Otázka: Co je to jednota mezi námi, kterou  od Stvořitelepožadujeme, když čteme Zohar?

Odpověď: Po pravdě řečeno, nevíme, co je to jednota. Co to znamená sjednotit se? Znamená to být přáteli jako v našem světě, kde jsme spojeni prostřednictvím společných zájmů, tužeb a cílů, kde společně trávíme volný čas hraním fotbalu, rybařením, pitím piva nebo cvičením v posilovně? Nebo bychom měli být jako pevná posádka ponorky, kde každý prošel tvrdým psychologickým výcvikem a je připraven zemřít pro ostatní?

Jednota ve spiritualitě znamená něco úplně jiného. Duchovní život, který najdete v této jednotě je kolektivní. To je podobné jako u siamských dvojčat, když zemře jeden, zemře i druhý. Mohou žít pouze jako jeden. Neexistuje žádné dělení na „můj“ a „tvůj“, nebo „polovina pro mě a polovina pro druhého.“

Tento společný život se nazývá duchovní jednota, protože vše, co jste získali, je přes pouto s ostatními. Sdílíte jedno „tělo“. Je to duchovní nádoba, nazývaná tělo duše. Uvnitř této duchovní nádoby je světlo duše, je to jedna duše. Pokud se tato jednota rozpadá, tělo mizí a světlo s ním. V důsledku toho neexistuje duše nebo duchovní život

Filed under: Z ranní lekce - Žádné komentáře→

Otázka, kterou jsem obdržel: Pokud je vše připraveno předem, kde potom v tomto procesu přichází do hry účast stvoření? Zdá se, že obdržíme všechno shora, a že je vše dáno předem ….

Moje odpověď: Samozřejmě! Pokud dám svému synovi hračku Lego ke stavění a přinesu mu dětskou výživu, z nichž obojí bylo vytvořeno v továrně a laboratořích, nebylo to připraveno v předstihu? Vše je připraveno předem, ale současně dítě roste a stává se nezávislým pomocí těchto prostředků, které byly již připraveny. Kvůli tomu, že se snaží růst, dospěje a vyvine svou vlastní individualitu na základě všeho, co pro něj bylo připraveno předem. To je způsob, jakým se vyvíjíme.

Proto zde nemůžeme udělat nic nového, jak je psáno: „Budeme jíst to, co pro nás už dlouho leželo v obchodě.“ Všechno se děje podle Rešimot (duchovní informační geny), které jsou nám již vštípeny. Nicméně přitahujeme světla tak, aby se v nás tyto Rešimot objevily. Přitahujeme okolní světlo, abychom pochopili, co musíme udělat a vyjasnit.

Podílíme se jako partneři na činech Stvořitele. Proto se naše práce nazývá práce Stvořitele. Nicméně se Mu díky této práci učíme být podobní a postupujeme z fáze „početí“ na „krmení“ a pak na „zrání“.

A poté ve fázi „návratu skrze lásku“, již provádíme činy jako Stvořitel. Co to znamená „jako Stvořitel?“ Síly jsou jeho, a my pouze rozlišujeme, co je třeba udělat a jak. Když dosáhneme kompletní nápravy (Gmar Tikkun), znamená to, že jsme nad námi odhalili všechny činy Stvořitele jako aktivní partneři v těchto činech a toužíme po jejich provedení. To je to, a nic víc.

A po skončení nápravy, když se stanu podobný Stvořiteli ve všech aspektech, je možné že existují další činy, které provádím ve velké míře sám o sobě, nezávisle na Vyšší síle. Nicméně, pro toto nemáme porozumnění. Věda kabaly již o dalších etapách nehovoří.

Proto je psáno, že se napravujeme sami. Prostřednictvím každého činu, který je proveden, se opravuji sám, což znamená že souhlasím, toužím a splývám s tím stejným činem celým svým srdcem. Tímto způsobem dosáhneme konečné nápravy.

Z druhé části každodenní lekce kabaly 15/07/2010, Zohar

Filed under: Z ranní lekce, Zohar - články ke knize - Žádné komentáře→