Otázka: Je psáno: „Nevěř si do své smrti“ – smrti svého egoizmu. Ale jak si mohu pak být jistý, že dojdu do cíle a nikam neodbočím?

Odpověď: Mám duchovní cíl a prostředky pro jeho dosažení a těch se musím držet. Nemůžu si být jist zítřkem, a proto si už dneska přeji podepsal smlouvu, se skupinou a Stvořitelem, abych si zajistil úspěch v dosažení vyššího cíle!

Pokud se neudržím na cestě, spadnu do živočišného stavu a z tohoto stavu budu uvažovat o životě. Pak se mnou Stvořitel nepočítá.

Nebo se pokusím „připojit“ se ke skupině a úplně se předám do jejich rukou, aby mě chránili. Skupina mě k sobě připoutá, abych nevypadl, jako námořníci na lodi, když se dostanou do bouře, připoutávají se ke stožárům, aby nevypadli z paluby. Každý se musí vidět v takovém nebezpečí.

Musím mezi námi sjednat úmluvu, dokud ještě mám síly a povzbuzení – podepisuju spolek. Neboť vím, že může přijít taková doba, kdy nedokážu ospravedlnit duchovní cíl, všechno se mi bude zdát beznadějně špatným a nebudu mít nejmenších pochyb, že mám pravdu.

Proto je řečeno: „Nevěř si do své smrti“. Jestli se člověk neodevzdá skupině, aby ho řídila, bude ho řídit jeho vlastní egoizmus a nebude mít žádné šance vyklouznout. Proč zbytečně ztrácet čas, buď podepiš spolek – nebo se vrať domů stráviv svůj čas na gauči…

Z 1. části každodenní lekce Kabaly 17/09/2010, Shamati # 52 

Filed under: Z ranní lekce - Žádné komentáře→

Otázka: Baal HaSulam říká, že mu byla dána výsada zveřejnit kabalu, protože žil v jedinečné době, v generaci úplného odhalení Stvořitele. Nicméně, lidé začali studovat jeho spisy teprve nyní, o 60 let později. Proč trvalo tak dlouho, než lidé začali hledat jeho knihy?

Odpověď: Existuje čas předání dolů, a existuje čas pro přijetí dovnitř. Samozřejmě, dnes teprve začínáme objevovat jeho metodu. Před třiceti lety, byly jeho knihy studovány méně než 10 studenty z celého světa. Nicméně, dnes jsou tyto texty studovány stovkami tisíc lidí. Knihy byly přeloženy do mnoha jazyků a jsou k dispozici prostřednictvím internetu.

Zpoždění, ke kterým došlo v minulosti ukazuje, kolik práce stále musíme udělat tak, abychom tyto zdroje dostali blíže k masám, přizpůsobili je a probudily k nim veřejnost. My jsme médium, které stojí mezi zdroji a lidmi. Proto musíme pracovat tak, abychom dostali jedno k druhému a učit lidi, jak správně používat metodu zjevení Vyšší moci.

Z 4. části každodenní lekce kabaly 16/9/2010, lekce pro Vzpomínku na den odchodu Baal HaSulama

Filed under: Duchovno - Žádné komentáře→

Od Světa nekonečna jsme vzdáleni 125 kroků utajení a jsme zcela odříznuti od pravé reality. Je to jako bychom byli v kómatu a neuvědomovali si kdo a kde jsme. Musíme se z tohoto stavu probudit, procitnout z bezvědomí, a vrátit se na stejné místo, z něhož jsme sestoupili, tím že znovu vystoupáme všech 125 kroků. Na této cestě zespoda vzhůru, překonáme utajení a dosáhneme podobnosti se Stvořitelem. Jinými slovy, budeme jako on.

Ve skutečnosti, nikdo na tomto světě nemá šanci probudit se sám, ani nemůže vystoupat ze spodního bodu, který je pohřben pod 125 stupni utajení. Jak se říká: „Vězeň se nemůže sám propustit z vězení.“ Proto, potřebuje použít nějakou externí sílu.

Nejsme schopni vnímat Vyšší svět, a proto existujeme ve falešné realitě. Vzhledem k našemu bezvědomí si představujeme, že jsme naživu a že je svět plný lidí kolem nás, země a vesmír. Takové obrazy se objevují v našem podvědomí a vnímáme je jako skutečný život.

Prostřednictvím našich snů slyšíme hlasy, které říkají: „Jsi v bezvědomí, zbaven skutečného života z duchovního světa“, ale nevěříme jim. Jen lidé, kteří nás pozorují ze strany si uvědomují, že jsme v kómatu.

Musíme být vděční za probuzení našeho „bodu v srdci.“ Umožňuje nám to rozlišit podněty, které k nám dosahují z jiného světa a jiné reality. Velcí kabalisté se nám snaží představit skutečný pocit, a tím nás probudit až do skutečné existence.

Počínaje Adamem, prvním člověkem, který „nabyl vědomí,“ až do teď, existoval dlouhý řetěz Kabalistů, kteří dosáhli skutečné reality. Nicméně, dnes se všichni musíme vrátit k našim smyslům. Náš „doktor,“ Baal HaSulam, spolu s jeho „asistentem“ Rabášem, vynaložili veškeré možné úsilí, aby nám pomohli obnovit vědomí. Jsou to oni, kdo láká paprsek světla, který dnes nachází cestu ze skutečné reality do našeho podvědomí, které je stále ještě vypnuté.

Z 4. části každodenní lekce kabaly 16/9/2010, lekce pro vzpomínku na den odchodu Baal HaSulama

Filed under: Z ranní lekce - Žádné komentáře→

Otázka: Kde berete energii pro vaši vnitřní práci, pokud musíte vždy udržet Stvořitele ve skrytu?

Odpověď: Energie pochází od Stvořitele prostřednictvím skupiny. Neexistuje žádný jiný zdroj energie kromě Něho, a skupina je pro ni kanálem.

Ve skupině je energie nebo světlo vyjádřeno jako následek jednoty nebo podobnosti se Stvořitelem. Stvořitel je přítomný uvnitř jednoty přátel.

Pokud organizujete svou práci správně, pak pochopíte, že Stvořitel a skupina je totéž. Skupina je model, který Vám umožňuje odhalit vnitřní síly v něm obsažené, nazývané Stvořitel.

Tam je zdroj energie, ale musíte se do něj připojit. Energie může být spotřebována pouze zásuvkou, která je podobná ale opačná. Síla energetického proudění závisí na tloušťce kontaktu ve skupině.

Prostřednictvím skupiny dostávám příklady od Stvořitele. Začnu vidět skupinu a její struktury jako systém světů. Uvnitř ní odhalím spojení duší ve Vyšších světech.

Vnitřní síla skupiny, která ji oživí a udržuje  je Stvořitel, Vyšší světlo.

Z 1. části každodenní lekce kabaly 15/9/2010, „Co je předností práce která je více než odměnou“Poslech

Filed under: Z ranní lekce - Žádné komentáře→

Otázka: Co cítí kabalista, který dosáhl konečné korekce?

Odpověď: Ve stavu konečné korekce (Gmar Tikkun), neustále dochází k obrovským změnám. Duše existuje ve vzestupu a sestupu „současně“, protože cítí tyto dva protichůdné stavy jako totožné, jako jeden. Tyto dva extrémy jsou spojeny v duši jako jeden celek, protože člověk opravil jejich vnímání, a cítí je jako jednu událost.

Nicméně, jak stoupáme ke světu nekonečnosti, „přechody“ od prázdnoty k naplnění nepřestanou existovat, ale místo toho se obrátí v porovnání počátečních činů Stvořitele: „existence z existence“ a „existence z absence“ (Yesh Mi Yesh Ve Yesh Mi Ain). A já, lidská bytost, je spojuji do sebe, čímž se přidávám ke Stvořitelovu činu.

To je to, co diktuje nutnost vytvořit člověka: Je potřeba sjednotit tyto protiklady v sebe sama a objevit „existenci z existence“ z „existence z absence,“ to je, odhalit Stvořitele.

Z diskuse o Reformujícím Světle 08/09/2010

Filed under: Vnímání - Žádné komentáře→

Otázka: Cely svůj život se nacházíme v nekonečné honičce za stálým naplněním ale nikdy toho nedocílíme. Tak v čem je rozdíl mezi honičkou za naplněním a snahou odhalit Stvořitele?

Odpověď: Jestli se člověk honí, není důležité za čím, za naplněním tohoto světa, nebo za Stvořitelem, poháněný svým egoistickým přáním, nedostane ani jedno ani druhé.

Vždyť podle zákonu stvoření, v přání dostávat potěšení, se nemůže vejít nic, kromě „kista de- chajuta“ – droboučká, krátkodobá porce světla, dávající nám pocit bezvýznamného a krátkého života.

A jestli si člověk přeje pocítit věčny život, tak je to možné, ale pouze v jiném přání. Například rybu lovíme prutem, motýly – síťkou, pro ptáky používáme klec – pro každou kořist zvláštní prostředek.

Stejně tak, naše přání se naplnit není schopno pocítit více, než tento mizerný, krátkodobý život. Více můžeme pocítit pouze v jiné „pasti“, kterou musím postavit, – v přání odevzdávat.

Požadavek člověka, který položil tuto otázku, je správný. Ve svém přirozeném přání, nemám možnost být šťastný.

Pokud chceš být šťastný – „Buď si“, ale změň své přání „dostávat“, na „odevzdávat. Vždyť hlavní není přání, ale naplnění.

Z lekce knihy Zohar, 15.09.2010

Filed under: Z ranní lekce - Žádné komentáře→

Člověk potřebuje sílu Tóry, aby odhalil sebe a realitu ve vztahu ke Stvořiteli. Být v blízkosti Stvořitele znamená být Mu podobný, ke kvalitě odevzdání a lásky. Tato vlastnost se člověku odhaluje přes jeho postoj k bližnímu, to znamená přes někoho, kdo je mu blízký tím že mají v životě stejný cíl. Toto je správné kritérium pro sebe-analýzu a měření Vašeho vztahu ke Stvořiteli.

Cíl (blízkost Stvořitele, zjevení Stvořitele, a jednota s Ním) je dosažen ve dvou fázích:
1. Kvality člověka se projevují jako zlo, protože mu neumožňují dosáhnout cíle.
2. Síla nápravy, světlo, je odhaleno uvnitř jednoty mezi lidmi, kteří aspirují k cíli. Potom zlý sklon, lidská přirozenost, mu pomáhá spojit se se Stvořitelem.

Zpočátku se nedostatky egoismu (Klipot) jeví jako velké překážky. Nicméně, jak postupujeme tak objevíme schopnost transformovat je na dobro. Všechny se stanou našimi body nezávislosti (Klipat Noga), které nám umožňují růst.

Na pravé straně máme Stvořitele, a na levé straně – Klipa. Formujeme sami sebe z obou z nich, a tím vytváříme naši nezávislou formu podobnosti se Stvořitelem. Když se síly světla a síly temnoty navzájem propojí správně, vedou k formě Adama, člověka, v nás. Lidská bytost v nás je míra naší podobnosti se Stvořitelem.

Vše je provedeno světlem. Odhaluje sílu zlého sklonu v nás, stejně jako jeho vlastní síly s cílem rozvíjet egoismus. V důsledku toho odhalíme jejich jediný zdroj – Stvořitele, a rozdíl mezi dobrem a zlem nebo Světlem a tmou zmizí. Všechny síly a kvality tvoří obraz jediné reality, Zdroje.

To představuje všechno z vědy Kabaly: zjevení Stvořitele stvořením, nebo spíše, uvnitř stvoření.

Z 1. části každodenní lekce kabaly 14/9/2010, Rabášovi spisy

Filed under: Duchovno - Žádné komentáře→

To, co mezi sebou vytváříme, je vzájemné propojení, vzájemná spolupráce a záruka, láska a skutečná potřeba být spolu. To je spojení (či „místo“), které musíme vytvořit tak, abychom uvnitř odhalili Stvořitele, který se před námi ukrývá. Bude k nám mluvit z místa, které jsme vytvořili, ze, „stanu odhalení“.

Bez systému komunikace mezi námi a Stvořitelem jen křičíme do prázdna. Můžeme se obracet jen k obrazu, který díky našemu spojení vytváříme – ke Stvořitelovu chrámu.

Je psáno, že lásky ke stvořiteli můžeme dosáhnout pouze prostřednictvím lásky k druhým. Proto mezi sebou budujeme duchovní systém vzájemné záruky a podpory. Jejím cílem je odhalení Stvořitele.

Proto je nezbytností pracovat na vytvoření skupiny. První podmínka pro přijetí Tóry, světla nápravy z úpatí hory Sinaj (stav odhalení vzájemné nenávisti), byla nemožnost, nicméně snaha spojit se s ostatními jako jeden muž s jedním srdcem a pracovat na jednotě principem „uděláme a uslyšíme“.

Bez ohledu na to jak malá je naše ochota to udělat, pokud ji máme, pak máme společný bod – „okno“ skrze které se můžeme ke Stvořiteli obrátit. Tento společný bod už je Malchut světa Acilut, Šechina.

Tak bychom měli rozumět přípravě k přijetí Tóry.

Z 1. části denní kabalistické lekce 14/09/10, Rabašovi spisy

Filed under: Jednota, Z ranní lekce - Žádné komentáře→

Otázka: Během lekce k Zoharu odhalujete velmi důmyslné, skryté a tajné věci, abych tak řekl.

Odpověď: Jsou tajné a neodhalené našim smyslům, protože jsme příliš hrubí a nemůžeme je detekovat. To je k tomu všechno! To neznamená, že tyto věci představují jakési tajemství. Pouze vypadají jako záhada, protože je nevidím ani necítím.

Musím zaostřit své vnímání a učinit ho přesnější, schopné vnímat jemnější stupně vlastností. V důsledku toho najednou začnu vnímat velmi odlišný, pravdivý obraz reality ve vyšším „rozlišení“. Abychom toho dosáhli, musíme přivést naše vnímání ke kvalitě zvané „odevzdání.“ Jakmile ji pocítíme, pocítíme vyšší svět.

Z druhé části každodenní lekce kabaly 7/9/2010, Zohar

Filed under: Z ranní lekce, Zohar - články ke knize - Žádné komentáře→

Otázka:  Je možné udržet si oklopující světlo (Ohr Makif) během dne, kdy opustím lekci a skupinu a nacházím se ve vnějším světě?

Odpověď: Zákon jakéhokoli fyzického pole říká, že jeho intenzita (světla, či jiného stimulu) klesá úměrně vzdálenosti od zdroje. Pokud se od zdroje vzdálíte o dvojnásobek, intenzita se sníží čtyřikrát. Pokud se o dvojnásobek přiblížíte, intenzita stoupne čtyřikrát.

Ve spirituálním světě neexistuje zdroj světla, protože světlo naplňuje celé universum. Proto má na vás stejný vliv, bez ohledu na to, kde se nacházíte. Myslíte si, že jste odešel z lekce a vstoupil jste do vnějšího světa, ale ve skutečnosti se veškeré prostorové změny odehrávají uvnitř vás.  Jdete od jedné touhy k druhé. Všechna „místa“ jsou vaše touhy.  Cestujete uvnitř sebe.

Proto vše závisí na tom, na kolik probudíte světlo uvnitř tužeb. Světlo v nich je stejné a úplné. Nezáleží na tom, kde se nacházíte – venku na ulici či na lekci ve skupině. Mohu být ve skupině fyzicky přítomný, ale být vzdálen ve svých myšlenkách. Úroveň mého spojení se světlem záleží pouze na úmyslu: Jak moc si přeji být s ním spojen?

Filed under: Prostředí - Žádné komentáře→