Otázka: Je duše člověka spojená s jeho tělem jako duchovní kořen a jeho větev?

Odpověď: Duše není spojena s tělem. Duše obsahuje 613 tužeb, které musím opravit pomocí 613 světel. Tyto touhy nejsou v žádném případě spojeny s naším světem a v obyčejném člověku nejsou přítomny.

Objevují se pouze v těch, kdo studují kabalu s úmyslem vytvořit mezi studenty spojení  na základě odevzdání a lásky, tzn. napravit rozbití jednotné duše Adama do částí, do samostatných duší. Tyto neopravené touhy nebo vzájemná nenávist se neobjevuje u těch, kteří nestudují kabalu, a proto nemají co opravit.

Korekce probíhá ve dvou fázích:

1. Nepoužívání 613 tužeb. Toto se nazývá provedení „613 doporučení Tóry“ (Eitin).

2. Přijímání uvnitř 613 tužeb za účelem odevzdání. Toto se nazývá provádění „613 instrukcí Tóry“ (Pkudin).

Touhy, které byly poškozeny a staly se egoistickými, mají záměr „pro vlastní dobro.“ Když jsou opraveny, získají záměr „v zájmu ostatních.“ Tyto touhy jsou naplněním přikázání, protože Stvořitel nám přikázal „opravit naše duše.“

Toto je duchovní činnost, která není závislá na fyzickém těle. Osoba nemusí mít ruce a nohy, nebo nemusí mít dokonce ani celé tělo, a může stále provádět tyto činnosti. Korekce touhy nijak nesouvisí s fyzickým tělem. Přítomnost člověka v duchovním světě není spojena s tímto světem.

Vše je pociťováno uvnitř touhy. Hmota je touha. Pocit uvnitř nejnižší touhy nám vytváří obraz našeho světa nebo reality, ve které žijeme. Nejnižší úroveň, tzv. „tento svět“, není možné napravit. Je to neživá úroveň, která není předmětem nápravy.

Nicméně, kromě neživé úrovně touhy s názvem „tento svět,“ také získávám malou touhu po další úrovni, „bod“ z vyšší úrovně, která nijak nesouvisí s materiální úrovní. Tato touha se nazývá „bod“, protože v něm vnímám jen přání po něčem mimo tento svět. Můžu ji rozvíjet přitahováním světla, které jej propojí k bodům jiných lidí, nebo jinak řečeno, spojí mou duši s ostatními dušemi. Uvnitř spojení, které se objeví, začnu cítit duchovní svět.

Když se k mému bodu připojí další body, pak se objeví systém a světlo ho přivede k životu. Pak všichni účastníci pocítí život!

Z 1. části každodenní lekce kabaly 01/08/2010, „Podstata kořene a větve“

Filed under: Spojení, Z ranní lekce - Žádné komentáře→

Otázka: Pokud pár lidí vytvoří skupinu a propojí se navzájem, jak mohou šířit tento pocit spojení do celého světa?

Odpověď: Stačí, abych dosáhl vlastnosti spojení, odevzdání a lásky prostřednictvím své malé skupiny. Když se obrátím k získání této vlastnosti na velký svět, vidím ho jako jednotný. Koneckonců, pokud mohu vystoupit ze sebe směrem k jedné osobě, stejně tak můžu vystoupit ke všem a ke Stvořiteli. Objeví se ve mně smyslový orgán pro vnější svět (clona a Ohr Hozer). V důsledku toho svět spadá do dosahu mého vidění.

Bez něho objevuji jen věci, které odpovídají mému egu. Jednoduše nevidím co můj egoismus nemá rád nebo o co nemá zájem. Na světě existuje spousta věcí, které nejsem schopen vnímat. Existuje úžasný a neobyčejný vesmír, duchovní svět, ale já jsem k němu slepý. Prostě nemám potřebné orgány vnímání. Necítím duchovní svět. Jenom kolem mne teče. Je tady a teď, ale já ho všechen postrádám!

Musím získat nový smyslový orgán: pocit lásky a odevzdání. Potom budu cítit odevzdání a lásku, která prostupuje svět. To je to, co se nazývá Stvořitelem. Když dostanu tyto pocity, i ty nejmenší, do té míry ucítím část duchovní reality. To bude znamenat, že jsem se vyšplhal na první duchovní úroveň. Poté rozšířím své vnímání, získám schopnost milovat a odevzdávat více a budu cítit více.

Čím bude větší moje duchovní nádoba, můj nástroj vnímání, tím více ucítím duchovní svět. Tímto způsobem vystoupám 125 duchovních stupňů a postupně dosáhnu plného pocitu vlastnosti odevzdání. Tím dosáhnu kompletní opravy mé duchovní nádoby a uvidím celou realitu, celého Stvořitele a všechny síly odevzdání a lásky, které existují. Cítím tuto sílu, a to mě naplňuje. Stvořitel a já jsme teď spolu. Jednám nyní s nově získanou vlastností, novým smyslovým orgánem.

Z tohoto důvodu, pokud nemám tuto vlastnost lásky a odevzdání, nemůžu si stěžovat, že nemám smysl pro duchovní realitu, která existuje tady a teď. Není skrytá kdesi daleko na jiném místě. Prostě ji necítím, neobjevuji nebo nevidím. Je to jako kdybych sundal brýle a ztratil schopnost rozlišovat předměty: celý svět pro mě zmizel a neexistuje.

Z 1. části každodenní lekce kabaly 25/06/2010, Shamati #99

Filed under: Z ranní lekce - Žádné komentáře→