Otázka: Co to znamená, že se angažujeme ve věcech, které jsou osobní, ale nedosahujeme věcí, které náleží k  všeobecným?

Odpověď: Můžeme uskutečnit všechny akce, které doprovází korekci, jako udržovat setkání přátel, studovat a pomáhat skupině a přátelům. Můžeme nadělat mnoho povyku jako mravenci v mraveništi, ale ta nejdůležitější věc je: Čeho chceme skrze to dosáhnout?  Přejeme si jednotu, vzájemnou záruku, lásku a spojení mezi námi ve kterém odhalíme Stvořitele?

Zapomínáme na to, že člověk pracuje velmi tvrdě a pak se ptá: „Kde je odměna? Kde je duchovno? Kde je síla dávání? “ Nepochopil, že ještě neudělal nic, aby toho dosáhl. Použil mnoho energie a udělal mnoho činů k rozšiřování a tím opravdu dostal svět blíže k nápravě a rozvinul ve všeobecném smyslu. Neutekl z cesty a postupně akumuloval správný vnitřní požadavek. Během let dosáhne pravdy, že pochopení postrádá pouze správný záměr.

Jakkoli zapomíná, že tento záměr má doprovázet každý čin! A to je to, proč ještě pořád nedosáhl duchovního výsledku.

To je to čím prodlužuje čas. Je psáno, že k dosažení duchovního světa má člověk připravovat svůj záměr 3 – 5 let, v naší době to zabere ještě méně času. Nicméně, všechno závisí na vzájemném spojení v spravném záměru.

Právě teď máme podmínky o kterých se jiným před námi ani nesnilo. Ve světě nikdy nebylo tolik příznivých podmínek k odhalení Stvořitele jako jsou knihy, komunikační prostředky a přátelé, kteří smýšlejí stejně po celém světě.

Nicméně, co stále postrádáme, je ta nejdůležitější věc: záměr dávat. To je ta nejtěžší věc k dosažení a důvod, proč svět stále ještě necítí, že jsme zdrojem Světla. Všechno závisí na našem záměru v průběhu celé akce i té nejmenší. V tomto ohledu, nemohou být žádné kompromisy.

Ze 4. části denní lekce Kabaly 6.10.2010 „Láska ke Stvořiteli a ke stvořeným bytostem“