Daily Archives: 14. 5. 2010

Život vždycky není piknik

Laitman_903Otázka, kterou jsem dostal: Světový sjezd k Zoharu právě skončil. Na sjezdu jsme viděli přes tisíc lidí různých ras a národností, z nichž s sebou mnohé nesou různé historicé stereotypy. Zcela neočekávaně se během pouhých dvaceti – třiceti hodin všechny rozdíly ztratily a daly vzniknout lásce a spojení. Co nám chybí, abychom v tomto stavu byli neustále?

Moje odpověď: Na sjezdu lidé cítili jednotu, inspiraci a důležitost cíle. Avšak od setkání uběhlo dvacet hodin a sotva si dokážeme vzpomenout, jaké to tam bylo. Vše se z našich smyslů a paměti ztrácí. Proč takto nemůžeme pokračovat a být v tomto stavu vždy?

Tento stav, stejně jako všechno ostatní v našem životě, nemůže trvat dlouho. Inspirace a entuziasmus dosáhnou vrcholu a pak se člověk uklidní. Je nemožné, zůstat ispirován napořád. To se odvíjí od zákona obráceného vztahu mezi Světlem a touhou: V jednom okamžiku se musí zvýšit Světlo a v druhém touha. Zvyšují se střídavě a díky tomu postupujeme, jako bychom na dvou nohách kráčeli podél střední linky, které spojuje dvě zbývající linky, levou a pravou.

Dvě linky se spojují pouze za účelem zatlačení dopředu, a pak opětovného započetí pohybu. Nejprve se přesuneme doprava, kde získáme důležitost cíle, spojení a touhu pokračovat a jít.  Pak zleva přichází těžkost srdce, abychom měli něco, na čem pracovat a vracet se ke střední lince. Takto postupujeme. 

Proto nemůže tento stav trvat dlouho: Šlo by to proti naší přirozennosti. Dokonce bych řekl, že není nežádoucnější stav, než být v neustálé eufórii. Člověk musí cítit, že postupuje, pracuje a překonává určitý vnitřní odpor, místo toho aby byl pořád „nahoře v oblacích.“

Naší prací je přesně cítit, že něco dáváme a něco přijímáme, a znovu dávat, a znovu přijímat. Musíme cítit odpor, činnost a dosažení. Proto je tolik potěšení v těžké práci a obtížné přípravě, která kulminuje na tak velikém sjezdu, kde vidíme výsledky naší práce a užíváme si po dva nebo tři dny to, čeho jsme dosáhli. avšak poté se znovu vracíme do stavu břímě, překonávání, hledání, objasňování a náprav, abychom nakonec dorazili k dalšímu krásnému výsledku.

Je to protože Stvořitel a stvoření stojí navzájem proti sobě jako dvě opačné vlastnoti: touha přijímat a touha odevzdávat. Rovnost mezi nimi je dosažena pouze prostřednictvím takových vzájemných činů. Postup je jinak nemožný. Nemůžeme zůstávat v malém stavu (Katnut) nebo v Chafec Chesed: Musíme postupovat dopředu!

Lekce po Sjezdu k Zoharu, 11/05/2010