Otázka: Když přijdu do lékárny a vidím frontu 70 lidí, tak jdu a vyberu si jiné věci a přijdu zpátky za hodinu, když už bude řada na mě. Proč se potřebuji angažovat v duchovní práci teď, když nevím kdy budu napraven? Na co to potřebuji? Mohu se prozatím vrátit zpět ke svým záležitostem v tomto světě.

Odpověď: Na duchovní cestě neexistuje žádný nátlak! Jestli nechceš zůstat, tak běž! Neměl bys zůstávat a překážet ostatním. Jestli se s určitostí rozhodneš, že si nepřeješ postupovat na této cestě, řekni to svým přátelům, oni to pochopí a popřejí ti štěstí.

Jestli si myslíš, že strávíš pět let zlepšováním svého života v tomto světě a potom  se vrátíš k silnější skupině a budeš pokračovat na společné cestě společně s nimi, to jsou klamné naděje. Za pět let budeš muset vykonat ještě větší práci: budeš muset kompenzovat svůj pětiletý dluh v egoismu a dohonit skupinu ve všem, čím prošla během těchto pěti let.

Následkem toho si cestu nezkrátíš, ale naopak uděláš delší. Myslíš si, že přijdeš ke skupině, která už je v duchovnu a bude to pro tebe lehčí? Jakkoli, budeš mít větší shodu kvalit s přáteli? Ne, odhalíš jen větší rozdíly v kvalitách! Nakonec oni půjdou tisíc mil dopředu a ty půjdeš deset mil zpět. Vzdálenost naroste! Jako výsledek budeš muset čekat ve frontě ještě déle.

[#22745]
Ze 4. části denní lekce kabaly 6/10/2010, „Láska ke Stvořiteli a láska ke stvořeným bytostem“

Filed under: Duchovno, Z ranní lekce | Add Comment →