To, co mezi sebou vytváříme, je vzájemné propojení, vzájemná spolupráce a záruka, láska a skutečná potřeba být spolu. To je spojení (či „místo“), které musíme vytvořit tak, abychom uvnitř odhalili Stvořitele, který se před námi ukrývá. Bude k nám mluvit z místa, které jsme vytvořili, ze, „stanu odhalení“.

Bez systému komunikace mezi námi a Stvořitelem jen křičíme do prázdna. Můžeme se obracet jen k obrazu, který díky našemu spojení vytváříme – ke Stvořitelovu chrámu.

Je psáno, že lásky ke stvořiteli můžeme dosáhnout pouze prostřednictvím lásky k druhým. Proto mezi sebou budujeme duchovní systém vzájemné záruky a podpory. Jejím cílem je odhalení Stvořitele.

Proto je nezbytností pracovat na vytvoření skupiny. První podmínka pro přijetí Tóry, světla nápravy z úpatí hory Sinaj (stav odhalení vzájemné nenávisti), byla nemožnost, nicméně snaha spojit se s ostatními jako jeden muž s jedním srdcem a pracovat na jednotě principem „uděláme a uslyšíme“.

Bez ohledu na to jak malá je naše ochota to udělat, pokud ji máme, pak máme společný bod – „okno“ skrze které se můžeme ke Stvořiteli obrátit. Tento společný bod už je Malchut světa Acilut, Šechina.

Tak bychom měli rozumět přípravě k přijetí Tóry.

Z 1. části denní kabalistické lekce 14/09/10, Rabašovi spisy

Filed under: Jednota, Z ranní lekce | Add Comment →