Otázka: Je-li doba potřebná pro dosažení duchovního světa v současnosti urychlována, jak je tedy dosaženo spravedlnosti, když každý dělá stejné množství práce, kterou vyžaduje jeho vlastní duše? 

Odpověď: To je přesně důvod, proč se každý probouzí k duchovnu ve svém vlastním čase, a ne všichni najednou. Každá duše se probudí, pokud je to nezbytné pro tu specifickou část duše, protože jsme všichni z nás předtím podstoupili transformaci a získali „minulé zásluhy“, popsané jako „zásluhy předků“.  

Předkové jsou naše minulá převtělení, která jsme už dokončili, a daly nám zásobu „skutků“ a sklon k duchovnu, takže jsme schopní se vyvíjet dále. To ale nemá žádnou spojitost s mým dědečkem, který mi zanechal duchovní bohatsví. Dědičnost se může předávat pouze ve fyzickém světě, ale duchovní prostředky nemají žádný fyzický rodokmen. „Zásluhy předků“ jsou mé vlastní úspěchy, které jsem udělal ve své předchozí inkarnaci (Gilgulim), a které teď mohu použít pro pokračování evoluce mé duše.

Nejsme schopni udělat běžné rozhodnutí o duchovních procesech, které se vyskytují právě teď, protože nevidíme inkarnace všech duší jako kolektivní inkarnaci. Když se ti tohle všechno ale odhalí, potom uvidíš, že všechno je naprosto spravedlivé. Prozatím je důležité vidět práci a duchovní cíl, který leží před námi s žádoucím záměrem a na správném místě. Neplýtvejme naším dechem na filozofii.

Ze 4. části denní lekce kabaly 06/10/ 2010, „Láska ke Stvořiteli a láska ke stvořeným bytostem“