Otázka: Cely svůj život se nacházíme v nekonečné honičce za stálým naplněním ale nikdy toho nedocílíme. Tak v čem je rozdíl mezi honičkou za naplněním a snahou odhalit Stvořitele?

Odpověď: Jestli se člověk honí, není důležité za čím, za naplněním tohoto světa, nebo za Stvořitelem, poháněný svým egoistickým přáním, nedostane ani jedno ani druhé.

Vždyť podle zákonu stvoření, v přání dostávat potěšení, se nemůže vejít nic, kromě „kista de- chajuta“ – droboučká, krátkodobá porce světla, dávající nám pocit bezvýznamného a krátkého života.

A jestli si člověk přeje pocítit věčny život, tak je to možné, ale pouze v jiném přání. Například rybu lovíme prutem, motýly – síťkou, pro ptáky používáme klec – pro každou kořist zvláštní prostředek.

Stejně tak, naše přání se naplnit není schopno pocítit více, než tento mizerný, krátkodobý život. Více můžeme pocítit pouze v jiné „pasti“, kterou musím postavit, – v přání odevzdávat.

Požadavek člověka, který položil tuto otázku, je správný. Ve svém přirozeném přání, nemám možnost být šťastný.

Pokud chceš být šťastný – „Buď si“, ale změň své přání „dostávat“, na „odevzdávat. Vždyť hlavní není přání, ale naplnění.

Z lekce knihy Zohar, 15.09.2010

Filed under: Z ranní lekce | Add Comment →