Otázka: Jak můžeme v průběhu kongresu nezapomínat, že nás světlo ovlivňuje, pokud budeme pracovat správně, že tma je nedílnou součástí práce, a skupina je to, co nás drží během období tmy?

Odpověď: Před takovým velkým kongresem, jaký zažijeme za několik dní, stejně jako v průběhu a po něm, člověk prochází různými stavy: vzestupy a pády. Člověk by měl být šťastný, že se v něm změny odehrávají. A čím rychlejší a intenzivnější tyto změny jsou, tím lépe.

Náš jediný zájem by měl být ve spojení s ostatními, místo hledání v sobě a analyzování svých pocitů. Měli bychom se neustále snažit spojit se společným polem, a nechat se ovlivňovat skupinou bez dalšího zdůvodnění.

Dejte pro teď stranou všechny chytré úsudky. Kongres není čas, kdy by člověk měl sedět sám v koutě a zkoumat, co ten či onen stav znamená. Jinak zbude „víc slov než činů.“ V době, jako je tato, mají činy největší význam, jak je psáno: „Uděláme a uslyšíme!“

Všechno na kongresu bude záviset na tom, jak moc se začleníte do skupiny jako malé dítě, které je mezi dospělými. Nemyslí hlavou, prostě je chce napodobit. Když se smějí, směji se. Když pláčou, pláču. Když poslouchají, poslouchám. A dělám to proto, protože od nich chci získat inspiraci! Pak bude úplně jedno, kdo je začátečník a kdo je znalý a zkušený, kdo je malý,a kdo je velký. Jen se snažte naladit na prostředí a budete cítit, jak dostáváte sílu odevzdání nad vaším rozumem.

Z první části každodenní lekce kabaly 21/7/2010, „I byl večer a bylo jitro“

Filed under: Duchovno | Add Comment →