Monthly Archives: Září 2010

Nový rok: Další krok na spirituálním žebříku

Dr. Michael LaitmanK duchovnímu růstu dochází, když přecházíme od přijímání pro sebe k odevzdání druhým. Je to považováno za jednání podle „víry nad rozumem“, což znamená „preferování odevzdání před přijímáním“ a přijímání potěšení z odevzdání.  Musím cítit inspiraci a radost, když se pozvedám nad svůj egoismus, když nehledím na to, co jím mohu získat. Ale abych uvnitř udělal takovou změnu, potřebuji sílu Světla!

 To se nazývá „Jsem pro svého Milovaného a můj Milovaný je pro mě“ – tedy když začínáme konverzaci se Stvořitelem a navzájem si rozumíme. Chápu, proč Stvořitel udělal můj život prázdným a dal mi možnost zabloudit do skupiny, abych mohl rozlišit to, co odevzdání je. Trochu mě osvítí, jakoby mi říkal: „Vyber si to!“ – aby mi pomohl udělat první krok. Ale realizace toho kroku je na mně.

Malchut Vyššího (vlastnost odevzdání) je mému egoismu představena jako Keter (Roš, hlava) – temná a prázdná. Ale pokud se rozhodnu, že je mým Keter (mou snahou, úsilím, cílem), abych k ní přilnul svou vůlí odevzdávat, pak se mi Malchut Vyššího nezdá tak prázdná a já se k ní přichycuji jako k Vyššímu duchovnímu stupni.

To je počátek cesty. Tento začátek je považován za Nový rok (Roš HaŠana, hlava počátku), který přichází po měsíci Elul (akronym pro „Jsem pro svého Milovaného a můj Milovaný je pro mě“).

Z druhé části každodenní kabalistické lekce, 06/09/2010, Šamati 42

Všechno má svůj účel (07.09.2010)

Má podobnost se stvořitelem

Dr. Michael LaitmanMalchut se chce podobat Bině a dosahuje toho prostřednictvím Zeir Anpinu (ZA). ZA je pro ní vzorem. Schopnost být si podobna se ZA naznačuje, že je schopna podobat se Bině.

To samé platí pro nás. Pokud chci být jako Stvořitel,  musím vstoupit do skupiny, stát se její nedílnou součástí, účastnit se společně se všemi, každého ovlivňovat a naoplátku se nechat ovlivňovat. V této změti, ve spojení mezi námi, si osvojím novou formu sjednocení s ostatními. Tato podoba, do které se obléknu, připomíná Stvořitele.

Jinými slovy, pokud se obléknu do skupiny jako by to byl oděv, jsem tím podobný Stvořiteli.

Ze 2. části denní kabalistické lekce 09/07/10,  Zohar

One Man Show

Dr. Michael LaitmanOtázka: Musí každý člověk zažít všechny stavy uvedené v Zoharu?

Odpověď: Je psáno: „Každý člověk musí napsat Tóru.“ To znamená, že člověk musí postupně odhalit všechny své vlastnosti nebo touhy v jejich původní egoistické podobě a do rozsahu jejich odhalení je napravit tím, že změní záměr z „pro sebe“ na „v zájmu ostatních nebo Stvořitele.“ Tím člověk staví novou nádobu, která má clonu a Or Chochma, které ji naplňuje.

Odhalení rozbitého Kli znamená, že se člověk odívá do určitého typu hříšníka, jak je to popsáno v Tóře. S následnou nápravou tohoto stavu se odívá do spravedlivého muže z Tóry. Osoba musí čas od času převzít tyto obrazy a formy, střídání mezi oděním do hříšníka a spravedlivého muže, kteří jsou mu oba prezentováni Tórou.

Je to jako otisk modelů, které již ve vás existují. Je to, jako byste šli ve tmě s projektorem a střídavě vrhali světlo na hříšníka, který je ve vás oblečen, a sna pravedlivého muže na druhém konci. Tímto způsobem jdete pokaždé od obrazu k obrazu. Musíte projít všemi z nich! Důvodem je, že se celá Tóra skládá ze stavů, které prožijete  a to počínaje Adamem: prvním odhalením zla ve vás a prvním kontaktem se Stvořitelem.

Člověk začíná cítit že jeho egoismus je v rozporu se Stvořitelem. Celá Tóra hovoří pouze o těchto po sobě jdoucích oděvech do různých rolí, které hrajete stejně jako v divadle a podle scénáře, který vám byl dán. Oblékáte se do různých postav, ale jste jediný, kdo hraje toto množství rolí.

Z druhé části každodenní lekce kabaly 5/9/2010, Zohar

Pozvedání celého světa

Účel všeho, co v naší realitě cítíme, ať už je to pozitivní či něgativní, je, aby nás to formovalo na duchovním žebříku. Není zde nic, co by bylo vytvořeno pro jakýkoliv jiný účel, nebo by existovalo samo o sobě. Vše v tomto světě – tisíce předmětů, činností a sil, které nás obklopují, existuje pro jediný účel: můj duchovní vývoj. Já vědomě či nevědomě začleňuji vše, co mě obklopuje, do sebe, a tak stoupám.

Vskutku, pokud vše sestoupilo ze Světa nekonečnosti až na naši úroveň, kde to zdánlivě existuje, aniž by to bylo propojeno do jediného celku, jak je tedy možné, aby předměty a činy našeho světa nebyly spojeny jediným účelem, od kterého k nám se stoupily?  Jak v našem světě může být cokoliv, co by nepocházelo ze Světa nekonečnosti? A pokud to sestoupilo ze Světa Nekonečnosti, znamená to, že to pochází z jednoty, která tam existovala, a poté – tím, že to sestoupilo – to nabralo formu rozbití, vzdálení a izolace.

Šplháním po duchovním žebříku musí tedy člověk pozvednout celou realitu, spolu se sebou i vše z „Tohoto světa“. Říká se, že tím, že člověk duchovně stoupá, spolu se sebou pozvedá (napravuje) nehybnou, vegetativní a pohyblivou úroveň přírody.

Z první části každodenní kabalistické lekce 06/09/2010, „A Jákob šel ven“

Hadím jazykem hnán kupředu

Dr. Michael LaitmanOtázka: Proč všechna potěšení hned zmizí? Jsem tak šťástný, když si koupím nový vůz a o týden později už mě nezajímá. Co způsobuje, že se radost vytrácí? Je-li světlo a nádoba vše, co existuje, nemělo by být potěšení věčné? Proč mizí?

Odpověď: Je to tím, že se mění Kli (nádoba). Auto nikam nezmizí, ale má touha vzroste a přijaté potěšení z vlastnictví nového vozu už ji nadále nenaplní. Změna touhy je kvalitativní, ne kvantitativní. V duchovním růstu jde spíše o kvalitu, než o kvantitu.

Auto, zaparkované u mého domu, je stále nové a nádherné, ale už mě po týdnu nadále nevzrušuje. K tomu dochází proto, že se uvnitř nás formuje další touha („jazyk prvotního hada“), která má za následek, že si člověk klade otázku „Co mě tato koupě dala?“ Ani tuto otázku nezaznamenáte, přesto se ve Vás probudí a zhatí všechnu Vaši radost.

Po rozpadu či pádu Stromu vědění, se v každém druhu potěšení objevil bod, který jej spojuje se Stvořitelem. Když je vaše touha uspokojena, tento bod se zeptá, zda jste dosáhl věčného potěšení. Nutí vás okamžitě hledat jiný způsob, jak se uspokojit. Tímto způsobem postupujeme celou svou historii, vyvinuli jsme se právě kvůli tomu. Tím se člověk liší od zvířete: rozením nových tužeb.

Podvědomá potřeba být si se Stvořitelem podobný nás stále táhne kupředu, od dob, kdy jsme vylezli z jeskyní, až do dnešního dne, a je to výsledek prvotního hříchu. Naše touhy (Adam a Eva) by zůstaly zvířaty, pokud by člověk uvnitř nás neustále nerostl. Pokud jde o Stvořitele, začneme cítit stud, protože si uvědomujeme, jak se od Něho lišíme. Hanba nás nutí dávat si tuto otázku, „Co jsem z toho získal?“ Podvědomě si myslíme, „Proč potřebuji nové auto, snažím-li se dosáhnout Stvořitele?“ Dokonce, i když si nejsme našeho spojení se Stvořitelem vědomi, pochází trýznivá prázdnota uvnitř nás od Něj.

Ze. 4.části denní kabalistické lekce 9/2/10, „Úvod do knihy Panim Meirot uMasbirot

Utajení v zájmu spásy

Dr. Michael LaitmanVe skutečnosti není rozdílu mezi Stvořitelem a skupinou, ten existuje pouze v našem egu. Utajen je přede mnou pouze jeden element: zdroj potěšení. To je důvod, proč vidím skupinu namísto Stvořitele.

Je tomu tak v zájmu mé vlastní spásy, protože tak si k nim mohu vytvořit nesobecký vztah, který není poškozen potěšením, jenž mi mohou poskytnout! Proto jsou mi radost a naplnění, které ve skupině existují, skryté. Jsem tak schopen si s nimi vybudovat vztahy pomocí svého svobodného, nezávislého jednání.

Pokud by Stvořitel sám sebe a svou lásku ke mě odhalil najednou, zavázalo by mne to ve všem a přišel bych o možnost používat svou svobodnou vůli. Když je mi Stvořitel skryt, jsem na něm nadále zcela nezávislý: Cítím-li, že mám ke skupině blízko, přiblížím se jí, když ne, vzdálím se jí; mohu si o nich myslet, cokoli chci. Utajení je ze strany Stvořitele velkou laskavostí. Dělá to pro naše vlastní dobro, aby nám tak umožnil vybudovat sebe samotné.

Utajování mi dovoluje zůstat neutrální a vytváří mou individuální povahu a hodnoty. Jen se mi zdá, že jsem obklopen skupinou cizích lidí. Ve skutečnosti je to má vlastní duše, mé duchovní Kli!

Z 1. části denní kabalistické lekce 9/1/10, „Co je při práci den a noc?“

Jak mohu pomoci příteli?

Dr. Michael LaitmanOtázka: Jak mohu pomoci příteli, aby získal správný záměr?

Odpověď: Když začátečník přijde poprvé ke kabale, nevidí, neslyší a necítí to, o čem mluví. Je ponořen ve svých vlastních myšlenkách a touhách. Sedí a studuje společně se všemi ostatními jako dítě, které se právě narodilo a nevnímá a nerozumí tomu, v jakém světě je. Nebo to může být přirovnáno k nemocnému člověku, který ztratil vědomí.

Vzpomínám si,  jak jsem po havárii ležel v bezvědomí v posteli. Někdy se mi téměř vrátilo vědomí a slyšel jsem zvenčí hlasy. Někdy jsem jim mohl i odpovídat, ale nic jsem neviděl, ani jsem nemohl nijak reagovat.  Podobné je to s člověkem, který přijde ke kabale: je přítomný a není přítomný. Potřebuje čas a podporu od ostatních, stejně jako se lidé starají o dítě nebo o někoho, kdo je vážně nemocný. Tento druh pomoci mu pomůže trochu postoupit.

Pokud pomoc nepomůže, pak musí být člověk ponechán o samotě a musí mu dán čas, aby si to postupně sám uspořádal. Může to trvat několik měsíců nebo i let, než začně poslouchat kabalu místo toho, aby poslouchal sebe.

Kdy to člověk začne poprvé opravdu slyšet? Když cítí, že mu jednota s ostatními otevírá duchovní pocity, a že to je právě tam, kde leží vstup do duchovního světa. 

Čím je proto prostředí větší a silnější, tím více urychluje vývoj člověka a ovlivňuje jej – nutí jej, aby se sám pohyboval rychleji.

Z druhé části každodenní kabalistické lekce, 31/08/2010, Zohar