Odpověď: Je to tím, že se mění Kli (nádoba). Auto nikam nezmizí, ale má touha vzroste a přijaté potěšení z vlastnictví nového vozu už ji nadále nenaplní. Změna touhy je kvalitativní, ne kvantitativní. V duchovním růstu jde spíše o kvalitu, než o kvantitu.

Auto, zaparkované u mého domu, je stále nové a nádherné, ale už mě po týdnu nadále nevzrušuje. K tomu dochází proto, že se uvnitř nás formuje další touha („jazyk prvotního hada“), která má za následek, že si člověk klade otázku „Co mě tato koupě dala?“ Ani tuto otázku nezaznamenáte, přesto se ve Vás probudí a zhatí všechnu Vaši radost.

Po rozpadu či pádu Stromu vědění, se v každém druhu potěšení objevil bod, který jej spojuje se Stvořitelem. Když je vaše touha uspokojena, tento bod se zeptá, zda jste dosáhl věčného potěšení. Nutí vás okamžitě hledat jiný způsob, jak se uspokojit. Tímto způsobem postupujeme celou svou historii, vyvinuli jsme se právě kvůli tomu. Tím se člověk liší od zvířete: rozením nových tužeb.

Podvědomá potřeba být si se Stvořitelem podobný nás stále táhne kupředu, od dob, kdy jsme vylezli z jeskyní, až do dnešního dne, a je to výsledek prvotního hříchu. Naše touhy (Adam a Eva) by zůstaly zvířaty, pokud by člověk uvnitř nás neustále nerostl. Pokud jde o Stvořitele, začneme cítit stud, protože si uvědomujeme, jak se od Něho lišíme. Hanba nás nutí dávat si tuto otázku, „Co jsem z toho získal?“ Podvědomě si myslíme, „Proč potřebuji nové auto, snažím-li se dosáhnout Stvořitele?“ Dokonce, i když si nejsme našeho spojení se Stvořitelem vědomi, pochází trýznivá prázdnota uvnitř nás od Něj.

Ze. 4.části denní kabalistické lekce 9/2/10, „Úvod do knihy Panim Meirot uMasbirot”

Zařazen do: Duchovno, Evoluce, Z ranní lekce - 1 komentář →

Ve skutečnosti není rozdílu mezi Stvořitelem a skupinou, ten existuje pouze v našem egu. Utajen je přede mnou pouze jeden element: zdroj potěšení. To je důvod, proč vidím skupinu namísto Stvořitele.

Je tomu tak v zájmu mé vlastní spásy, protože tak si k nim mohu vytvořit nesobecký vztah, který není poškozen potěšením, jenž mi mohou poskytnout! Proto jsou mi radost a naplnění, které ve skupině existují, skryté. Jsem tak schopen si s nimi vybudovat vztahy pomocí svého svobodného, nezávislého jednání.

Pokud by Stvořitel sám sebe a svou lásku ke mě odhalil najednou, zavázalo by mne to ve všem a přišel bych o možnost používat svou svobodnou vůli. Když je mi Stvořitel skryt, jsem na něm nadále zcela nezávislý: Cítím-li, že mám ke skupině blízko, přiblížím se jí, když ne, vzdálím se jí; mohu si o nich myslet, cokoli chci. Utajení je ze strany Stvořitele velkou laskavostí. Dělá to pro naše vlastní dobro, aby nám tak umožnil vybudovat sebe samotné.

Utajování mi dovoluje zůstat neutrální a vytváří mou individuální povahu a hodnoty. Jen se mi zdá, že jsem obklopen skupinou cizích lidí. Ve skutečnosti je to má vlastní duše, mé duchovní Kli!

Z 1. části denní kabalistické lekce 9/1/10, “Co je při práci den a noc?”

Zařazen do: Duchovno, Vnímání, Z ranní lekce - Žádné komentáře→

Zařazen do: Duchovno, Jednota, Prostředí - Žádné komentáře→