Světlo působí na naši vůli, která je podobná Jemu.  Míra shody vůle a Světla se nazývá víra. Pokud čtu kabalistické zdroje s čistě egoistickou touhou a cílem, nebudou mít na mě vliv.

Bod v srdci je rozbitý bod; přitahuje člověka k duchovnu, ale jen proto, že se cítí špatně. Netouží ještě po „Dobru, které koná Dobro,“ po odevzdání a lásce. Prozatím není spokojen ani s pozemským životem. Budoucnost je temná a život nemá smysl. Toto jednoduše poskytuje egoistickou motivaci pro hledání spirituality. Světlo ale nemůže ovlivnit takovou touhu ani zdálky. Působí na vůli podle velikosti víry v ní, tj. působí jen na touhu po odevzdání.

Víra je zkoušena oddaností k cestě a k cíli. Člověk musí kontrolovat jak čistý je jeho úmysl k dosažení kvality odevzdání. Víru samu o sobě, atribut odevzdání, získává člověk z Vrchu jako odměnu za úsilí které vykonal. Když si ji zaslouží, potom „noc“ skončí a uvidí „světlo dne“.

Pokud někdo využívá Tóru pro své sebe-naplnění, stane se pro něj nápojem smrti. To znamená, že není jen „duchovně mrtvý“, ale je omámen smrtí, protože si myslí, že to je spirituální život! Pozvedá egoismus ještě výš a nemůže uvěřit, že žije v klamu.

Východisko k pravdě: Pokud děláme všechno společně, každý dostává od všech ostatních takové síly, že může snadno požadovat po Obklopujícím světle (Ohr Makif) , aby na něj působilo – cesta se pro něj stane báječným dobrodružstvím. Jen přilnout jeden k druhému!

Pokud zůstanete sami, okamžitě před vámi vyroste zeď. Pokud se spojíte s ostatními, abyste kráčeli společně, zeď okamžitě spadne a rozprostře se v širokou dálnici. Existuje zeď nebo dálnice a volba je zda být mezi přáteli každým okamžikem nebo nikoli. Vše je vykonáváno Vyšším Světlem, musíme jen poslouchat tuto jednu podmínku.

Z třetí části každodenní lekce kabaly 27/05/2010,  “Úvod ke studiu deseti Sefirot”

Otázka, kterou jsem obdržel: Jak prověřím, zda jsem skutečně vystoupil na spirituální žebřík a nepodvádím sám sebe, abych udělal radost svému egoismu?

Protože jsme vytvořeni z vůle přijímat potěšení, všechna naše duchovní práce se děje v noci. Bez pocitu potěšení (v temnotě noci), se můžeme testovat: Jsme schopni udělat něco, co je motivováno nějakým jiným “palivem”? Tak, aby to nebyla odměna, která definuje, jak mnoho práce uděláme, ale aby to byla práce samotná? Můžeme pracovat bez dosažení stvořitele, ale pouze s naší vírou, že Mu přineseme radost?

Pracovat za účelem těšit Jeho a ne sebe můžeme pouze během noci, ve stavech kdy necítíme radost. Proto jsou v naší vůli přijímat potěšení neustále probouzeny vrstvy nenapravených tužeb, které vyžadují naplnění odměnou pro sebe.

To nám dává příležitost k práci na této nenapravené vůli přijímat pro sebe.  Tento zápas s prací ve vůli přijímat se objevuje, abychom mohli pracovat ne kvůli odměně, ale pro potěšení Stvořitele; nepracovat pro odměnu dosažení Stvořitele, ale jen pro něj pracovat. Úspěch je výsledkem naší schopnosti uznat velikost Stvořitele.

Když člověk zjistí, že to není schopen udělat, požaduje pomoc Shůry. Síla Shora k němu přichází prostřednictvím skupiny, protože člověk nemá spojení s tím “Nahoře”. Jak začne hledat toto “Nahoře”, tak po mnoha neúspěšných pokusech pochopí, dosáhne bodu zoufalství a začíná  chápat, že “Shora” znamená “přes skupinu”.

Když v tomto okamžiku vstoupí do skupiny, potom skrze ni bude schopen získat sílu, která změní jeho podstatu z přijímání k dávání. Pak bude moci pracovat o nocích a žehnat Stvořiteli. Poté, člověk pracuje nikoli v zájmu naplnění  svých egoistických tužeb; za pomoci noci vystupuje k odevzdání.

Nepožadujeme, aby noc odešla pryč, jelikož se “den” skládá z práce kvůli odevzdání. Když necítíme “světlo” v našich touhách a pracujeme nad tím, a nikoli v zájmu naplnění našich tužeb, pak vnímáme den. Proto, při vnímání naších přijímajících tužeb existujeme v noci, ale při vnímání našich dávajících tužeb, svítí “světlo”.

Z první části každodenní lekce Kabaly 24/5/2010, Zohar