Otázka: Jak můžeme v průběhu kongresu nezapomínat, že nás světlo ovlivňuje, pokud budeme pracovat správně, že tma je nedílnou součástí práce, a skupina je to, co nás drží během období tmy?

Odpověď: Před takovým velkým kongresem, jaký zažijeme za několik dní, stejně jako v průběhu a po něm, člověk prochází různými stavy: vzestupy a pády. Člověk by měl být šťastný, že se v něm změny odehrávají. A čím rychlejší a intenzivnější tyto změny jsou, tím lépe.

Náš jediný zájem by měl být ve spojení s ostatními, místo hledání v sobě a analyzování svých pocitů. Měli bychom se neustále snažit spojit se společným polem, a nechat se ovlivňovat skupinou bez dalšího zdůvodnění.

Dejte pro teď stranou všechny chytré úsudky. Kongres není čas, kdy by člověk měl sedět sám v koutě a zkoumat, co ten či onen stav znamená. Jinak zbude „víc slov než činů.“ V době, jako je tato, mají činy největší význam, jak je psáno: „Uděláme a uslyšíme!“

Všechno na kongresu bude záviset na tom, jak moc se začleníte do skupiny jako malé dítě, které je mezi dospělými. Nemyslí hlavou, prostě je chce napodobit. Když se smějí, směji se. Když pláčou, pláču. Když poslouchají, poslouchám. A dělám to proto, protože od nich chci získat inspiraci! Pak bude úplně jedno, kdo je začátečník a kdo je znalý a zkušený, kdo je malý,a kdo je velký. Jen se snažte naladit na prostředí a budete cítit, jak dostáváte sílu odevzdání nad vaším rozumem.

Z první části každodenní lekce kabaly 21/7/2010, „I byl večer a bylo jitro“

Filed under: Duchovno - Žádné komentáře→

Každý člověk je Stvořitelův dělník, i když to neví nebo necítí. Předpokládejme, že vaše „auto“ má motor, který jej pohání. Ve skutečnosti je to Stvořitel, který s ním pohybuje, tím že vás popohání utrpením zezadu a láká vás potěšeními zepředu. Proto se vaše „auto“ valí ať už chcete nebo ne, tím jak ujíždí od utrpení ve směru potěšení.

Nicméně, přijde čas, kdy dostanete „Jeep“, kterým Stvořitel nepohybuje. Musíte Ho sami požádat, aby nastartoval motor. A když od Něj dostanete sílu, můžete se pohnout ze svého místa pouze do té míry, do jaké jste ho požádali. Jinými slovy, vy a On pracujete jako partneři.

Zpočátku jste nevěděli, kam jste měli namířeno, proč, nebo za jakým účelem. Prostě jste jeli dopředu, aniž byste o tom přemýšleli. Prožili jste mnoho životů tímto bezvědomým způsobem. Pohybovali jste se kupředu, ale jen jako zvíře, které utíká před ranami. Je psáno, že takový život je zvířecí existence, což znamená, že nevíte, odkud vaše touhy pocházejí, a proč jednáte tak jak jednáte. Všichni lidé žijí tímto způsobem, prozatím.

Nicméně, poté získáte bod v srdci a objeví se spojení s Vůdcem. Začnete ho vědomě žádat, o svůj pokrok. Nyní si přejete osvojit si cestu a dosáhnout cíle, nejen se zbavit utrpení a přijímání rozkoše. Je pravda, že vás to nyní zajímá. Tento cíl není propojen s radostí, na čem záleží je, že to je pravda. V současné době jste uváděni do pohybu lží. Proto žádáte aby vám byla dána síla Světla, abyste mohli postupovat navzdory svým pocitům.

Člověk přichází ke studiu, přičemž opouští postup od „hořkého ke sladkému“ a vstupuje do pohybu od „lži k pravdě.“ Navzdory svým pocitům se pohybuje od úvah o pocitech k úvahám o mysli.

Nicméně, tato doba je potřebná dokud „nenastartuje auto a nezačne se pohybovat.“ Musí také projít „testem“ a získat „řidičák“. Tomu se říká „doba přípravy“, která trvá dokud nejste nakonec schopni usednout do auta a jet.

Z čtvrté části každodenní lekce kabaly 13/07/2010, „Úvod do knihy, Panim Meirot uMasbirot“

Filed under: Cesta, Duchovno - Žádné komentáře→

Otázka, kterou jsem obdržel: Jak mohu být motivován „odevzdáním“, když nevidím žádné výsledky mých činů? Mám jen slepě věřit, že text který studuji, mě takto ovlivňuje?

Moje Odpověď: To je dvoustranný problém. Na jedné straně musím žádat o odevzdání, i když o něj nemám skutečný zájem. Na druhou stranu, když náhle nějakým zázrakem chci odevzdávat, pak stále očekávám výsledek této akce v mém příjmu do mých Kelim (nádob). Ale odměna za odevzdání nemůže přijít do těchto Kelim.

Je to prostě nemožné. Když odevzdávám, pak cítím výsledek uvnitř Kelim odevzdání. Když odevzdávám, očekávajíc, že výsledek přijde dovnitř Kelim pro příjímání, pak zůstanu dvojnásob prázdný.

Když proto člověk nevidí výsledek svého dobra, svých správných činů, které možná skutečně dělá, je to přirozené, protože hledá výsledek na špatném místě. Kontroluje svou peněženku aby viděl, „Kde je moje odměna za odevzdání? Kde jsou peníze, čest, moc, zdraví, nebo alespoň něco? „Ale v těchto Kelim nejsou k dispozici žádné výsledky. Naopak, jsou dvakrát tak prázdné.

Vynaložíte tolik úsilí, ale nemáte nic. Bylo by to v pořádku, pokud byste nikdy neměli snahu. Člověk, který nepracuje neobdrží nic (i když je připraven přijímat bez práce). V takovém případě si nemůžete stěžovat. Ale pokud dávám a nedostávám nic, je to dvakrát horší.

Tak co byste měli dělat? Abyste cítili reakce na a ve prospěch činů odevzdání, musíte odhalit Kelim odevzdání. Musíte správně rozumět tomu, jaký by měl být výsledek odevzdání.

Je psáno, „odměnou za přikázání je přikázání,“ a „odměnou za přikázání je znalost Toho, kdo dává přikázání.“ Znamená to, že odhalím kvalitu odevzdání, která se ve mně najednou začne objevovat, Vrchní síla, která řídí vše. Najednou s ní začnu mít spojení. Mohu také pocítit, že aspiruji k tomu, abych dál jednal v tomto směru. To je odměna.

Musíme ji hledat. Náš jediný problém je, že hledáme špatnou věc na špatném místě.
 
Z druhé části každodenní lekce kabaly 14/07/2010, Zohar

Filed under: Práce, Z ranní lekce - Žádné komentáře→

Lidé si myslí, že modlitba se vztahuje k náboženství a k věřícím lidem, a že je vzdálena obyčejným, světským lidem. Ale to není pravda! Všechny naše vnější oděvy, fyzická těla, a objekty kolem nás v tomto světě jsou vyjádřením touhy. Neexistuje nic jiného než touha, která pro sebe vytváří všechny tyto oděvy.

Proto, aniž bychom o tom věděli, určujeme celé naše životy našimi touhami, včetně toho, do jakého stavu vstoupíme v příštím okamžiku, a jak prožijeme tuto realitu! Ať už chceme nebo ne, všichni se stále modlíme, nebo žádáme nějaký druh naplnění našich přání. Děláme to zcela nevědomě. Nemusíme se modlit za někoho nebo kvůli něčemu úmyslně. Touha obsahuje celou naší vnitřní podstatu, a můj pocit, že mi něco chybí, se nazývá modlitba.

Chceme něco v každém okamžiku. Takto ovlivňujeme realitu, která neobsahuje nic jiného než touhu a sílu touhy. To znamená, že v každé chvíli něco chci a modlím se za to. Naše touhy se navzájem propojují a ovládají celý vesmír, neustále pro nás produkují nové obrazy a nové stavy.

Stavíme tento svět našimi modlitbami! Proto jediné co potřebujeme, je změnit naše požadavky, a to navzdory přání našeho srdce. Potom odhalíme nový svět, protože celý svět je pocit uvnitř mé touhy.

Proto se věda kabaly jmenuje „Kabala“ (přijímání), protože mluví o tom, co dostanete v příštím okamžiku. Jen vy určujete, co bude v příštím okamžiku, co dostanete, a co v něm pocítíte. Budete schopni měnit svůj pohled na svět tím, že zaměříte své přání příslušným směrem (který se nazývá modlitba)? Pokud změníte vaši modlitbu tak, že místo toho, co si přejete teď, budete toužit po správné věci, pak změníte celý obraz světa a celou realitu.

Z první části každodenní lekce kabaly 12/07/2010 „Význam modlitby mnoha“

Filed under: Náboženství, Z ranní lekce - Žádné komentáře→

Celá naše realita je rozdělena do dvou částí: odhalené, které jsme si vědomi, a skryté, o které nic nevíme. Prostřednictvím pokroku v konvenční vědě, můžeme určitě rozšířovat naše znalosti o evidentní části reality, ale jde to pouze prostřednictvím zjemňováním stejných pěti smyslových orgánů, které jsme vždy měli. Nic víc. Nicméně nám to neumožní dosáhnout kvantového skoku a objevovat nové dimenze.

Kabala říká, že můžeme vyvinout další smysl, který nám umožní vnímat realitu mimo. Také bychom si měli být vědomi toho, že tuto realitu najdeme v protikladu k té, kterou vidíme dnes. V současné době naše vnímání reality závisí na naší schopnosti ji vstřebávat prostřednictvím našich pěti smyslových orgánů: zrak, sluch, chuť, čich a hmat. Pocity, dodané těmito orgány, se nazývají náš svět.

Ale my máme schopnost rozvíjet další vnímání. To neznamená získat další paže, nohy, chutě, nebo něco takového, ale vystoupit z našeho já prostřednictvím rozvoje dalších pěti orgánů vnímání: Keter, Chochma, Bina, Zeir Anpin a Malchut. V těchto extra orgánech vnímání, které jsou zcela opačné než ty tělesné, začneme vnímat vše, co se odehrává mimo nás. 

To znamená, že se naše vnímání stane neomezeným a my vystoupíme do nekonečného, otevřeného prostoru. Vidíme všechny světy. Naše schopnost vnímat záleží pouze na tom, jak rozvinuté naše duchovní orgány vnímání jsou. Nejsme omezeni pouze naším tělem, které je svázáno tím, kolik jsme schopni spotřebovat, než se nasytíme. Nyní vše závisí na tom, jak daleko můžeme expandovat.

Začneme pak chápat všechny síly, myšlenky, touhy, úkoly, a účel stvoření: celý svět kolem nás. Začneme rozumět tomu, co se děje uvnitř nás. A naopak bez těchto znalostí nebudeme nikdy chápat, co se děje kolem nás, a jaké dopady to na nás má – ať už ve světě či uvnitř nás.

Věda, která učí, jak vystoupit ze sebe a odhalit život v Horní dimenzi se nazývá moudrost Kabala. Když konečně opustíme naše ego a začneme prozkoumávat vesmír, objevíme účel stvoření – proč všechno existuje.

Když ze sebe vystoupíme, vymaníme se z omezení našeho titěrného těla a povzneseme se nad čas, pohyb a prostor; to znamená, že se povzneseme nad tělesné vnímání reality ve třech osách souřadnic: nahoru-dolů, vlevo-vpravo, zpět-vpřed. Přestaneme vnímat čas, protože v té realitě čas neexistuje. Vidíme jiné příčiny a následky, což znamená, že získáme naprosto nové vlastnosti a schopnosti, vně spojení s naším živým tělem.

Stejným způsobem jako jsme schopni vidět, cítit a rozumět osobě přímo před námi, musíme poznat a pochopit celou realitu, nazývanou Stvořitel nebo Vyšší síla. Proto se budeme cítit čím dál hůř a svázaněji v naší omezené realitě, dokud nenajdeme způsob, jak z ni vystoupit do otevřeného světa!

Ze čtvrté části každodenní lekce kabaly 09/07/2010, článek: „Moudrost Kabaly a její podstata“

Filed under: Vnímání - Žádné komentáře→

Člověk který ještě neporozuměl stylu Kabalistických spisů, zažívá těžkosti když se je snaží pochopit. Při čtení slov jako je „Přikázání“, „Stvořitel“, „potěšit Stvořitele“, „strach z hříchu,“ a tak dále, moderní světský člověk neví, kde je, a o čem text opravdu je.

Ve skutečnosti je celý problém v tom, že nevíme jak číst text správně. Kabalisté používají tento styl projevu z generace na generaci již od dob Abrahama, který jako první rozšířil moudrost kabaly (ačkoli to byl Adam HaRishon, který ji objevil.)

Ti, kteří vnímají spiritualitu, chápou, o čem knihy mluví, chápou, že existuje vůle přijímat, jejímž jediným cílem je získávat pro sebe sama, a oddávání se této touze se nazývá „hřích“, protože toto chování je opak Stvořitele. Na druhou stranu přijímání za účelem odevzdání dělá z člověka toho, kdo je podoben Stvořiteli, a toto je nazýváno „Micva.“

Nicméně to nemá nic společného s fyzickou činností v tomto světě. Micva (duchovní zákon / přikázání) se nevztahuje na fyzické tělo. Týká se našich vnitřních tužeb, vztahu k Vrchnímu světlu, Stvořiteli, a nikoli hmotnému světu.

Všechno toto bylo zřejmé mudrcům, kteří napsali Tóru a žili podle jejich zákonů před 2000 lety, protože dosáhli, ovládali a vnímali spiritualitu. Oni chápali, co bylo napsáno a nepletli si to s tělesnými činy. Avšak po zničení chrámu nastal obecný pokles a člověk přestal cítit Stvořitele.

Od té doby lidé začali vykládat knihy (Tóry) ze svéhopohledu, který byl pouze materiální a připisovali je našemu světu. Přeložili slova a věty, myslíce si, že se týkají činů a vztahů v našem světě.

Bylo to období duchovního exilu, ale nyní se chýlí ke konci. Musíme se znovu vrátit k odhalení Vrchní síly, k našemu spojení s ní, a ke vzájemnému odevzdání. Proto musíme pochopit, že neexistoval žádný jiný způsob, jak psát tyto knihy.

Následování zákonů Tóry znamená používat Vrchní světlo, aby napravilo mých 613 tužeb, což znamená provést 613 micvot Tóry. Pokud člověk převádí všeho, co čte (všechny termíny, které slyšel od dětství – Tóra, přikázání, hřích, atd.), do duchovního jazyka a duchovních definic, nebude mít žádné potíže pochopit, o čem kabala hovoří.

Jazyk a jeho definice zahrnují jeden jednoduchý systém základních přírodních zákonů, vždyť slovo „Stvořitel“ znamená „příroda“. Kabala je proto věda, která zahrnuje veškerou realitu, včetně našeho světa.

Filed under: Duchovno - Žádné komentáře→

Otázka, kterou jsem dostal: Jak se ve stavu poklesu mohu držet cíle tak pevně, že budu schopen pokles obrátit ve vzestup a padat, když budu sám chtít, místo aby mě Stvořitel vrhal dolů? 

Moje odpověď: Potřebuji tento pokles kontrolovat a sám se rozhodnout, že je pád nezbytný. Musím se na pokles připravit předem, jako se člověk připravuje na lékařský zákrok. Co mi pomůže, abych během poklesu „neztratil hlavu“ a nespadl pod autoritu mých přání?

Spojení s cílem mi pomůže cítit sestup a pozvednout se místo toho, abych se ztratil. Nejsem schopen si toto zaručit sám, a proto potřebuji spraávné prostředí, které mě bude podporovat, když následkem svých tužeb, které jsou příliš velké na to, abych je zvládl,  ztratím kontrolu.

Když přijde čas, aby se narodilo duchovní embryo, čas k přechodu na stupeň krmení, (toto embryo) zcela ztrácí svůj současný stupeň tím, že se obrací „hlavou dolů“. Takže jak je během narození schopno spojit tyto dva stavy? Jak zajistí, aby se z něj nestal potracený plod, ale aby místo toho přilínalo ke Stvořiteli na vyšším stupni, a aby bylo zrozeno do nového světa? Kvůli tomu jsou nám dány odlišné Rešimot (duchovní záznamy, geny): Rešimo de Aviut (vzpomínka na touhu) a Rešimo de Hitlabšut (vzpomínka na Světlo).   

Ukazuje se, že se bude vždy schopen připojit ke dvěma stupňům zároveň! To je  to, co mi pomáhá, abych byl narozen.

Z čtvrté části každodenní lekce kabaly, „Uvedení do knihy Panim Meirot uMasbirot“

Filed under: Duchovno - Žádné komentáře→

Filed under: Duchovno, Spojení - Žádné komentáře→

Ale ve skutečnosti není nic přirozenějšího než vlastnost odevzdání. Pouze se v nás nenachází, a proto ji považujeme za umělou, neskutečnou.

Celá příroda, celý vesmír, s výjimkou našeho světa, se nachází ve vlastnosti odevzdání a je to skutečná realita.

Pouze my existujeme v malém, uzamčeném, iluzorním objemu, vlastnosti získávat.

Jelikož je tento objem uzamčen a odtržen ode všech světů, od Přírody (Stvořitele), tak si myslíme, že nic jiného neexistuje. Podobně je to u červů uvnitř hořké ředkvičky, nerozumíme, že svět nemusí být pouze hořký, že je obrovský, světlý a rozkošný.

Proto je nezbytné pochopit, že vlastnost získávat, ve které přebýváme, je mizerná a omezená, a nacházíme se v ní pouze proto, abychom díky tomuto protikladu poznali vlastnost odevzdání.

Filed under: Svět, Vnímání - Žádné komentáře→

Filed under: Vnímání - Žádné komentáře→