Člověk na cestě

Dr. Michael LaitmanOtázka, kterou jsem obdržel: „Co jsou to tři linie?

Moje odpověď: Levá linka je nenapravená touha, která musí být nejprve omezena (Cimcum Alef). Pravá linka je síla odevzdání, síla světla. Střední linie je výsledkem práce kombinující a spojující obě linie.

Celá naše práce leží ve střední linii, a všechny materiály kabaly o ní hovoří. Pravé a levé linky jsou nám dána shůry, z přírody nebo od Stvořitele. Nebudeme-li pracovat v prostřední linii, zůstáváme jako zvířata, která jednají z donucení těchto dvou otěží: pravé a levé linie. Nicméně, když dostaneme první jiskru z prostřední linie, která se nazývá bod v srdci, je to příležitost, pozvání, jak získat kontrolu nad našimi životy, a přestat se pohybovat jako kůň, řízený dvěmi otěžemi shora.

Musíme předpokládat tyto otěže a stát se „člověkem.“ Bod v srdci je počátek člověka v nás, který bude držet na uzdě své zvíře a směřovat k podobnosti se Stvořitelem. Duchovní práce se skládá výhradně ze sebe-řízení, od vnitřního bodu v srdci ke sloučení se všemi ostatními.

Pak přistupujeme ke všem našim vlastnostem jako k okolnostem, daným shora. Již se neztotožňujeme ani s naším tělem a jeho dědičnými vlastnostmi, ani se Světlem, které jsme dostali k nápravě tohoto těla. To znamená, že přistupujeme k těmto dvěma liniím, pravé i levé, jako k dokonalosti vytvořené Stvořitelem, jako k jeho pozvání začít stavět sami sebe.

Už se neobávám, neraduji se, nebo si nezoufám nad levou nebo pravou linií, místo toho přistupuji ke stavům, které mi jsou dány, jako k příležitosti správně zkombinovat tyto dvě linky, pohybovat se vpřed, řídit mé zvíře a směrovat ho přímo k cíli.

V každém okamžiku se mé zvíře samo vrhá různým směrem, směrem který neznám. Musím si představit cíl: Stvořitele, sloučení s ním a rovnat se mu ve vlastnostech tak nejlépe, jak jen si to jen dovedu představit. Musím zkusit vidět své prostředí jako dokonalý, vyvážený systém, spojený a propojený se všemi částmi stejně a ve vzájemné záruce, tak jako by byl naplněn vyšším světlem.

Pro objasnění cíle, musím opravit své zvíře tak, aby bylo vedeno ve správném směru dvěmi otěžemi. Tato práce se nezastaví ani na vteřinu. Pokaždé, když si představím duchovní cíl jasněji a detailněji, společně s tím si ho představím i ve větším zmatení, protože světlo poznám pouze z temnoty. Musím se vždy snažit směřovat k tomuto cíli, tzn. zasadit se do všeobecného systému jako jeho neodmyslitelná součást.

Proto, když čtu Zohar, musím jednat jako řidič auta, tlačit pedál plynu, sledovat silnici, točit volantem, cítit brzdy a to všechno zároveň. Podobně, když naslouchám tomu, o čem Zohar hovoří, chci si to všechno představit přede mnou. Jako když jsem na cestě, snažím se pohybovat spolu se Zoharem a účastnit se ho.

Jinými slovy, chci vědět, co to studuji, abych se napojil na tento materiál, a byl v tomto procesu. Vědět je spojit se, jako je psáno: „Adam pak poznal Evu (jeho napravenou touhu).“

Z první části každodenní lekce Kabaly 01/06/2010, Zohar

Nastavení komentářů | Share Feedback | Ask a question




"Kabala, Věda a Smysl Života" Komentáře RSS Feed

Následující příspěvek: