Otázka: Má každá duše odpovědnost, aby se stala aktivní částí kolektivního systému jako všichni kabalisté?

Odpověď: Každá duše se musí zapojit do práce uvnitř tohoto systému, protože to je dokonalý systém. A pokud dokonalost postrádá jedinou část, není to nadále dokonalost, není to nic! Je to jakoby někdo vyvrtal v lodi díru a loď se potopí se vším a s každým, kdo v ní je.  Nezávisí na tom, jak veliká loď je (mohla být obrovská), avšak je to komlexní struktura, kde hraje každá část esenciální roli. Proto má každý člověk stejnou hodnotu, ať už je to mudrc, nebo prosťáček. V integrálním, uzavřeném systému jsme všichni stejně důležití.

Během nápravné doby jsou uvnitř procesu velké a malé duše a na každého člověka by mělo být pohlíženo podle jeho duchovního stupně. Malí by měli uznávat velké, atd. Avšak na konci nápravného procesu budou všechny duše v rovnocenné dokonalosti.

Ze čtvrté části každodenní kabalistické lekce, 05/08/2010, „Uvedení do knihy Panim Meirot uMasbirot“

Otázka: Jak mohu poznat rozdíl mezi imaginární realitou a pravou duchovní realitou?

Odpověď: Nemůže být žádná imaginární realita! Žijeme v pevném materiálním světě. Duchovno může být odhaleno pouze v nesobeckém spojení mezi námi. Pokud svou jednotu pozvedneme z nehybné úrovně Nefeš na úroveň Ruach, zažijeme duchovno (Ruach znamená „duch“).

Proč tento stupeň nazýváme duchovním? Nazývá se duchovní, protože to je první stupeň, na němž do našeho spojení, do naší jednoty, můžeme vdechnout život. Tehdy to můžeme nazývat duchovní. V současnosti nám takový stav připadá „mrtvý“. Mám se s někým spojit? Tato myšlenka se mi nelíbí; je v mých očích „mrtvá“. Proto se můj současný stav nazývá „nehybný“, a já v něm přebývám, protože nemám jinou možnost a nevidím cestu ven. 

Z druhé části každodenní kabalistické lekce, 27/07/2010, Zohar

Je řečeno, „Nemohu s pyšnými přebývat na stejném místě.“ Kde je pýcha, nemůže být Světlo.

Nejprve si host poslouží jídlem z hostitelova stolu; necítí ani nevidí, že by Hostitel existoval. Náhle objeví, že Hostitel existuje a jídlo, kterým se obsloužil, pochází z Jeho stolu – vše náleží Hostiteli. Host se také dozví, že jídlo nebylo na stole přichystáno náhodou, místo toho bylo s láskou připraveno specificky pro něj. Vidí, že jej Hostitel miluje a musí Mu nějak odpovědět. Proto od něj přestane být schopen přijímat. Neví, co dělat!

Problém není v přijímání, ale v samotném vztahu. Nechci se cítit zadlužen, ani nechci být v pozici, kdy jsem příliš milován či nenáviděn. Navíc je přebytek lásky zábranou, protože ji nijak nemohu splatit nebo za ni něco dát.

Jak Mu mohu splatit lásku, kterou jsem dostal? Mohu od Něj přijmout potěšení, ale je to má živoucí část, která přijímá potěšení, avšak Jeho láska je směrována na lidskou bytost ve mně! Co mám dělat? Tímto mě nutí, abych se k Němu obracel celým svým srdcem. Buď Jej budu muset přestat navštěvovat, nebo musím přemýšlet, jak Mu to vrátit.

Proto se od Něj odděluji pýchou, používám ji jako bariéru. Pozvedám se nad Jeho přístup ke mně, nad nenávist a lásku – jakoby neexistovaly. Pracuje to ve mně jako ochranná síla, sebeobrana, která mi umožňuje necítit hanbu nebo lásku.

Pýcha pochází z prázdného místa uvnitř stvoření a pochází od Hada, od Malchut Světa Nekonečnosti. Mohou být napraveny všechny ostatní vlastnosti, ale ne pýcha, protože ta nás odděluje od Stvořitele, rozbíjí s Ním spojení. 

Pokud jsem ve skupině, je dovoleno všechno (konflikty, atd.) kromě pýchy. Tím, že je pyšný, se člověk odtrhává od vlivu svého okolí, a tak nemá šanci postupovat.

Ze čtvrté části každodenní kabalistické lekce, 14.07.2010, „Uvedení do knihy Panim Meirot u Masbirot“

Otázka: Jak má člověk, který se nachází v izolované kapsli svého egoismu, vědět, co je pravda a co faleš?

Odpověď: Teď pochopíte, jak moc nám prvotní had pomohl, když nás stáhl do „hříchu“ Stromu poznání. Specificky díky odhalení této nesmírné egoistické touhy, zvané „had“, jsme dostali možnost se pozvednout z duchovní úrovně „zvíře“ na úroveň „člověk“.

Rozdíl mezi těmito dvěma stupni (symbol delta v kresbě) se nazývá „had“. Pokud chcete postoupit z jednoho duchovního stupně na druhý, pak prosím. Ale budete muset pracovat proti tomuto hadovi, proti prázdnému místu, které ve vás vytvořil. Kdyby jej však nebylo, zůstali byste „zvířetem“.

Právě tato síla – síla egoistického hada v nás – v nás kultivuje člověka. Všechna rozbití, hříchy a přestupky, které jsou v Tóře popsány, jsou účelnými činy. Jsou šablonami pro zlé touhy, díky jejichž nápravě objevujeme Stvořitele. Dodatečná touha po vzestupu je nám dána „hadem“ a její náprava přichází pomocí knih, skupiny, učitele a šíření.

Ze čtvrté části každodenní kabalistické lekce 17/08/2010, „Uvedení do Knihy Panim Meirot uMasbirot“

Drazí přátelé, prosím pokládejte otázky o článcích velkých kabalistů. Slibuji, že je zodpovím. Komentáře v závorce jsou mé.

Kdo je kabalista?

Avšak kabalisté, kteří dosahují (ve svých pocitech a ve své mysli) vyšších (vyšších, než dosažení uvnitř našich fyzických smyslů) stupňů, dosahují všeho (celého univerza) v jeho plné míře (včetně části, která je lidem skrytá) a zasluhují si uvnitř úplného dosažení těchto stupňů, což (právě toto dosažení) se nazývá „duše“.

Baal HaSulam, “Tajemství početí je zrození”

 

Každý, kdo od Stvořitele přijímá hojnost, se pyšní Stvořitelovými věnci (ovoce stvoření). A ten, kdo si v hodině činu (sebe-nápravy) zasloužil, aby cítil, že je na něj Stvořitel též pyšný, že jej shlédává připraveným (v jeho podobnosti Stvořiteli) pro to, aby přijal hojnost (Světlo lásky a odevzdání), se nazývá kabalista (ten, kdo přijímá dobrotu, připravenou Stvořitelem).

Baal HaSulam, Pri Hacham, Igrot (Dopisy),  Dopis 46

Výňatky z mé nové knihy, Příručka ke Knize Zohar.

Temnota, která je vnímána uvnitř touhy přijímat potěšení, může být přeměněna ve Světlo pod podmínkou, že je směr touhy pozměněn z „pro mě samotného“ na „odevzdání mému bližnímu“. Znamená to, že člověk musí používat svou touhu se těšit za tím účelem, aby začal odevzdávat svým bližním, a tak cítil potěšení z dávání. Pouze v tomto bodě začíná člověk být ve svých skutcích neomezený, protože odevzdání nezná hranic.

Pokud beru potěšení ze stejných věcí jako Stvořitel (z dávání), stávám se Mu podobným a vnímám věčný a dokonalý život, který je naplněn láskou a odevzdáním. Co mi chybí, abych získal tento nový typ naplnění? Potřebuji milovat svého bližního a najít naplnění, které on potřebuje. „Lásku k bližnímu“ mohu získat od Stvořitele s pomocí Světla, které přetváří. Přijímám od Něj Světlo hojnosti, abych naplňoval svého bližního.

Tak se stávám partnerem Stvořitele ve všem, co existuje; začínám Mu být podobný. Takto funguje nápravu záměru, který je používán vůlí se těšit.

Co to je „víra nad rozumem“? „Víra“ je odevzdání (dávání), a „nad rozumem“ znamená, že je důležitější než přijímání. V našem stavu se tato vlastnost projevuje pouze v mém postoji ke skupině, protože jen ve skupině si mohu jasně uvědomit, že dávám přednost zájmům skupiny před svými vlastními v obou případech, v mém jednání i v mých myšlenkách.