Pouze skupina ti může dát touhu změnit svou přirozenost a pouze Světlo ji může změnit. A jenom poté skutečně porozumíš, co je to dávání!

Dnes se mi zdá, že dávání je jednoduše dávání druhým. To je však  naprosto chybné!

Jak je možné dávat ostatním, jestliže se v duchovnu spojíme v jeden celek bez rozdílu mezi námi? Komu v tomto případě dávám – ostatním nebo sobě?

Proto právě nyní absolutně nerozumíme tomu, co dávání představuje. Zdá se, že se nám nějak tenhle duchovní pojem vytratil. Vystoupám-li na učitou duchovní úroveň a vidím, že se na ní každý s každým sjednocuje, pak se bude zdát, jako by nebyl nikdo, komu dávat – Já jsem všude ten jediný!

Nemůžeme tomu porozumět do doby, dokud nepřijde Světlo a nedá nám tuto duchovní vizi.  My, egoisté, myslíme, že dávání znamená dávat jinému člověku přemožením své chybějící touhy. 

[26944]
Ze 4. části denní lekce kabaly 18/11/2010, “Podstata a účel náboženství“

Co je to konec nápravy? Řekněme, že potřebuji opravit své auto, abych někam dojel. Vezmu ho do opravny a mechanik ho spraví. Jakmile je auto jednou opravené, znamená to, že jsem dokončil opravu (nápravu). Nyní v opraveném autě (nebo jsme-li to my, kteří se napravují, pak s opravenou společnou duší) započneme svou cestu vzhůru. 

O tom však nemluvíme. Hovoříme jen o způsobu, jak dosáhnout nápravy. Kabalisté neříkají, co se stane s napravenou duší.  Pouze nám naznačují, jaké věci nás tam čekají, ale to je dokonce ještě vyšší realita, nad všemi světy, nad světem Nekonečna. 
[26538]
z 8. lekce světového kabalistického kongresu 11/11/2010

Kdo je Stvořitel? Stvořitel je všeobecně vlastnost dávání a lásky. To je důvod, proč je před tebou skryt, protože výhradně dává, zatímco ty jsi egoista, příjemce. Proto ho necítíš. 

Skutečně skrývá sám sebe? Jsi to ty, který ho schovává a nechce ho poznat! Říkáš, “Jen kdybys mi dal egoistické potěšení, které si přeji právě teď. Pak bych tě poznal. Chceš mi dát potěšení dáváním? No, já se chci těšit přijímáním!”

A to je celý problém. Nikdo před tebou Stvořitele neskrývá. Nacházíš se v jeho nitru a není nikoho jiného kromě Něj!  Podívej se však, v jakém druhu světa se vnímáš….

Zříci se svého ega neznamená zříci se svých přání. Jde pouze o popření egoistického úmyslu pro své dobro. Není nutné se nijak omezovat.  Musím omezit pouze mé egoistické úmysly a povýšit své záměry „v zájmu dávání.”  Vlastní touhy se nedotýkáme.
[26827]
Ze 4. části denní lekce kabaly 17/11/2010, “Podstata a účel náboženství“

Účel celé naší práce je odhalit Stvořitele. Postrádáme ho. Kromě Něj není v realitě nic jiného.

Stvořitel je všezahrnující síla, které jsme součástí, i když to nevnímáme. Naše egoistické touhy nerozeznávají Stvořitele. Nejsme vyladěni na stejnou vlnu, nemáme vlastnosti, které má On. Proto pracujeme výslovně na naší touze, kterou je zapotřebí změnit, přesměrovat z důvodu odhalení Stvořitele, aby odpovídala zákonu ekvivalence formy.

Právě teď vidíme, slyšíme, dotýkáme se a cítíme v našich smyslech. Pokud to změníme, rozšíříme rozsah vnímání. Ale to neznamená, že zvětšíme citlivost našich smyslů prostřednictvím přídavných nástrojů jako je radar, rádio, telescop nebo mikroskop. Nezvětšujeme citlivost egoistických přání. Spíše měníme jejich esenci, přepneme z vnitřního vnímání na externí a přidáme vlastnost odhalit věci, které jsou vnější namísto těch, které přicházejí dovnitř.

Pokud se touha změní tímto způsobem, expanduje z pěti fyzických (tělesných) smyslů (pocitů) vidění, slyšení, čichu, chuti a dotyku do pěti duchovních smyslů Sefir: Keter, Chochma, Bina, Seir Anpin a Malchut. Nyní to funguje opačným způsobem: Dávání namísto přijímání a my přijímáme vyšší realitu v nich skrze usilování o dávání.

Přestože s tímto ještě nejsme důvěrně obeznámeni, může se to změnit. To je to, co nám říkají lidé, kteří toto již dokázali a získali úplně nový život.

Právě teď žijeme v realitě pěti smyslů, v obraze světa namalovaného egoistickými touhami. Ale když jednou převrátíme záměr vnímání, vyjdeme z nás ven a začneme chápat novou vnější realitu ve vlastnosti dávání, kterou získáme jako dodatek k vlastnosti přijímání, kterou už nyní máme.

Tohle je nový svět, který se nám odhalí v nových pěti smyslech. Má své vlastní barvy a zvuky, mysl a pohyby duše, má všechno co máme my tady a mnohem víc než to, je mnohem jasnější (čistší) a dokonalejší. To jsou naše pozemské kořeny.

To je to, čeho potřebujeme dosáhnout, to, k čemu chceme dojít. Po všem, naše egoistická touha, která funguje odpovídajícně principu spotřeby, už vyčerpala sama sebe. Náš egoismus se stal více a více zoufalý a my jsme ztratili zájem o “film” který jsme viděli a hodnotili. Už se více nezajímáme o tento životní film a už nás více nenaplňuje.

Dochází k tomu celé lidstvo. Vnímání zaměřené dovnitř už nás více nenaplňuje. Vyčerpali jsme všechny jeho rezervy a teď začínáme usilovat skrze externí vnímání. Pokud pouze jednou změníme naši touhu a přepneme z vnitřního na vnější, uvidíme převrácený svět, svět dávání. Jak je psáno: ”Viděl jsem obrácený svět” (“Olam Afuch Raiti”).

Z denní lekce Kabaly 12/11/2010, Přijď k Faraonovi – 1