc nevěsty),” Bod 128: …Zeir Anpin se spojuje s Malchutem, a ona spatří svého muže…Neboť nebude moci spatřit svého manžela, dokud oni všichni se neshromáždí. A oni závisí jeden na druhém.“ 

Malchut obsahuje všechny duše. Bez nich je pouze bod ze Světa Atzilut, bod Keteru, který sám o sobě nic nemá.

Rozpojené duše, jinými slovy, Já a skupina, se nalézají pod, ve světech BYA. Chci se sjednotit se svými přáteli a mé přání se zvedá k Malchutu. Odtud se pozvedá k Zeir Anpinu, a odtamtud ještě výše k Nekonečnu (Ein Sof). Poté, coby její odpověď, přijmu sílu stoupat. Tímto způsobem, jediná věc, která dojde Malchuta je má touha stát se součástí skupiny, když se k tomu přinutím.

Chci to ještě silněji, a jen tento typ tlaku zvedá výše, abych byl začleněn do Malchuta z Atzilut. Jen to utváří MAN, skutečnou žádost o nápravu.

[26560]
Z 1. části denní lekce kabaly 15/10/2010, “Hakdama, Laila de Kale“ (Noc nevěsty)

Nikdy bychom si neuvědomili, že od něho musíme utéct. Doufali jsme, že budeme moci odhalit duchovno v našem egoismu, v “Egyptě.” Ale my jsme si ani nemysleli, že tohle je “Egypt.” Ale teď začínáme chápat, že se od něj musíme osvobodit.

Náš Egoismus, Faraon, obdržel úder a toto zklamání prošlo skrze něj. Teď vidíme, že se musíme distancovat od touhy, ve které jsme odhalili zklamání a hořkost.

Avšak kdybychom nedošli úplně do konce, necítili bychom deziluze a to, že nás něco zastavuje. V duchovnu neexistuje žádný falešný kompromis, musíme jít až dokonce. 

A proto se v nás manifestoval určitý nový vjem. Stejné zklamání, síla utrpení, kterou teď cítíme ( protože já jsem investoval tolik úsilí, měl tolik nadějí a nic se nestalo) je můj Faraon, který obdržel výprask a teď trpí.

Nicméně Faraon musí cítit bití, jinak bychom od něj nebyli schopni utéct. Vskutku, utíkáme pouze od zla.

Pokud odhalím mou egoistickou touhu, moji přirozenost jako zlo, budu od něj chtít utéct. A možná budu muset zažít víc takových úderů, než se rozhodnu, že to musím udělat. Doslova musím vyjít ven ze své kůže, vystoupit ze svého “těla.” Tohle je nazýváno, že Faraon dostává údery, “deset ran Egyptských.”

Dosáhli jsme toho jenom proto, že jsme se přese všechno mezi námi sjednotili. Jedno je vždy odhalováno oproti druhému, jak je psáno “ve Tvém Světle uvidíme Světlo.” Díky tomuto sjednocení a naší přípravě jsme si uvědomili, že trpíme díky naší egoistické povaze. A tohle je velký úspěch!

Miliony lidí, kteří se účastnili kongresu virtuálně, byli společně s námi. Oni také prošli stejnými stavy.

Z lekce „Týdenní porce Tóry „12/11/2010

Otázka: Může člověk žádat o to, aby se zjevil bod v srdci v tom, který je mi drahý?

Odpověď: Náš vývoj je podobný vývoji embrya v matčině lůně. Každá část se vyvíjí s určitou rychlostí a v určitém pořadí. Nevíme, proč se tak děje, ale jak studujeme Sefiry a tři linie – KaHaB, HaGaT, a NHY – tento vývoj je nám jasnější (to je detailně vysvětleno ve Studiu deseti Sefirot, Část 11 a 12).

Nemohu mluvit do začátku vývoje jednotlivce, neboť to záleží na kořenech vlastní duše. Mé děti a vnuci nemusí mít s kabalou nic společného a mohou mít jiný vztah k spiritualitě, zatímco někde na Aljašce se probudí člověk, který bez ní nemůže být.

Záleží na tom, zda duše dosáhla svého rozvoje. Proto bych se neměl modlit k Stvořiteli, aby změnil obvyklý vývoj “embrya”. Měl bych pouze, jak nejvíce je možné, pracovat ve skupině. Naší hlavní metou je dosáhnout jednoty mezi námi!

Jejím prostřednictvím vlijeme čerstvý, rychlý a silný proud krve do vyvíjejícího se zárodku. Urychlíme společný vývoj a každý se bude vyvíjet rychleji, neboť se budou držet svého pravého řádu. To je důvod, proč musíme urychlit náš vývoj a jeho prostřednictvím urychlit  celkový vývoj. 

[26541]
Z 8. lekce, Světový kabalistický kongres, 11/11/2010

Otázka: Jak mohu překontrolovat, že jdu správným směrem?

Odpověď: Nikdy nebudeš schopen to zjistit. Abys  to mohl zjistit, potřeboval bys vědět, kde se nalézá konečný cíl a kde se nacházíš ty. Pak bys mohl namalovat přímou čáru mezi dvěma body a rozeznat správný směr.

Ale pokud tyto dva body neznáš, tak co pak můžeš dělat? A faktem zůstává, že nikdy nezjistíš, co jsou zač!

Z toho důvodu máme skupinu, která je jedinou příležitostí posunout se směrem k cíli. Musíš se do ní začlenit a čím více jsi do ní zapojen, tím více to bude znamenat, že se pohybuješ správným směrem.

Jak si to můžeš zkontrolovat? V tu chvíli, kdy se s nimi začneš opravdu sjednocovat, uvnitř jednoty mezi vámi všemi odhalíš Stvořitele. Bude tvým svědkem, že právě nyní jdeš správným směrem, a to není výmysl!

Tento důkaz je prvním, podporujícím faktem a jen pak si můžeš být jistý, že jsi šel správným směrem. Před ním, je psáno, “Vyvinul úsilí a našel.”

Úsilí můžeme vykonávat během studií původních zdrojů ve skupině. Vše ostatní je pomocná práce.

[26941]

Ze 4. části denní lekce kabaly 18/11/2010, “Podstata a účel náboženství“

Zapomněli jsme, že nemusíme udělat nic, kromě požádání Stvořitele, aby to udělal! Namísto toho přemýšlíme o tom, jak mám já donutit své srdce, aby se otevřelo, jak se já mohu spojit s ostatními, nebo jak se ostatní mohou připojit ke mně. O tomhle bychom však neměli vůbec přemýšlet! Představujeme si spojení uvnitř naší egoistické mysli,  ale to je úplně jiné, než jak si myslíme!

Tohle je stupeň Vyššího Světa; objevujeme novou realitu! My musíme jenom požádat a to je vše! Učíme se, že se všechno děje na základě žádosti. Pozvedáme modlitbu, MAN, a jako odpověď přichází Obklopující světlo, MAD, a koriguje všechno, zatímco my jsme jednoduše přítomni v průběhu korekce. Všechno přichází shora a z naší strany je nezbytný pouze požadavek, prosba a aspirace.

Problém leží v tomto bodu: Obracíme se na Stvořitele nebo zkoušíme dělat všechno nezávisle? Tohle je bod, kde děláme chybu a uvízneme po mnoho let, neschopní změnit směr, byť jen mírně, pochopit že není nic kromě oslovení, požadavku, žádosti.

Za účelem dosažení tohoto požadavku musíme vyvinout úsilí, ale jen k tomu, abychom jej uskutečnili. Pokud se budeme snažit nezávisle vystavět sociální systém, založený na lásce a přátelství, tohle bude dlouhá cesta, která nás přivede k pochopení, že se pohybujeme pryč od cíle, že jsme neupřímní, že nenávidíme jeden druhého a nepřibližujeme se jednotě.

Kabala nás má přivést k velmi přesné analýze: Nepokoušej se spojit s jinou osobou, nejsi schopný to udělat, ty jsi egoista a on také. Pouze Vyšší Světlo to může udělat, to má přijít a sloučit nás dohromady – pouze to!

Proto, nehledej spojení s jinými protože je napsáno “muž a žena a Shechina mezi nimi,” míněno, že jsem já a můj přítel a Stvořitel mezi námi. “Ten který učinil mír ve Vyšším, učiní mír mezi námi” (Oseh Shalom BeMromav, Hu Yaseh Shalom Aleinu).

Kdykoli se obrátíme na druhé bez síly, která nás spojuje dohromady, je to nesprávné oslovení. Když se objímáme, nechceme se obejmout nebo to děláme na stupni tohoto světa. Opravdu požadujeme lásku, jednotu nebo přátelství jeden od druhého? Je to pouze na úrovni tohoto světa. Kdo z nás se může stát ručitelem pro druhé nebo i jen sám pro sebe? Kde máme pro to tu sílu? My můžeme usilovat jeden ke druhému skrze Vyššího, který zaplňuje všechen prostor mezi námi.

Pokud požadujeme pro Něj, aby vyplnil prázdnotu, spojil nás dohromady a byl vždy přítomný mezi námi, potom se to stane, jednoduše tak. Nauka Kabaly je tu proto, aby nás přivedla k tomuto správnému postoji, protože od toho vždycky utíkáme, jsouce uvnitř naší egoistické přirozenosti.

Nezapomeňme, že “Není nikoho jiného kromě Něj”! Stvořitel činy zrealizuje, ale aby se tak stalo, máme předejít Jeho jednání naší touhou. To je nazýváno “vytvoření smlouvy,” kde podepisujeme dohodu se Stvořitelem: My požadujeme a On uskutečňuje.

Podobně jako malé děti chodí a táhnou dospělé za nimi, my táhneme Vyšší Sílu, takže napraví přirozenost, kterou stvořila. Potom se staneme rovní Stvořiteli. Nemůžeme dosáhnout vzájemné záruky nebo po ní opravdu toužit. Jakmile začneme mluvit o jednotě, musíme si vzpomenout na podmínku: “Israel, Světlo a Stvořitel jsou jedno.” Já, můj soused a Stvořitel mezi námi, pouze tito tři z nás, dohromady, budou schopni dosáhnout opravdového usmíření a dokonalosti.

Právě snaha dosáhnout jednoty ve skupině nás rychle přivede ke zjištění, že se musíme obrátit ke Stvořiteli o pomoc!

Z lekce 8, Světový Kabalistický Kongres 2010, 11/11/2010

Otázka: Učíme se, že prosit musíme pouze Stvořitele. Co mám dělat, pokud se stydím? Možná nejsem vůbec hodna Ho o něco žádat?
 

Odpověď: Já bych ti nedoporučoval prosit, ale nárokovat. Vy ženy to umíte skvěle. 

Ale pokud budeme mluvit vážně, stydíme-li se požádat Stvořitele, znamená to, že se cítíme být od Něho vzdáleni, nemáme s Ním nic společného.

V mužích hraje na začátku velmi často svou roli jejich pýcha a chovají se jako mladí kohouti: „Proč bych Ho měl o něco prosit? O co prosit?“ Jinými slovy, na jedné straně hanba a na druhé pýcha. Ale oba tyto pocity postupně zmizí. Pokud  se člověk začlení do skupiny, probíhá to dost rychle. Já bych doporučil více drzosti. 

Jestli člověk říká: „ Mám na to nárok a Ty mi musíš pomoci!“ – Stvořitel to má rád. 
 [#26669]

Pouze skupina ti může dát touhu změnit svou přirozenost a pouze Světlo ji může změnit. A jenom poté skutečně porozumíš, co je to dávání!

Dnes se mi zdá, že dávání je jednoduše dávání druhým. To je však  naprosto chybné!

Jak je možné dávat ostatním, jestliže se v duchovnu spojíme v jeden celek bez rozdílu mezi námi? Komu v tomto případě dávám – ostatním nebo sobě?

Proto právě nyní absolutně nerozumíme tomu, co dávání představuje. Zdá se, že se nám nějak tenhle duchovní pojem vytratil. Vystoupám-li na učitou duchovní úroveň a vidím, že se na ní každý s každým sjednocuje, pak se bude zdát, jako by nebyl nikdo, komu dávat – Já jsem všude ten jediný!

Nemůžeme tomu porozumět do doby, dokud nepřijde Světlo a nedá nám tuto duchovní vizi.  My, egoisté, myslíme, že dávání znamená dávat jinému člověku přemožením své chybějící touhy. 

[26944]
Ze 4. části denní lekce kabaly 18/11/2010, “Podstata a účel náboženství“