Otázka, kterou jsem obdržel: Světlo, které lidé vidí v průběhu klinické smrti, jim dává pocit míru, má toto světlo něco společného s okolním světlem?

Proč by živé tělo mělo přijímat světlo jen proto, že zemřelo? Proč by si člověk měl myslel, že smrt fyzického těla znamená korekci? Po smrti tělo zůstává na fyzické úrovni, stejně jak tomu bylo za jeho života. Jak to ovlivní duši?

Jediná věc, která má dopad na duši je korekce. Naopak, pokud duše jednoduše opustí tělo, aniž byla provedena jakákoli duchovní práce, proč by měla mít nárok na světlo? Byla by to „hanba“ – jako „chléb, který není jeho.“ Kdybyste dosáhli Vyššího světa pouze tím, že jste řízeni vyšší silou, která na vás působí od narození po smrt, kde je pak vaše svobodná vůle a vědomé úsilí? Kdybych uvnitř sebe prostřednictvím své vlastní práce nezformoval nádobu, schopnou vnímat Vyšší svět, jak budu vědět, že to je vyšší svět? 

Po smrti našeho těla nedostaneme nic, protože zůstává na stejné fyzické úrovni, jako když bylo živé. Jediná věc, která zůstává po smrti jsou Rešimot (informační data, záznamy). Nicméně, jestliže člověk nerealizuje své Reshimot, bude se starými Rešimot narozen v novém těle.

Ve fyzickém těle z masa, není nic duchovního nebo posvátného. Respektujeme mrtvé tělo, protože nám představuje duši. Proto v naší snaze zrcadlit Vyšší duchovní činy, provádíme určité rituály. Kdybychom udělali to stejné prostřednictvím sil naší duše, pak bychom udělali skutečné nápravy.

Baal HaSulam napsal: „Je mi jedno, kde pohřbíte můj pytel kostí.“

Z 4. části každodenní lekce kabaly 16/07/2010, článek „Podstata moudrosti kabaly“

Filed under: Z ranní lekce, Zdraví | Add Comment →