Otázka, kterou jsem obdržel: Bude si má duše pamatovat všechno, co jsem se naučil v tomto životě? Budu pokračovat v učení kabaly a přijdu ve svém příštím životě opět ke skupině?

Moje odpověď: Jediná věc, kterou si člověk bere z tohoto života je duchovní cesta, kterou prošel – ta nezmizí. Koneckonců co se týče duchovna, jsme a stále budeme ve stejné realitě, ale ta je nám trochu skrytá.

Stále se nacházím ve své duši, a to navzdory skutečnosti že to necítím, i nadále s ní pracuji a procházím různými stavy. To vše se děje v mé věčné duši. Skutečnost, že nyní vidím fyzická těla a tento svět kolem mě je „fata morgana“ mého duchovního stavu.

Pokud nyní pracuji niterně, pak začnu v mé další reinkarnaci z vyššího duchovního stavu, a přijdu do kabalistické skupiny rychleji a budu úspěšnější v mém studiu. Celá předchozí cesta ve mně zůstane v podobě duchovních genů (Rešimot), ale nemizí. V duchovním světě nezmizí vůbec nic, věci se ztrácí jen v našem světě, protože tento svět nakonec zmizí celý. Mezitím nezůstane nic, co jsem získal svým egoistickým přáním, protože zmizí touha sama, zůstane jen vnější oděv.

Pokaždé, když duše prochází novou reinkarnaci, buduje pro sebe prostředí podle svých schopností a nutnosti sebe-nápravy. Proč existuji v tomto prostředí, a ne v jiném? Je to proto, protože to moje duše vyžaduje. Žádná kalkulacé se neprovádí s ohledem na těla: ta existují ve spojení se všemi ostatními, v tomto světě, ve všech situacích, které jsou nezbytné pro opravu duše.

Mezitím tělo není bráno v úvahu. Vlastně neexistuje vůbec, je to virtuální iluze, která se nám představuje v této podobě. Ve skutečnosti existuje jen duše, ale nejsme schopni ji cítit. A její vývoj jasně určuje, co se stane s těly.

Proto na konci „Předmluvy ke knize Zohar“ Baal HaSulam píše, že jen náprava duše nám pomůže opravit náš svět a vnímat tento hmotný život jako přívětivější. Všechny zločiny, které se vyskytují v tomto světě, jsou důsledkem nutnosti nápravy duše. Zároveň neexistují žádné činy nebo nápravy v tomto světě: změny jsou možné pouze přes duši.

 Z čtvrté části každodenní lekce kabaly 02/06/2010, článek „Jaké úrovně by měl jeden dosáhnout?“

Filed under: Z ranní lekce | Add Comment →